Wednesday

Je to pecka. Ve své podstatě strašně jednoduché. Nečekejte od scénáře něco přelomového, nebo šokujícího, seriál si bere všechna žánrová klišé, ale dělá to zatraceně dobře. Tvůrci přesně věděli, jaká je cílovka a přesně na tu mířili a dle mého se trefili přesně do černého. Ano, tohle je teen seriál (v tom nejlepším slova smyslu) a je třeba to zdůraznit. Při sledování jsem si vzpomněla na Harryho Pottera, po všech těch pokusech o napodobení Pottera ať už filmových, nebo seriálových, Wednesday se tomu přiblížila nejvíce. Je pravda, že všechny zvraty jsem viděla hodně dopředu, ale vůbec mi to nevadilo, díky skvěle napsaným a zahraným (Jenna Ortega se pro tuto roli narodila) postavám jsem se náramně bavila od začátku do konce a už teď vím, že chci vidět více. (30.11.2022)

Na třetí pokus se to Timu Burtonovi podařilo. Už od 80. let se totiž motal kolem několika zpracování Addamsovy rodiny. Jenže dvojici populárních snímků z počátku 90. let nakonec režíroval Barry Sonnenfeld a o animák, který se po průtazích dostal do kin v roce 2019, se postarali Greg Tiernan a Conrad Vernon. Makabrózní poetika Addamsovy rodiny se přitom k Burtonově stylu a poetice nadmíru hodí, takže fanoušci a fanynky tvorby čtyřiašedesátiletého rodáka z Kalifornie mohou jásat, že je dlouho vyhlížené spojení tématu a tvůrce konečně na světě. Přesněji řečeno, jásat mohou hlavně ti, kteří právě vstupují do období pubescence. (15.12.2022)

Wow, ok, upřímně, po dlouhé době jsem byl něčím víc než příjemně překvapený! Netušil jsem vůbec do čeho jdu; Netflixu přitavená nálepka o tahání woke tématiky i do míst nepředstavitelných moje defaultní očekávání nastavilo k těm nejnižším hodnotám recenzenta, který si schovává ty ploché 2 hvězdičky po 2-3 přetrpěných dílech. A ono vůbec! Start kopne jak kůň, nečeká na žádné výřečnosti a všude zmíněný Burton vs Harry Potter styl mi atmosféricky, prostředím a interakcemi postav sedl lépe jak všechny ty hrnce na sedničku roznásobené o přesně padnoucí obleky. Celý detektivní případ, absence důvěry a neustálé potloukání se v temném a hodně nebezpečném prostředí mi exaktně připomínalo napětí z Ospalé díry. Snažím se i mé nadšení relativizovat ve smyslu, že jsem ani nebyl cílená young adult audience. Pro ty až moc vážné by to mohla být ta největší výtka: Některé plot twisty jsou naivní, prvky romance jsou prosté až hodně drhnoucí a až mnoho postav má továrnu na nekonečné množství odpouštění a rozdávání dalších šancí na potkání. Naopak Jenna Ortega jako cynická, temnotu vyhledávající a feminismu zdravě se dotýkající Wednesday si bravurně ukradla celý seriál pro sebe (budiž důkazem, že test českého dabingu dopadl otřesně) a odtáhla ho na zádech tak, aniž by dala komukoliv jinému šanci se ukázat (vyjma Věci!), Elfmanova hudba (či jeho inspirace) k Burtonovým horrorům je automatická garance kvality a na to, že příběh není zrovinka originální, tak vše odsýpalo jak z partesu. Já si nápaditou a zábavnou "Středu" užil a od druhé série mě neodradí ani mučením. (13.12.2022)

Tim Burton je definitivně vyčerpanej a po jeho kdysi tak ikonickym i pověstnym gotickym stylu není ve Wednesday ani vidu, ani slechu. Adamsova rodina byla pohřbena tím nejrutinnějším a nejlínějším scénářem, ve kterym je hlavní postava – vzhledem ke svojí jinakosti – vražena na speciální školu „čar a kouzel“. Celý to young adult pojetí bere příběhu jakoukoli atmosféru, jakoukoli vážnost a dokonce pohřbívá i všechny snahy o černej humor – ten sám o sobě  občas funguje jenom díky samotný Wednesday, kterou si Jenna Ortega neskutečně užívá (zbytek obsazení je jeden velkej omyl). Do toho Elfman fidlá svoje orchestry stejně nudně, jako Burton režíruje. Wednesday je generická, předvídatelná, prosluněná a překvapivě barevná nepohádka s vyumělkovanou stylizací pro nikoho, postrádající originalitu i snahu o skvělou show. Je proto dost divný, že nejenže má seriál tak vysoký hodnocení, ale především to, že se na něj docela dobře kouká - všem záporům navzdory. (28.11.2022)

Jedna copatá a sarkastická rebelka a na platformě Netflix si mnou ruce. Sonnenfeldův fenomén z první poloviny 90. let s kouzelnými rodiči Raúlem Juliou a Anjelicou Huston i ďábelskou dcerkou Christinou Ricci mě pokaždé pobaví, seriálová Wednesday se chce zalíbit všem. Dospívajícím i jejich rodičům. A právě všechny ty středoškolské sváry, záhady i trable dospívání nestrhly. Alespoň mě, který to prostě vnímal jen jako spotřební teenagerovskou taškařici, kdy se hlavní hrdinka snaží zachránit pověst vlastní rodiny, kterou přitom upřímně nesnáší. Správně břitké hlášky, zajímavý děj, pohlcující atmosféru či zajímavé vedlejší figury si představuju jinak. Rozhodně ani o scénáři se nedá říct, že by byl nějak poutavý nebo propracovaný. Ač se Wednesday tváří vyšinutěji a vezme si ještě tmavší odstín černé, pořád je to naprosto všední a nenápaditý seriál. Postavy hlásají rozmanitost, formování vlastní identity a respekt k druhým, k jinakosti, ale seriál coby celek je naprosto konvenční a nijak osobitý. A zároveň zdaleka není takový bizár, jak se po celou dobu tváří. Kromě Jenny Ortegy mě bavila ještě Emma Myers, zbytek je docela velký omyl. Druhou sérii, ke které to všechno směřuje, si určitě nechám ujít. (01.01.2023)