x_ander

Lady Bird sice je takový ten klasický artový kousek o dospívání, ale má jednu zásadní věc - Saoirse Ronan. Sice to o téhle holce píšu skoro pokaždé, ale ona prostě hraje neskutečně a i "obyčejný" film táhne nahoru mamutí silou.

Výživné drama, které je především luxusně napsané. Film dokáže v průběhu celé stopáže šokovat a s nečekaným, nechci říct přímo zvratem, ale minimálně zásadním vývojem některé z postav přijde ve chvíli, kdy to divák nejméně čeká. A ústřední trio Frances McDormand, Sam Rockwell a Woody Harrelson hraje jako o život - nominace jednoznačně zasloužené a pro Rockwella bych prosil sošku.

Jakkoliv kontroverzní se The Last Jedi jeví, za mě je to hrozná pecka. Docela chápu negativní přijetí některých lidí - tohle je opravdu "jiná" epizoda a místo rozmáchlé báchorky o záchraně galaxie tady máme poměrně komorní střet znepřátelených stran, ve kterém hrají první housle postavy. To čím si hrdinové projdou, je na "komerční" blockbuster poměrně nevídané, a já jsem rád, že se toho Disney nebojí. Vrstevnatost motivů je natolik rozsáhlá, že je na první zhlédnutí není možné pobrat. Samozřejmě tomu vévodí Kylo Ren a Rey, nicméně i vedlejší postavy se v průběhu filmu vymezí a závěr nám přinese jasně rozdané karty do finální epizody, kde se všechno semele neskutečným způsobem. Johnson je borec, a pokud skutečně dostane svou vlastní trilogii z předaleké galaxie, budu u toho.

K mému překvapení je nová (a na dlouho poslední) adaptace Fantastic 4 vlastně docela dobrá! Temnější a dramatičtější pojetí téhle látce určitě prospělo. Jen škoda, že načrtnutá vize není dotáhnutá dokonce. Můžeme se dohadovat o tom, jestli Josh Trank nezvládl studio nebo studio nezvládlo režiséra, nicméně ten potenciál tam byl a zůstal nenaplněný. Obsazení je fajn, škoda zbytečné zkratkovitosti a minima akčních scén.

V rámci marvelovek jsme sice zase nedostali až tak jiný film, jako slibovaly trailery, ale přesto je třetí Thor pecka. Bez problému převyšuje první dva díly, on je ale i lepší než velká část dalších marvelovek. Ladění do sedmdesátkové sci-fi se povedlo a ačkoliv je mimóznost některých postav občas za čárou (Golblum), tohle vesmírné dobrodružství se mi moc líbilo a třeba druhé Strážce galaxie si maže na chleba. Taika Waititi je borec a další komiksovku bych si od něj nechal líbit.

Bez mučení přiznám, že jsem od Musíme si pomáhat čekal trošku jiný film. Resp. o dost méně komediální. Sice tady řešíme poměrně temné období českých dějin, ale s tím, až situačním, humorem se mi dramatická linka poměrně dře a zdaleka nejde o takovou vyváženost, jako Hřebejk ukázal třeba v Pelíškách. Pořád jde ale o velice nadstandardní filmařinu, a to jak za kamerou, tak před ní. Určitě jde o jeden z nějlepších porevolučních filmů. A neodpoustím si jednu technickou poznámku - proč proboha do role obsazovat Richarda Tesaříka, aby mu postsynchrony daboval Karel Heřmánek? Tohle mi závěr filmu totálně rozhodilo.

Jeden z těch legendárních kousků z 80. let. Technologicky sice, oproti některým jiným filmům ze stejné doby, docela zestárl, ale pro fanoušky špinavé a drsné sci-fi jde o jasnou volbu.

Za mě zklamání. První Kingsmany považuju za naprostou pecku a byl to pro mě určitě jeden z nejlepších filmů roku. Dvojka je ale o dost slabší. Přitom papírově by to všechno mělo sedět - pořád je to ten správný nářez s dobrou akcí, hláškami a vtipy. Spíš mi nesedla celková dramaturgie scénáře, kdy některé podstatné postavy z jedničky (Roxy) jsou šmahem pryč, přičemž jiné zbytečné (švédská princezna) mají hromadu prostoru. Což bych ještě zkousl, jenže ani ti nově propagovaní Statesmani nemají zdaleka tolik péče, kolik by potřebovali (Tatum a Bridges jsou tu téměř na úrovni camea). Celkově je dvojka dost nemastná, neslaná a rozdíl v kvalitě je asi takový, jako u Kick-ass 1 a 2. O to smutnější je, že tentokrát tu dvojku nevzládl sám Matthew Vaughn.

Toni Erdmann kolem sebe vytvořil v podstatě kult. Na festivalovou artovku se o něm mluvilo i v komerčnějších vodách a za sebe musím říct, že dobrý... ale to je tak všechno. Film je spíš freskou mnoha scén, některých vtipných, některých dramatičtějších a jedné zcela legendární (samozřejmě narozeninová oslava), ale výraznější dojem ve mě nezanechal.

Justice League je dost smutný příběh. On ten film není úplně nijak zásadně špatný, ale když člověk trošku sleduje dění kolem něj, tak je mu do breku. A výsledek nemůžeme dávat za vinu Zacku Snyderovi, ani jeho náhradnikovi Jossu Whedonovi. Za to může jen a pouze studio, ve kterém si kravaťáci rozpracovaný film přehazovali jako horkou bramboru tak dlouho, až z toho vzniklo to, co vzniklo. Místo těžkotonážní týmovky, která by byla dramatičtější protiváhou rozjuchaného marvelu, jsme dostali.. kopírku rozjuchaného marvelu. Zabolí na sílu sestříhaná 120 minutová stopáž, zabolí zbytečně prosazovaný humor, nejvíc pak zabolí totálně rozkopaný (a viditelně přestříhaný) děj, ve kterém jakákoliv hloubka, vztahy postav nebo epické momenty šly stranou. Výsledek je sice zábavný, ale ničím vyčnívající film, který měl potenciál jako kráva, a já věřím, že ten potenciál by tam byl naplněný, kdyby... na kdyby se nehraje. Tudy cesta nevede a pokud si Warneři nerozmyslí, co s univerzem dál, tak to bude jen a jen horší.