Paní Miniverová

Kvalitní válečné melodrama. Účel a smysl takového filmu je jasný. Ukázat proměnu lidí v době války a dodat jim naději. Otázkou zůstává, zda je lepší tento koncept (zdánlivě obyčejná žena v domácnosti překvapivě obstojí v nejtěžších chvílích) nebo má větší apel film plný hvězd jako Follow the Boys nebo příběh ve stylu Holiday Inn. Každopádně se docela těším na pokračování The Miniver Story. (29.08.2020)

Další oskarovka za mnou. Paní Miniverová je celkem obyčejný film. Sledujeme obyčejnou anglickou středostavovskou rodinu, která žije obyčejný život. Matka a otec před sebou vzájemně tají zbytečné nákupy, malé děti zlobí, starší syn se nejprve pohádá a potom zamiluje do vnučky místní lady, kterou zlobí obyčejný nádražák, co si dovolil s ní soutěžit při výstavě růží. A do života jim pomalu, ale jistě zasahuje válka - manžel se stává říčním dobrovolníkem, syn rukuje k letectvu, občas přijde nálet, občas silná scéna (německý voják, bunkr, závěr v kostele). Abych přiznal, celou dobu jsem čekal, že dojde k nějaké tragédii a když došlo, bylo to stejně nečekané. Paní Miniverová není strhujícím pětihvězdičkovým dramatem, je to celkem obyčejný film, ale v té obyčejnosti a autenticitě (natočeno v době, kdy nikdo netušil jak válka dopadne) má překvapivou sílu. Oskara celkem chápu. (09.12.2016)

Jako (proti)válečné drama či oslava nezdolné ženské síly funguje Paní Miniverová výborně, ale jakmile dojde na propagandu (která z filmu místy doslova kape v koncentrátu - není se však čemu divit s přihlédnutím k době vzniku), jako bych koukal na dočista jiný snímek. Podstatně méně zajímavý, nutno dodat. Rozhodně stojí za podívání, což tehdy stvrdila i Americká akademie filmového umění a věd několika Oscary, včetně toho hlavního. (21.11.2013)

"I just had a German pilot in for ham and eggs this morning."     Vojnová dráma s romantickou zápletkou, zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorá síce hádže na hrôzy vojny dosť romantizujúci pohľad (ako aj sám režisér neskôr pripustil), to ale vôbec neznižuje jej kvality. Ako prvé udrie do očí nádherný čiernobiely obraz (skvelá kamera Josepha Ruttenberga, právom ocenená Oscarom), ktorého sledovanie v priebehu celého filmu je doslova labužníckou záležitosťou. To samotné by ale samozrejme na výborný film nestačilo. Veľmi zručne je vykreslená psychológia postav a vzťahy medzi nimi, v čom je William Wyler tradične silný. Výstižné je i stvárnenie dobových pomerov, ako sú triedne pomery v Anglicku (vládnuca trieda a jej "vazali"), či Nemci vymytí zvrátenou ideológiou. Napokon ohromne pôsobivé sú aj scény, ktoré ukazujú priame účinky vojny (v kryte pri bombardovaní, cesta autom v noci, omša v rozborenom kostole), hoci ich vo filme nie je až tak veľa. V hereckých výkonoch som nenachádzal žiadne slabiny (dokonca aj tie deti sú výborné), zaujal ma hlavne perfektný výkon Dame May Whitty v role starej, často dosť protivnej aristokratky.     "She was a good cook, as good cooks go. And as good cooks go, she went." (23.04.2023)

Průměrné melodrama plné klišé, ovšem s několika silnými scénami (působivý je zejména výjev z rodinného bunkru během bombardování), celkem zdařilé jsou i některé dialogy. V druhé polovině filmu nabírá na síle propagandistická linie, která se snaží ukázat, že válečné úsilí stmeluje dohromady všechy třídy britské společnosti, od aristokracie (lady Beldonová) přes vyšší střední třídu (paní Miniverová a její idylická rodina) až po nižší vrstvy (služebná Miniverových a její snoubenec). Skutečnost, jak jí dokumentuje "Válečná deník" George Orwella však byla diametrálně odlišná: Orwell se dokonce domníval, že arogance a sobectví vyšších vrstev, které nepolevily ani za války, povedou zákonitě k revoluci... (31.07.2011)