Žena za pultom

V kontextu dalsich serialu z dob normalizace to neni tak hrozny - dokonce bych stoupla i na tri hvezdicky, kdyby to ke konci nezacalo byt tak nuceny a nudny. Plne regaly nebo usmevave prodavacky zkousnu, serial byl natoceny v urcity dobe a Dietl si nedokazal odpustit svoje "navody", jak by melo vypadat krasne, ruzovoucke pracovni prostredi (je to videt pak i v Nemocnici). Problem ale vidim v postupne nasilne naplnovanych stereotypech, napr. jak tu musi kazdy do chomoutu, a pokud nekdo zrovna nema chlapa/zenskou (ukazkovy priklad je prodavacka Mlynarova), tak je to hned padouch - pripadne po sezdani se i z nejjedovatejsi baby Motlovy stane milounka babinka. Dalsi je rozdeleni roli zen a muzu, podtrhnuty hlaskama Mensika (u nej je to obzvlast tezko snesitelny, protoze sice furt sexisticky hlasi, ale prezentovany je jako nejvetsi sympatak pod sluncem). Krome mdlyho zaveru je pak zoufaly to, co uz tu urcite bylo nekolikrat zminene: podivna pritazlivost Nanynky na kazdyho chlapa, co kolem ni projde, trapne milostne sceny ci klasicky Dietluv "idiot plot" (Nanynka proste nemuze rict svym detem, ze tata je devkar, musi kolem nich chodit po spickach a pak si nicit zivot, slzicka mi az ukapla). Na druhou stranu se mi libi hra s narativem, mnozstvi zajimavych a dobre napsanych charakteru (jen me mrzi, ze tam nebylo vic Hrzanova motorkare, skvela postava) a vubec odvaha natocit serial s zenou v hlavni roli + postavou, ktera se nechova uplne podle socialisticke prirucky. (09.11.2014)

Je to celkem dobrý seriál z dávných dob. Kromě osudů jednotlivých postav, o kterých je vždycky nový díl, mě asi nejvíce zajímal právě ten konkrétní obchod. Ukecané prodavačky, které zajímalo všechno, jen ne prodej zboží - to by souhlasilo. Ale zásobení lahůdek lahůdkami, hlavně jižním ovocem, to je lživá propaganda. Pokud byly pomeranče, byly taky fronty, což tady chybí. Přesto se na seriál dívat dá, hlavně z nostalgie. (02.09.2013)

Životní role Jiřiny Švorcové.Jen pro ty co chtějí vidět jak veselé prodavačky stojí v 6.hodin u sámožky, je minus 2 a ony se těší na usměvavého vedoucího Vladimíra Menšíka(jediné pozitivum)jak jim otevře a jak se davy lidí hned v 8 hodin poženou nakoupit máslo,mouky,obložené chlebíčky a drahá luxusní vína z dovozu(jen z jakého?) a potom půjdou na oslavu 1.máje a celý rok spolu prožívají starosti. (02.04.2003)

Nabízí se hodnotit to z hlediska ideologického než filmového. I když... z hlediska filmového to také stojí za starou Blažkovou. Každopádně věřím tomu, že se najde ještě hodně lidí, kteří uroní slzu, když uvidí tak krásně seřazený konzervy v jednom nevábném totalitním konzumu. Z hlediska ideologického je to takový odpad, že už to ani víc odpad být nemůže. (02.06.2011)

Výkladní skříň normalizace, která perfektně plní účel budování iluze naprosté dějinné stagnace. Každý den vyjde slunce, pulty jsou plné, před lahůdkami vždy fronta a každý si do prodejny musí vzít košík. Nikdo neprojevuje jakoukoli ambici z tohoto statického žití vystoupit a všichni nadšeně přijímají svoji roli do konce života leštit jablka. Mumraj v přeplněný sámošce vytvářející roztomilé podzápletky typu užírající Stašová nebo mrouskající Hanzlík, je prostě zábavnej. Jakkoli Menšík by tady fakt potřeboval titulky a maskérka na ty postavy musela nanášet pudr zjevně ožralá. Seriál má ale i druhou stránku, temnou, hororovou. Stránku mezilidských vztahů. To je vlastně jediná proměnná v jinak nehybném dějinném prostředí. Zde je přirozené odpočítávat vteřiny od svatby do doby, než manžel ženu podmete, prakticky veškeré trvalé vztahy jsou zde ve větších či menších troskách a na trůnu životní zmařenosti stojí lahůdkářka Anna - Jiřina Švorcová, žena vamp šedé normalizace. Společně s Haničincem vytvářejí bezpečně nejasexuálnější duet v Mléčné dráze. Dvě třetiny vztahu strávený v Haničincově embéčku, neustále se stěhující obočí švorcový, doma retardovaný syn a manipulátorská dcera, k tomu nakýblovaný bujarý exmanžel, který chce zpátky a ona s tím nemůže nic udělat, protože děti ho maj rády. A to jsem se nezmínil ještě o tom, že celý je to natočený pouze v barevné paletě odstínů khaki. Takže ve výsledku je seriál, který měl opěvovat socialistickou normálnost a její malé lidské příběhy, spíše dusivý psychologický horor o tom jak je přirozená neutěšenost v rigidním prostředí ze kterého není jak uniknout. Bravo Dietl! (24.04.2022)