Žena za pultom

Výkladní skříň normalizace, která perfektně plní účel budování iluze naprosté dějinné stagnace. Každý den vyjde slunce, pulty jsou plné, před lahůdkami vždy fronta a každý si do prodejny musí vzít košík. Nikdo neprojevuje jakoukoli ambici z tohoto statického žití vystoupit a všichni nadšeně přijímají svoji roli do konce života leštit jablka. Mumraj v přeplněný sámošce vytvářející roztomilé podzápletky typu užírající Stašová nebo mrouskající Hanzlík, je prostě zábavnej. Jakkoli Menšík by tady fakt potřeboval titulky a maskérka na ty postavy musela nanášet pudr zjevně ožralá. Seriál má ale i druhou stránku, temnou, hororovou. Stránku mezilidských vztahů. To je vlastně jediná proměnná v jinak nehybném dějinném prostředí. Zde je přirozené odpočítávat vteřiny od svatby do doby, než manžel ženu podmete, prakticky veškeré trvalé vztahy jsou zde ve větších či menších troskách a na trůnu životní zmařenosti stojí lahůdkářka Anna - Jiřina Švorcová, žena vamp šedé normalizace. Společně s Haničincem vytvářejí bezpečně nejasexuálnější duet v Mléčné dráze. Dvě třetiny vztahu strávený v Haničincově embéčku, neustále se stěhující obočí švorcový, doma retardovaný syn a manipulátorská dcera, k tomu nakýblovaný bujarý exmanžel, který chce zpátky a ona s tím nemůže nic udělat, protože děti ho maj rády. A to jsem se nezmínil ještě o tom, že celý je to natočený pouze v barevné paletě odstínů khaki. Takže ve výsledku je seriál, který měl opěvovat socialistickou normálnost a její malé lidské příběhy, spíše dusivý psychologický horor o tom jak je přirozená neutěšenost v rigidním prostředí ze kterého není jak uniknout. Bravo Dietl! (24.04.2022)

No, Chalupáři byli alespoň vtipní, a dokonce to byl záměr....ale tohle je prostě seriál ze života spořádané moderní socialistické ženy, pardon, soudružky...prostě nuuuudaaa, a ještě k tomu vylhaná nuda.... A když už mám tu příležitost, dám k lepšímu svůj oblíbený vtip o bývalém režimu: Prominenti Strany a různí jiní pohlaváři (čili svině) si žili jako prasata v žitě...jenom jedna jediná byla švorcová... (04.08.2003)

Seriály byly odjakživa diváckým fenoménem, tím spíš, když je stvořil mistr dialogů a příběhový kouzelník Jaroslav Dietl. Co tedy hraje ve prospěch dnes prvoplánově odsuzované Ženy za pultem? Prodavačská story je z valné části o milostných problémech, svatbách a rozvodech, tedy o tématech vždy spolehlivě zabírajících. V mozkovém centru, za které si autor zvolil šatnu samoobsluhy, hrdinky stále probírají a řeší, kdo s kým, o čem, proč, pro koho, a odtud se pak rozbíhají dějové linky jednotlivých epizod. Tu někomu onemocní dítě nebo naopak dorostlejší potomek neudělá zkoušku na vysokou školu, jindy je někdo podveden svým partnerem či je ostatním představen někdo nový. Řeší se kauza ztracené láhve koňaku, nástup nové učnice či mimořádná směna o Vánocích. Zkrátka vše, co patří k životu jednoho obchodu a jeho vesměs ženského personálu. Dokonce se o slovo přihlásí i ženská emancipace... Snad jen v jediném Dietlova obchodnická pohádka nekopírovala realitu – v prezentaci širokého sortimentu zboží; nicméně ideologická stránka věci byla v rámci možností maximálně potlačena a koneckoneců už dobová kritika úpěla a psala cosi o televizní červené knihovně. Velkou váhu, tehdy i dnes, mají ovšem herecké výkony, které lze jen stěží zpochybnit. Vladimír Menšík, Zdeněk Řehoř, Hana Maciuchová, Dana Medřická, Slávka Budínová, Petr Haničinec, Josef Langmiler, Jaromír Hanzlík i tisíckrát proklínaná Jiřina Švorcová, která (nejen) v roli Anny Holubové dokázala, že je vskutku velkou herečkou. Možná, že ten seriál svým pomalejším tempem a statickým způsobem natáčení zestárl. Jistě, ve srovnání se současnou produkcí, jejíž obsah divák někdy díky klipovému střihu nestačí ani postřehnout, nemůže obstát. Jenže co když v případě Ženy za pultem i dalších socialistických seriálů nejde ani tak o nostalgii, jako o přirozenou poptávku po seriálech z prostředí, které zná každý. A ještě něco. Dnes mají tvůrci možnost psát svobodně, mohou být otevření, mají podmínky, o jakých se tehdejším scénáristům nesnilo. A přesto se velmi často nedaří. Dialogy váznou, postavy jsou neživé, zápletky banální. A tak nezbývá dodat, že představa, že by nekorunovaný "král seriálů" Jaroslav Dietl žil dnes, je velmi inspirativní. (14.12.2008)

Máte mne za blázna, že dávám plný počet hvězdiček? Nepokrytě přiznávám, že tenhle seriál jsem viděl v TV když mi bylo 15 a zrovna jsem byl prvním rokem na učňáku... jako Prodavač (sice elektrotechnického zboží, ale pořád prodavač), a proto mne tento seriál nesmírně zaujal, protože se týká mojí profese, kterou patrně budu po maturitě vykonávat. Chtěl jsem se podívat, jak to chodilo za komunistů ve kšeftě, a musím smutně konstatovat, že prodavač, to byl tehdy NĚKDO, kdežto dnes je to ten hejpočkej a zákazníci považují za trapné jej vůbec oslovit, a jakmile se dozvědí, co potřebují, okamžitě utíkají od prodavače co nejdále... Já to zažil při praxi, takže vím, o čem mluvím. A tak dávám pět hvězdiček hlavně jako poctu všem prodavačům, kteří byly za komunismu oblíbení a kdo měl za známého prodavače, ten byl hvězda a každý si prodavače předcházel, jen aby dostal podpultovku. Pět hvězdiček pro všechny prodavače! (30.04.2007)

Něco tak odpornýho a načáchlejšího komunismem a vlezdoprdelstvím našim rudým bratrům jsem jaktěživ neviděl. Naprosto odporná doba ztvárněná naprosto odpornou tématikou, jak se krásně nakupuje v pultovém prodeji. Nic hnusnějšího jsem opravdu nikdy neviděl a ani vidět nechci. Jéžiš, zlatej Kameňák a Byl jednou jeden polda taky. Tohle není film, tohle je reklama na zkurvený komunisty a jejich propagandu. Vzkaz pro Jiřinu Švorcovou: Jsi to nejodpornější na československém filmu, co jsem kdy viděl. Jsi vrcholem trapnosti a nevkusu. Ty a Milouš Jakeš jste to nejhorší a také nejhumornější na době salámového komunismu. No, tenhle film si nezaslouží ani to nejhorší ohodnoccení, je to ODPAD!. (04.05.2008)