Choď a pozeraj sa

Šílené. I přesto, obraz událostí, jež by z pamětí lidí vymizet neměly. K těmto zvráceným lidským činům není nikdy daleko, stačí mít jen příležitost. Široko daleko totiž není nikdo, kdo by řekl STOP! Tak proč nedat průchod svým sadistickým choutkám, schován ve skupině podobně zvrácených spolubojovníků. Ani dnes se tohoto obrazu lidstvo jen tak nezbaví, naopak, i když pro dnešního člověka jsou některé zde vyobrazené situace či dialogy doslova nepochopitelné. Samozřejmě, uchovat si v tomto prostředí zdravý rozum, je otázkou přežití. Účinnou zbraní může být i jistá dávka cynismu (maketa Hitlera). Nabízí se zde také klasická otázka viny, jeden pouze plnil rozkazy, druhý se obětí ani nedotkl, nikoho nikdy nezabil. Tato podivná obhajoba byl vlastně jediný argument, který u soudu nacističtí váleční zločinci měli. Toto je příběh zcela neznámých lidí, kdesi na východě Evropy, kterým se jejich domov proměnil v krajinu bez soudce, v zemi, kudy prochází apokalypsa...převážně lidských hodnot. Vše fantasticky zrežírováno, podbarveno sugestivními tóny, ze začátku vyobrazeno dokonce i poeticky, až abstraktně. Režisér nás niterně seznamuje s postavami a hlavně s jejich emocemi, což není pro citlivého a vnímavého diváka vůbec jednoduché (to je zřejmě zde zmiňovaná nuda - u některých konkrétních uživatelů mě toto tvrzení doslova zklamalo). Pro mě celkově bezchybně, i když rozhodně jeden z nejdrastičtějších filmů, které jsem kdy viděl...a tím nemyslím kaluže krve či létající končetiny. (24.10.2016)

Nejtěžší obžaloba války, kterou jsem měl možnost na filmovém plátně vidět! Navíc je umocněna vynikající režií, kamerou a hlavně skvělým výkonem hlavního "hrdiny" Alexeje Kravčenka - jeho výkon byl opravdu něco vyjímečného! Nečekejte žádnou lehkou podívanou, Idi i smotri je velmi drsný a syrovový snímek, který ovšem rozhodně musíte vidět! (01.05.2012)

Jdi a dívej se. Imperativ je tu na místě, protože člověku se chce zavřít oči, zacpat si uši, odejít. Válka je ukázána na dotek blízko - spolu s oním jdoucím a dívajícím se šestnáctiletým klukem je možno zakoušet hrůzu a úzkosti i vzácné okamžiky radosti uprostřed zmaru. Chtěl jsem sem původně napsat něco o kameře, hudbě a zvuku, díky nimž celek působí tak věrohodně, ale tak bych se k tomu podstatnému asi vůbec nedostal. Pitvu ať provedou jiní. Za sebe povím jen tolik, že film připomíná výpravu do pusté krajiny Žalmu 22: "Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se uprostřed vnitřností mých. Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne..." (02.06.2009)

Film oslavující nezdolnou odvahu a utrpení sovětského obyvatelstva ve Velké vlastenecké válce. Divák má možnost se detailně seznámit očima mladého chlapce Fljory, co znamenala pro postižené lidi totální vyhlazovací válka. Nacistická genocida na území Běloruska se svými Einsatzgruppen, byla jedním z největších zvěrstev Druhé světové války. Film se může pochlubit netradičními přístupy, kdy prací se zvukem (Němé scény při bombardování, kdy člověk načas ohluchne) a kamerou (Detailní záběry obličeje a očí plných bezradného zírání do kamery.), navozuje atmosféru bližší realitě. Tím jednoznačně kompenzuje velikost hollywoodských pompézních bitev. Zdejší boje jsou pojaty v menším měřítku, ale použitím ostré munice působí opravdověji, stejně jako fakt, že jsou viděny z pohledu konkrétního člověka a nejsou prezentovány jako panoramatická show. Film nezastírá černobílé vidění světa, kdy Němci jsou ztělesněné zlo, zatímco Sověti jsou vzorem ctností. V kontextu událostí zde líčených lze tuto premisu přijmout. Jednu poznámku si ale neodpustím. Jednotkám SS lze klást za vinu ledacos, ale určitě sem nepatří znásilňování žen. Dle Norimberských zákonů byli Slované pro Němce Untermenchen a mít pohlavní styk s ženou neárijského původu se přísně trestalo. Němečtí vojáci si toho byli dobře vědomi. Výjimky samozřejmě nejde vyloučit nikdy, ale zdaleka to nejde srovnávat s vpádem Rudé armády do východního Pruska, kdy se vyšplhaly počty znásilnění do miliónů. 77% (17.11.2011)

Postupně se proměňující válečné drama o chlapci, který se vlivem války mění k nepoznání a z citlivého chlapce nakonec zůstane jen emocionálně vyprázdněná skořápka. Depresivní film dosahuje intenzity působení na diváka především častou aplikací subjektivizujících prvků a falešných hlediskových záběrů, přičemž obé využívá nejen v tradiční rovině obrazu, ale především ve zvukové stopě, kterou divák vnímá sice méně uvědoměle, ale o to intenzivněji. Klimov neustupuje před ničím a jeho film je působivý především ve svém nepolevujícím cynizmu s jakým zobrazuje scény nejhoršího násilí. Jedinou "hodnotící" optikou je sám hrdina, který však válečnému peklu natolik podléhá, že se nakonec stává jen objektem, do něhož divák projektuje své vlastní emoce. (12.06.2006)