Vojna a mier: 1812

Zbytočné sa opakovať. Scenáristicky ma to moc nechytilo, ale výprava, réžia a celá ďalšia filmarina sú famózne a nadčasové. Historickú bitku s reálnymi počtami a postavami vojakov a hlavne bez grafických úprav nikde inde neuvidíte, skrátka megalomanská bomba. Navyše pobehovanie Pierra Bezuchova po bojisku mi tak trochu pripomínalo Švejka :). 89/100 (31.03.2015)

"Válka není laskavá, ale nejhnusnější věc na světě a tak je třeba to chápat a nehrát si na válku. Musíme přijmout jasně a seriozně tuto strašnou nutnost a nic si nenalhávat. Válka je válka a ne hra." Tahle úvaha knížete Andreje, potažmo Tolstého, je stále platná. Třetí část vojny a míru přináší největši bojovou sekvenci filmu v bitvě u Borodina. Při návštěvě salónů vidíme, jak se veřejné mínění točí jako korouhvička. "Slepec? Jak může slepec velet armádě?" "Že je slepý? Vidí až dost, vždycky jsem to říkal, že je to skvělý velitel." Koně museli při filmování dostat opravdu zabrat, těch pádů, ohně a střílení tam je strašně moc. Dneska by se to natočit nesmělo, to by zelení zežloutli nebo zpopelavěli nebo co se jim děje v případě změny barvy. Válku vidíme z pohledu nevojáka Bezuchova, který se rozhodl podívat na bitvu, z pohledu obyčejných vojáků, z pohledu Napoleona a z pohledu knížete Andreje: "Nemůžu zemřít, miluju tuhle zemi, trávu, vzduch ..." (09.10.2010)

Bondarčuka lze častovat mnoha slovy, ale troškař mezi ně patřit zajisté nebude. Minule jsme se nehnuli z "komorního" prostředí ruské smetánky, tentokrát se nevzdálíme z fronty u Borodina. Dynamičnost a pojetí davových válečných scén je na tak vysoké úrovni, že i dnes pohodlně strčí západní velkoprodukce do tmavé komůrky zchátralé dači. A není to jen díky desetitisícům komparzistů a tomu, že každý rubl je vidět a slyšet rovnou několikrát. Kamera tradičně bez výhrad. Opět neopakovatelně maluje, že by i holandští mistři mohli tiše závidět. V druhé fázi bitvy se Bondarčuk utrhl ze rětězu. A to i na své poměry. Podlehl megalomanii nemající na plátnech obdoby. Natočil něco tak působivého, že uvedl v život efekt "ještě jednou si tu scénu pustím a jdu spát". Takže sice je tato část minutáží nejkratší z celé tetralogie, ale skutečného času zabere nejvíce. Na druhou stranu je to díl trochu o ničem, jelikož děj se neposune ani o píď a pouze jediná postava projde nějakým tím vývojem. (29.09.2008)

Tak to je to, na co jsem cekal. Ztvarneni Bitvy u Borodina bere dech a necha divaka v nemem uzasu, jak se takova filmova bitva vubec dala natocit... 120 000 komparzistu v pohybu pod mistrovskou rezii Sergeje Bondarcuka bere rozum. Promitat tento film, treba v ramci filmoveho klubu nektere kino v mem dosahu, tak nevaham ani minutu... Kdo nevidel, nepochopi. (18.05.2014)

Tak konečne došlo aj na treskúcu akciu a je fakt na čo pozerať. Scény tak epické a obšírne, až človek neverí, že sa to všetko na plátne naozaj fyzicky deje. V dnešnej dobe by sa to takýmto spôsobom určite nezaplatilo. Problém je v tom, že Bondarčuk opäť točí poetickým štýlom a to trošku uberá na kráse. (27.12.2012)