Autenticita

Ten film mi připadá přeceňovaný. Ale chápu, že většině lidí se může dost líbit.

Je to loďka.... :-) Ústřední pár spolu komunikuje tak roztomile uctivým způsobem, že jsem se povznesla i nad naivitu, scény realitě vzdálené, a závěr, který je vzdálen realitě tisíce světelných let.

Nesympatický hlavní hrdina, který mi vadil, a nevěřím, že by děvčata tak přitahoval.

Hlavní hrdinka mi byla tak nesympatická, že i přes dobrou věc, do které šla po hlavě, jsem se nepřiměla jí fandit.

Pěkný příběh, hezký pejsek (a vůbec mi nevadilo, že animovaný). Být dítě, chtěla bych na to koukat pořád dokola.

Tak s tímhle se úplně míjím. Pro mě nic přitažlivého, nic hezkého. Nuda, divný, nuda, očekávání, nuda, zklamání.

Zdrcující film o tom, jak společnost krutě trestá lidskou slušnost. Co mi nevyhovovalo, byla kamera, která chvíli nepostála, a dost pomalý styl vyprávění.

Zdolat první třetinu bylo náročný, ale pak už to šlo samo.

Tak byla to událost, o které se v generaci mých rodičů, tehdy třicátníků, mluvilo s obdivem, a vím že alespoň mužská část rodiny toužila dostat se ven takovým dobrodružným způsobem taky. Nějak se nám domů dostal západoněmecký časopis s tím krásným balónem přes celou obálku, byla to nádherná pestrá věc. Táta měl ten posvátnej časák dlouhá léta u sebe. Jednou jsem se ho na to ptala, a povídal, že v tom balónu přeletěla východoněmecká rodina na západ, a že ho ušili doma ve sklepě na staré singrovce. Jestli ve mě tedy ten film něco vyvolal, tak tohle: ten starý pocit sdíleného zoufalství mixovaný s velkým obdivem k těm, kteří měli odvahu riskovat útěkem úplně všechno, a zároveň dost šikovnosti a štěstí, aby se to povedlo. // Tu jednu hvězdu sundavám za iritující hudbu.

Mám ráda lidské filmy, o lidech s jejich strastmi a trably. A když se stane, že je jejich negativní zkušenosti někam pozitivně posunou, je to fajn.