Dedička

Film ťaží predovšetkým zo skvelo napísaného námetu a samozrejme skvelých hereckých výkonoch na čele s Richardsonom a Havilandovou, na ktorých sa dobre pozerá. A pritom je tu prítomných minimum lokácií a tiež obmedzený počet postáv. Je pozoruhodné ako aj romantická (historická) dráma, vychádzajúca z originálneho námetu, môže zaujať. Záver je síce rozpačitý a prial som si, aby to dopadlo inak - čakal som totiž zvrat, aký predpovedal otec hlavnej hrdinky - ale to je vedlajšie. Wyler nesklamal, hlavne s veľmi dobre stvárnenou psychológiou jednotlivých postáv a tiež celkovou dejovou neistotou. (16.07.2021)

Celou dobu se člověk dívá na zdánlivě tuctový příběh, který ovšem od podobných limonádových melodramat odlišují hlavně krásně napsané a zahrané postavy (všechny!)... A potom přijde ten konec, silný a odvážný a spravedlivý, a je zkrátka jasné, že Dědička je stoprocentní klenot. Nejednomu divákovi navíc určitě nasadí brouka do hlavy, protože se bude sám sebe ptát, jestli to celé nemohlo dopadnout jinak a jestli by se on zachoval stejně, nebo ne. A to mám rád. (01.07.2017)

Solidně natočené kostýmní romantické drama, jehož úspěch tkví v hereckých výkonech Montgomeryho Clifta a Olivie de Havilland (zasloužený Oscar) a zejména na hodně nečekaném konci, který se (alespoň podle mých filmových zkušeností) hodně vymyká tradičnímu závěru u filmů podobného žánru. Rozhodně nemůžu říct, že bych po půl hodině věděl, jak film skončí, což mnohým jiným (a průhledným) snímkům škodí - zde ona nepředvídatelnost velice potěší. Zkrátka film v pravém slova smyslu, u kterého v jeho vyústění zamrazí a vyvstane otázka: "Opravdu to tak muselo skončit?!" (08.02.2013)

(1001) Možná se mi to jen zdá, protože poslední tři dny omdlévám při každém pokusu o vstání z lože, ale tohle je velmi dospělá a emancipovaná látka! Nejen na dobu svého vzniku, řekla bych. Olivia i Montgomery i představitel pana otce jsou ve svých rolích velmi přirození a přesvědčiví a to zejména v té mimoslovní části svého projevu. Chůze do schodů od dívky, která doufala, že bude od jejich tíhy již navždy osvobozena, je velmi srdcervoucí. Docela zajímavě mi přijde, že tento film je ve svém vyznění mnohem více nadčasový než Wylerův předchozí ("současný") film Nejlepší léta našeho života. V Nejlepších letech se totiž zaobíral vnějším zásahem do běhu lidského života, který představuje válka, což je pro mě téma nepochopitelné a nepostihnutelné a nemůžu o něm příliš rozumovat. V Dědičce se jedná o velmi univerzální střety sobeckých částí lidské povahy a zejména potom o rozporuplný (týrající i ochranitelský) vztah otce ke svojí dceři srovnávané s nedostižnou modlou v podobě dávno mrtvé matky. Řekla bych, že jde skoro o učebnicový příklad toho, co se v Ženách, které běhaly s vlky, popisuje jako souboj ženy s vnitřním dravcem ("Modrovousem"). Dívka na prahu dospělosti si musí uvědomit sílu všech mocností kolem sebe (a v sobě) a složitě a bolestivě pochopit, které z nich jí chtějí ublížit a jak je musí zpracovat, aby sama mohla růst a žít. Ale jedů, které do svých dětí pouštějí rodiče, se zbavuje nejhůře. -"Yes, I can be very cruel. I have been taught by masters." ♥ (14.05.2015)

Na MFF KV 2007 nám před projekcí Lištiček Wylerova dcera (jakožto host festivalu uváděla filmy z retrospektivy svého otce Williama Wylera) vyprávěla, že svého času, někdy v polovině devadesátých let snad (není podstatné) koketoval s remakem dědičky Mike Nichols s Tomem Cruisem. Tak si prý pustili původní verzi a po skončení filmu jen beze slova seděli, podívali se na sebe a bylo jim jasné, že ten film remake nepotřebuje, že na něm není co vylepšovat .... další Wylerův salónní majstrštyk (19.07.2007)