Choď a pozeraj sa

Přehlídka hnusu, která člověku připomíná, jak se vlastně máme v současné meziválečné situaci dobře. Člověku mrazí v zádech, když si představí podmínky, v jakých muselo tehdejší obyvatelstvo přežívat, či bojovat o holé přežití. Jediná výtka z mé strany tak míří k českému dabingu, neboť se mi nepodařilo koupit film v originálním jazyce. Takže fakt, že malé holčičky dabuje muž s evidentně přiškrcenýma koulema tedy nelze považovat za vadu snímku jako takového. Opravdu velmi vydařený kousek filmařiny. Moc se mi líbila cesta, kterou si filmaři zvolili. Podávat příběh formou chlapce, který byl v podstatně donucen vstoupit do armády, byl velmi dobrý nápad. Na něm pak divák vidí úplně nejlépe, kterak ho cesta nelítostnou dobou poznamenala. Vůbec mi nevadil ani pozvolný rozjezd, který je jediným úsekem, kde má divák šanci zalapat po dechu. Poté už následuje čiré násilí a scénka s vypálením běloruské vesnice se mi zřejmě na dlouho vryje do paměti. (05.04.2020)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. "Hezké vesnice hezky hoří" - zní název o 11 let pozdějšího balkánského filmu - ale protentokrát se odehrává bohužel podobný děj v Bělorusku za 2. světové, sledován očima rychle zestárnuvšího nevinného chlapce Fljory - mladičkého partyzána s pichlavýma očima, které během několika dnů viděly až příliš mnoho utrpení. Závěrečné střílení Fljory do obrazu rakouského rodáka Hitlera se odehrává za doprovodu geniálního Requiem rovněž rakouského umělce Mozarta. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=7rhudo-2wng (09.05.2013)

Choď a pozeraj sa bude pre každého diváka, ktorý si o ňom vopred na základe informácií alebo iných vojnových filmov niečo myslí, úplne iný. On je totiž tak zvláštny, že ho ťažko opisovať a nemá to zmysel, "choďte a pozrite si" ho. Tak ale aspoň sa o niečo pokúsim. Má súdržnú atmosféru, čiže v mojich očiach tým pádom nemôže byť nudný, celý sa odohráva v nejakom zvláštnom šere a vidíme okrem prírody sem tam nejakú budovu, explicitné násilie v zmysle pozerania sa na upaľovaných alebo strieľaných ľudí absentuje, stačí vidieť mŕtve telo, alebo vedieť, čo sa odohráva vnútri budovy. Kamera je častokrát subjektívna a veľa sa hýbe, postavy sa tvária ako nadrogované, čo je samozrejme asi jediný uveriteľný stav, v akom sa človek uprostred vojny môže nachádzať. Stále ale ani z týchto poznámok neviete, aký je to film. No a bacha na to, že ak máte v hlave zafixovaný internacionálny štýl tohoto žánru ako predpoklad toho, ako daný film musí vyzerať, tak Klimov vás poriadne zaskočí. Piata hviezda za Mozartovu Lacrymosu. Väčší kontrast medzi krásnym ľudským výtvorom a jeho najväčšieho zverstva si predstaviť neviem. (22.12.2014)

Jdi a dívej se je jeden z nejdepresivnějších, ne-li vůbec nejdepresivnější film, který jsem kdy viděl. Od začátku se filmem rozlézá bezmoc, ale v posledních cca 50 minutách již vidíme něco, co snad lze nazvat peklem na zemi, či absolutním rozkladem lidskosti. Účinek je brutální. Podobný zážitek jsem měl při sledování jednoho z triptychů Hieronyma Bosche. Obrovská koncentrace hemžícíh se detailů plných hnusu.Takový jsou obrazy Bosche a takové jsou i záběry tohoto filmu, jimž nechybí místy až absurdní rozměr. Tak působivé dílo jsem již dlouho neviděl a myslím, že na tento film do smrti nezapomenu. Řekl bych, že největší zásluhu na působivosti tohoto díla má asi kameraman. Tím, že svou kamerou často své postavy doslova pronásleduje, navozuje pocit neodbytné hrůzy. Ale dobrou práci odvedli všichni. Režie, produkce, herci, úzkostná zvuková kulisa, to vše zaleze pod kůži a zůstane pachuť a znechucení. Takovéto filmy jsou třeba. (26.05.2009)

Tak jsem si dal další film, kterej už nějakej ten rok odkládám. A jde o hodně silnej a depresivní film. Vše pěkně vystihl ve svým komentáři uživatel Douglas. Drama o chlapci, kterej se vlivem války mění k nepoznání a  citlivýho chlapce nakonec zůstane jen emocionálně vyprázdněná skořápka. Na závěr jen dodám pro ty co neviděli: Jdi a (po)dívej se. (02.01.2023)