Sand Pebbles

Vynikající film z čínské občanské války, ve kterém hraje hlavní roli americký dělový strážní člun Sand Pebbles, ale především nezapomenutelný šéfstrojník v podání Steva Mc Queena, kterému věříte naprosto všecko od vyučování strojařině přes koučování boxu až po "hašení" válečného konflktu. Působivá postava kapitána pro Richarda Crennu, neméně zajímavá postava pro Richarda Attenborougha i krásná Candice Bergen tentokrát netradičně v roli misionářky, skvělá kamera i scénář podle knižní předlohy jen umocňují parádní zážitek. Přesto, že film se odehrává povětšinou na lodi, při vycházkách ve městě a v klášteře, divák se ani na chvli nenudí a i prostřednictvím výstižné filmové hudby si může naplno vychutnávat vyjímečný filmový zážitek a hlavně opravdu nezapomenutelného Steve McQueena. Je jen ohromná škoda, že jeho filmová i životní pouť skončila hodně předčasně a podobných majstrštyků jako tento jsme nemohli vidět daleko více. (14.05.2019)

Borci Amíci v akci. Nepříčetný patriotismus, sviňte vlajku vlastní krví, všichni za jednoho a tak všelijak podobně, tedy samozřejmě pokud ten dotyčný jeden nerozvrací morálku a nepřináší smůlu. Stopáž vypadá děsivě, ale u námořnického filmu bych vydržela celý den bez jídla a vody a navíc se mi líbí hrdinské příběhy, modré oči a příjmení Bordelles. :) (17.08.2015)

Nechutná stopáž je naprosto zbytečná, příběh by vydal maximálně na hodinu a půl ve velmi vlažném tempu. Jenže to by potom ve filmu chyběly americké nacionalistické kecy, pohledy na americkou vlajku ze všech možných úhlů a hlavně zdůraznění americké nadřazenosti. Obzvláště při srovnání s čínskou civilizací vyznívá americký pocit, že celý zbytek světa je tvořen bandou zaostalých primitivů, velice odpudivě. Číňané jsou zde vykresleni jako nevzdělatelní barbaři, kteří horko těžko zvládnou své role pomocných dělníků pro nadnárod Američanů. Za takovou propagandu by se nestyděl ani Goebbels. Tfujtajxl! (18.05.2019)

Komorní depka o několika životních ztroskotancích, kteří na pozadí konce kolonialismu v Číně hledají alespoň kapku životního štěstí. Škoda, že i přes trojhodinovou délku jsou mnohé věci nedovysvětleny a občas se objeví nějaká ta nelogičnost, aby scénárista dostal postavy, tam kam chce. Ovšem pořád jde o poctivý kus filmařiny, který odmítá hrát na efekt, ale staví do popředí postavy. A překvapila mě Marayat Andriane, budoucí spisovatelka pod jménem Emmanuelle Arsan, zde v roli ženy na prodej. Tak tato křehká kráska napsala proslulou Emmanuelle? To bych do ní neřekl. (24.02.2021)

Jako alternativní způsob léčení nespavosti výborné, jako film neskutečně špatné. Umístění příběhu do samo o sobě atraktivního období čínských dějin je zcela nevyužito a autorům se hodí pouze pro ilustraci nadřazenosti západní civilizace nad místními barbary. Čínští obyvatelé jsou zde vylíčeni buď jako krvelační nacionalisti, co s klidem zabijí ženu těhotnou s nenáviděným cizincem, jen aby toho využili jako munici do nové zbraně proti okupantům, propagandě, a zrádce brutálně veřejně mučí či jako trochu chytřejší pověrčivé opice, které se díky péči trpělivého cizince dokáží za doprovodu dětského šišlání a znakové řeči naučit zacházet s parním motorem a tak se alespoň lehce civilizovat. Hnus. Snímek se navíc nedokáže rozhodnout, zda chce být protiválečný a pacifisticky laděný či naopak by rád oslavoval válečnou odvahu tváří tvář smrti a tak obě polohy průběžně střídá. Chvíli se tedy hrdinně bojuje proti přesile nepřátel, aby se poté ovšem hrdina na chvíli zastavil a smutně se podíval na marast okolo sebe, aby se vyjádřilo jeho znechucení (nijak nevadí, že do té doby se okolo zabíjelo jako na běžícím pásu, on nyní přece uvažuje o nechutnosti vraždění a tak v tu chvíli nikdo přece nestřílí). Vrcholem je pak scéna s misionářem a jeho idealistickým výlevem na téma "za všechno zlo mohou státy a jejich vlajky", což ovšem nebrání tvůrcům v záběrech, kdy postavy získávají z vlající vlajky odvahu. Hnus na druhou. A to všechno se po celou dobu neskutečně vleče, zaplněno spoustou klišé a postav psaných podle šablony. V zájmu vlastního psychického zdraví doufám, že už nikdy nic podobného neuvidím... (18.02.2010)