Sand Pebbles

Kedysi sa skrátka rozprávalo iným štýlom, než dnes. Trojhodinový film z občianskej vojny je prevažne konverzačná dráma, kde dôjde na akciu až v poslednej polhodine. Medzitým nás ale čaká jeden perfektný amatérsky zápas v boxe. Tie dialógy sú však napísané výborne, navyše postavy majú svoju hĺbku a okrem zopár vyložených rasistov nepôsobia plocho. Na druhú stranu ten rasizmus Američanov v tej dobe voči Aziatom, spomeňme si na podobný princíp uplatňovaný voči Japoncom počas a krátko po druhej svetovej vojne, tu v takejto forme bezpochyby bol. Možno aj preto môžme ospravedlniť dne už arachaicky pôsobiacu milostnú linku, do filmu tohto typu a doby ale taktiež hladko zapadla. Inak ide o jednu z najlepších úloh Stevena McQueena a určite aj Richarda Crennu. Tie tri hodiny ubehli celkom hladko, nepochybujem však, že pre dnešnú mládež by išlo o záležitosť k neprežitiu. (17.02.2020)

Někdy americké filmy mají i osvětovou stránku - a i když nejsem v dějepise úplný ignorant, o téhle stránce dějin Asie jsem se nikde tolik nedozvěděla jako tady (pokud je pravda, co tvrdí materiály, že se děj zakládá na skutečnosti). Zajímavější než hlavní "lovestory" jako téměř vždy nepřístupného Steva ( který dokáže sdělit jedním pohledem to, co se z něj jeho patnerky snaží ve většině filmů vypáčit slovně) je příběh kapitána a celé lodi, která se ocitne v téměř neřešitelné situaci a snaží se prokličnovat mezi tím, co jí je nařízeno shora a tím, co se děje okolo nich. Richard Crenna to zahrál naprosto věrohodně. Konec se někomu může zdát neuspokojivý, ale myslím, že přesně o tohle v celém filmu šlo - takové námahy a životů bylo obětováno s tak mizerným výsledkem! (01.01.2009)

Tříhodinovej válečnej film, kterej je rozhodně víc drama než akční film. Neakční, víc než dvě hodiny trvající pasáž je mnohem zajímavější, než akce, která přijde na řadu se závěrem filmu. Bitva lodí na řece je ještě celkem ucházející, závěrečná záchrana misionářů mě ale vyloženě nudila. Tak nějak mě ten akční závěr připadal necitlivě přilepenej na do té doby velice slušně rozehrané drama. (20.02.2010)

Jako alternativní způsob léčení nespavosti výborné, jako film neskutečně špatné. Umístění příběhu do samo o sobě atraktivního období čínských dějin je zcela nevyužito a autorům se hodí pouze pro ilustraci nadřazenosti západní civilizace nad místními barbary. Čínští obyvatelé jsou zde vylíčeni buď jako krvelační nacionalisti, co s klidem zabijí ženu těhotnou s nenáviděným cizincem, jen aby toho využili jako munici do nové zbraně proti okupantům, propagandě, a zrádce brutálně veřejně mučí či jako trochu chytřejší pověrčivé opice, které se díky péči trpělivého cizince dokáží za doprovodu dětského šišlání a znakové řeči naučit zacházet s parním motorem a tak se alespoň lehce civilizovat. Hnus. Snímek se navíc nedokáže rozhodnout, zda chce být protiválečný a pacifisticky laděný či naopak by rád oslavoval válečnou odvahu tváří tvář smrti a tak obě polohy průběžně střídá. Chvíli se tedy hrdinně bojuje proti přesile nepřátel, aby se poté ovšem hrdina na chvíli zastavil a smutně se podíval na marast okolo sebe, aby se vyjádřilo jeho znechucení (nijak nevadí, že do té doby se okolo zabíjelo jako na běžícím pásu, on nyní přece uvažuje o nechutnosti vraždění a tak v tu chvíli nikdo přece nestřílí). Vrcholem je pak scéna s misionářem a jeho idealistickým výlevem na téma "za všechno zlo mohou státy a jejich vlajky", což ovšem nebrání tvůrcům v záběrech, kdy postavy získávají z vlající vlajky odvahu. Hnus na druhou. A to všechno se po celou dobu neskutečně vleče, zaplněno spoustou klišé a postav psaných podle šablony. V zájmu vlastního psychického zdraví doufám, že už nikdy nic podobného neuvidím... (18.02.2010)

Ze zpočátku mírně naivní story o lodním strojníkovi, který se nechá převelet na malý dělový člun "aby měl klid", se nakonec vyvine velmi napínavé drama. 90% Steve McQueen, sloužil v letech 1947-50 u námořnictva a údajně mu nastartovala "kariéru" záchrana života tonoucího v rozbouřeném moři do něhož se neohroženě vrhl :), po níž námořnictvo opustil a začal se věnovat herectví. (04.03.2008)