Ako ukradnúť Venušu

"Mám strach, že omdlím. - Nesmíte, není tu místo." Jak ukrást Venuši tu je s námi již pěknou řádku let, dokáže však oslovit i dnešního diváka - hlavně díky skvěle vypointovanému příběhu, úsměvným dialogům a úžasnému hereckému obsazení. Audrey Hepburn mě snad nikdy nezklame - do role křehké, avšak o to více odhodlané dcery podvodníka se vžila skvělým způsobem. Peter O'Toole, jehož modré oči by si mohly na místě potykat s Paulem Newmanem, má charistmatu na sto let dopředu a jako nejednoznačně mazaný zlodějíček byl velice přesvědčivý. Mezi oběma herci byla navíc cítit neskutečná a opravdová chemie, což není ve filmu vždy jistou samozřejmostí. Třešničkou na dortu byly humorné vedlejší postavičky - ať už šlo o otce padělatele, chtivého sběratele umění či partu hlídačů z muzea. Sekvence z kumbálu neměla chybu - nedivím se, že trvala natočit jedenáct dní. Vskutku nadčasová romantická komedie, která však dokáže diváka i pěkně napnout. (14.03.2020)

Kdo by to byl řekl, že spojení dvou zcela nevinných slov, jakými jsou odborná expertíza, vyvolá u dvou počestných padělatelů, pardon občanů, takový šok, že :-) Lupičská oddechovka made in W. Wyler se snovým hereckým obsazením, tj, křehkou kráskou (byť už to zdaleka není ta „naivní holčička“ z Roman Holiday, ale životem otřískaná dáma-její herectví dostává další rozměr) s roztomile předstíraným nevinným výrazem, která rozsvítí každý snímek- A. Hepburn coby počestnou dcerou Nicole a sympatickým (příležitostným) zlodějem P. O’Toolem resp. S. Dermottem. Třetím do party je zde H. Griffith coby otec Nicol, vášnivý to umělec a sběratel, ochotný (bez nároku na honorář) zapůjčit širší veřejnosti i největší klenot své sbírky. Nebo je to všechno trošku jinak? Vše vypadá tak jednoduše a nenuceně, že jeden dostane hroznou chuť rozdělat si taky sadu barev resp. vzít do rukou kladivo a majzlík a podělit se světem o nového (dosud neobjeveného) van Gogha resp. Michelangela. Ostatně kvalitního umění není nikdy dost a že z toho i „něco málo kápne“ je příjemný to bonus a koneckonců i spravedlivé uznání (vašich) kvalit, nemyslíte? Navíc ta pověstná chemie mezi ústřední dvojicí tu funguje spolehlivě a k tomu návdavkem bonus v podobě chytrého (v rámci žánru) scénáře resp. nenucených dialogů, které netahají za uši, nedělají z diváka vola a ještě (po)baví (jemně) inteligentním humorem. [malá ochutnávka – „Fascinating. What’s your growth factor?“] Zdá se to jako celkem prachobyčejná věta, že? Souhlas, jenomže ústy „ohromené“ (E. Wallachem) A. Hepburn, to dostává další rozměr, mající za následek upřímné cukání v obou koutcích vašich úst. Nevím jak vám, ale mně tohle (občas) ke spokojenosti stačí. Už pouze kvůli faktu, že zcizení Venuše (narozdíl od „kradení Dagmary“) si milerád kdykoliv zopáknu. Tam i pouhopouhá prvotní projekce je o jednu více, než by bylo zdrávo, že Jaroslave?! 80% (03.06.2013)

Velmi příjemný film s vtipnými dialogy a okouzlující Audrey Hepburn. Jaká škoda, že si Wyler liboval v naprosto příšerných sekvencích, ve kterých trapně zesměšňoval stráž francouzského muzea. Místy jsem měl pocit, že koukám na grotesku alá Laurel a Hardy:-/ Ale jinak moc povedený film s originální zápletkou. Slušné 4 hvězdy. (02.08.2011)

Dala jsem si po letech opáčko a vyplatilo se, Audrey Hepburnová je nesmírně půvabné stvoření, Peter O'Toole sympatický chlapík, no a pánové Eli Wallach a Hugh Griffith ve svých rolích opět potěšili a rozesmáli.. Celkově se jedná o milou, vtipnou, příjemnou záležitost a jako kriminální komedie to funguje báječně, hezky napsáno i natočeno, u mě filmová spokojenost a úsměv na rtech.. (04.02.2023)

"Papá, jsi bídák! - Děkuji mé dítě." Mezi otcem a dcerou, ženou a mužem či mužem a mužem to patrně nikdy nejiskřilo tak úžasně jako v tomto snímku. Je to vlastně pouhá romanticko-padělatelská zlodějina z doby, kdy bylo možné dokonale střežený předmět odcizit za odborného užití kbelíku, magnetu a bumerangu, ale na mě to funguje spolehlivě. Takový návrat z přetechnizované současnosti k filmové klasice mě prostě občas dokáže řádně potěšit. (21.03.2016)