Zabiják

Ano, pane Finchere, chápu pointu, cítím ji, snad si ji dokážu i představit, jen na to velké plátno se ji nějak nepodařilo přenést. Mluvím zde o tom pocitu chladné filmové "dokonalosti", tedy o tom pocitu, který je pro Fincherovy filmy tak příznačný. Místy je až otázkou, zda Michael Fassbender hraje nájemného vraha nebo režiséra snímků jako Zodiac, či Zmizelá. Faktem je, že jeho působivě ne-emocionální projev funguje... Ale... Ale chybí zde třešnička na dortu v podobě kvalitního scénáře. Film se až zarážejícím způsobem v průběhu plynutí času stává přímočarejší, méně sofistikovaný a snad i prázdný. Opakování totožných vnitřních monologů funguje možná tak po druhé, ne po čtvrté. Výhodou je, že snad opravdu díky té neustále oslavované režii dokáže Zabiják udržet vnitřní napětí a divácký zájem. V závěru tomu však opět chybí "něco navíc", nějaké to "Co je v krabici?!", které by vám po skončení filmu skutečně nedalo spát... 7/10 (04.12.2023)

Od svojej premiéry na Netflixe si The Killer stihol vyslúžiť z radov divákov, ale i kritikov niekoľko rozporuplných nálepiek. Z určitého ohľadu dokážem pochopiť každú z nich. Najnovší počin Davida Finchera skutočne nejde divákovi naproti. Minimálne nie štandardnej netflixovej vzorke bažiacej po zábave a nadupanej akcii. Film je adaptáciou rovnomenného francúzskeho komiksu a je to aj poznať. Že má banálnu zápletku? Áno, má. Vadí mi to? Nie. Pretože svojím samotným spracovaním a atmosférickým pôžitkom, ktorý prináša, ma dokázal na celé dve hodinky zhypnotizovať. Súčasne si myslím, že ide aj o perfektný materiál na rozbor pre študentov filmu. Zabiják je skutočne precízny v každom jednom obraze. Premyslené pohyby kamery, audiovizuálna vyšperkovanosť. Ide o veľmi čistú prácu, z ktorej doslova sála sterilita. Fokusuje sa na detaily, je minimalistický, sústredený, meditatívny, chladný... je presne taký, aký je jeho anti(hrdina). A vybavujem si len málo hercov, ktorí by boli na túto rolu vhodní rovnako ako fantastický Michael Fassbender. Zabiják je chladnokrvným ponorom do mysle sériového vraha, ktorý neslúži žiadnemu bohu, ani krajine. Jeho meno ani nepoznáme, pretože čím menej o ňom vieme, tým lepšie. Hlavne do ničoho nepliecť city... (14.11.2023)

Audiovizuálně a střihově nejvypiplanější film od... asi od posledního Finchera nebo Villeneuvea. A že to má plytký scénář a je to o ničem? To tam nevidíte veškeré to kontemplování nad povahou kapitalismu, perfekcionalismu a hlavně o identitě a sebeklamu? Navíc za mě teda i naprosto dokonale vystihuje dynamiku na pracovišti v kapitalistickým podniku. A vlastně... nenatočil si Fincher tak náhodou taky trochu introspektivní film o svém vlastním procesu tvoření a pohledu na audiovizuální díla? (13.11.2023)

Napadá mě několik paralel s Klubem rváčů. Oba filmy stojí na protagonistově voiceoveru, který bychom mohli označit za nespolehlivý, ale v každém případě z trochu jiných důvodů. Zatímco Jack / Tyler Durden je nespolehlivým vypravěčem, s nímž sdílíme schizofrenně poblouzněné vidění reality, stoické promluvy nájemného vraha v Zabijákovi jsou nespolehlivé v tom smyslu, že přes zdání husťáckých (sebe)motivačních keců představují zvrácený postoj ke světu, s nímž se nakonec ocitá v rozporu i sám asasín. Je to taková krajně nihilistická variace Ghost Doga, v níž se východní praktiky jako meditace a jóga staly především dalším nástrojem k zefektivňování vlastní práce. Když si pak zabiják podesáté zopakuje mantru "Neimprovizuj" a vy přitom vidíte, že od začátku nedělá nic jiného, než že improvizuje, musíte se tomu smát. (Ano, Zabiják je černá komedie, která by se měla jmenovat Gone Wrong). Vypravěčsky přitom skvěle fungují jak první tři kapitoly, v nichž jsme převážně pozadu za protagonistou (a částečně stejně jako on netušíme přesně, proti čemu stojí), tak kapitoly čtyři až šest (plus epilog), kde už má akce spíš charakter postupně odškrtávaných fajfek, nicméně jakýkoli dojem mechaničnosti dokáže šikovně přesměrovat do ubíjejícího aktu pomsty jako takového. Druhá paralela s Klubem rváčů je více tematická. Oba jsou to filmy (černé komedie) o životě v pozdním kapitalismu. Jenže zatímco v Klubu rváčů ještě Jack / Tyler sní o autentickém vzdoru proti systému, v Zabijákovi už je jakékoli domnělé outsiderství protagonisty plně začleněné do neoliberálních struktur. Jestliže Tyler Durden se bouří proti konzumu a pokouší se obnovit smysl pro autentickou zkušenost (a autentickou maskulinitu), anonymní zabiják s nekonečným množstvím identit a mega tučným bankovním kontem (které si ale nemá čas užít) ze svojí askeze udělal integrální součást sebe jako pozdně kapitalistického subjektu. Všeprostupující distance (odcizení) už není nežádoucím prvkem, který bychom měli překonat, ale naopak žádoucí součástí takřka všech profesních i jiných vztahů. Scéna v restauraci je antitezí steakové scény z Matrixu, kde ještě existovala domněnka, že člověk se zaprodá systému kvůli povrchním smyslovým počitkům; tady už ani tohle nefunguje. Není to nic extra nového, o týchž věcech už kdysi točil Antonioni, a pokud mi Zabiják nějaký film připomněl, tak (vedle Melvilleových gangsterek) Povolání: Reportér. Fincherův smysl pro jízlivost mi ne vždycky sedne, ale tady je natolik jemně a hladce zašitý do přesně šlapající žánrovky, že mě to bavilo velmi. (11.11.2023)

David Fincher se rozhodl  odložit šablonovité dobro a zlo, žánr nájemných zábijáků obohatit o charakter kliďase, který je velmi realistický ve svých cílech a přípravách. Můžete mu fandit, nebo jen zvědavě sledovat jeho eskapády. Nečekejte nic ohnivě spektakulárního. Spíše na vás bude dýchat realismus, nenápadné budování atmosféry, chladný charakter hlavního hrdiny je otřesen a on musí riskovat zcela neprofesionální věc, jako pomstu, ale také vlastní přežití. Závěrečný charakterový zvrat je možná až moc rychlý a nečekaný, nicméně dává smysl. Rozhodně film hodný opakování. Michael Fassbender je naprosto excelentní zabiják neznající slitování. (03.12.2023)