Kaka

To, čeho jsem se nejvíc bál, se stalo realitou. Chcete sledovat drsnou gangsterku o pomstě a místo toho se strachem v očích čekáte, kdy za rohem vyskočí vyšňořený Gatsby v nějakém opulentním kamerovém náletu. Natolik "krásný" Live By Night, v tomto případě bohužel, je. S citem pro obrazovou kompozici, až na výjimky dobře zahraný, s několika skvostnými rolemi, které dostaly zatraceně málo místa (Gleeson, Cooper). Bohužel ale tématicky je to snímek, který načančaný být nemá. Kór když hned na začátku dostanete živelnou akci ala Public Enemies. Je to přece jen drsný příběh z drsné a nemilosrdné doby. Žádná plakátová reminiscence na zlaté 30. roky smetánky. A to je přesně ten bod, kde to Affleck zvoral, ruku v ruce se scénářem. Ukázal dvacátá léta s poetikou, v oparu nostalgie které se nehodily. Chtělo to pochybné podniky, přízemní charaketry, dobové vypalovačky a špinavé ulice. Přesně tak, jak to máme rádi jinde. Pořád ale platí, že Affleck má talent na řežii a umí hrát. Scénáře ale už snad psát nebude.

Dobře vedená oldschool paranoia, která však více než záživný děj a bezprecedentní tah na branku využivá k vyprávění tématicky dobře nosného příběhu minimalistickou výpravu, ponurou atmosféru a x dalších Polanskiho filmařských detailů a propriet, při kterých se sice člověk možná pousměje, jak to má pán všechno vypointované a v ruce, avšak mohlo by to být mnohem zábavnější a svižnější.

Další hutný filmařský zážitek od mistra. Snímek postavený na třech vyjmečných hereckých výkonech a tématicky silné a divácky vděčné záplatce. Postupně gradující a odkrývající šokující pravdu, která je jasná hned od začátku, ale chceme ji slyšet až na konci. Závěr není katarzní jen přirozený. Zbytek, resp. průběh je solidní psychologická hra kdo z koho. Velká škoda, že vklíněné náznaky právní problematiky a otázky viny/neviny, potažmo práva trestat/netrestat jsou mnohem méně zábavné, než podobně atmosferický, depresivní, leč daleko více osobitý a niterny Bitter Moon, do kterého se divák daleko lépe vcítí.

Bez debat výjimečná věc. Spontánní, explicitní, naturalistická. Herecky bravurně zahraná a filmařsky skvěle podaná. Prezentuje věci nejen pomocí scénáře a dialogů ale i kamery a hudby, což je věc kterou nelze neocenit. Chápu co ten film ukazuje, dělá to bravurně, ale nic moc dál k tomu neříká. A tohle se 163 minut dá vydržět jen horko těžko. Po dvou hodinách je té ruční kamery a nekončných cest v autě prostě moc. Chtělo to hutnější děj, nejen dokumentaristické vyobrazení dané problematiky teen outsiderů s pohnutými hodnotami a životy.

Zajímavý, umělecky ambiciózní pokus. Vizuálně podobně "černobílé" a artově vyšisované jako cokoliv od Nolana, nebo třeba Spectre. Scénář je ale břečkoidní a pohřbívá osobitost a sebevědomý směr, kterým se tvůrci ubírali. Parkour je fajn, Španělsko 15. století také, avšak cokoliv v přítomnosti bída. A v tomto případě se obávám, že na rozdíl od Warcraftu tady nebudou nadšení z filmové adaptace ani sami hráči tak slavné hry.

Je jich mraky. Těhle svižných, vtipných, situačně vyladěných, skvěle natočených komedií s vymazleným hereckým ansámblech v přesně padnoucích sakách, neménně přesně padnoucích rolích. A když je tam ještě navrh zajímavý dramatický podtext a nějaké to moudro ze života, jenom lépe. Nutno ovšem podotknout, že Crazy Stupid Love baví přece jen o malinko víc, než její souputnící. Těžko říct čím to je, možná režijní dynamikou, možná bezprostředností hlavních hrdinů. Každopádně super.

Argo 2 - made in Germany (takže o něco horší). Strašná škoda kostrbatého scénáře, který vrší jednu schématičnost za druhou. Protože jinak je to docela slušná německá krasojízda. Skvělí herci bez výjimky, stupňující finále a zajímavé, dobově dobře trefené, vykreslení sedmdesátkového Chile a tamních praktik tábora. Emma Watson potvrzuje, že se dokáže vymanit z role upištěné kámošky Harryho Pottera a začíná se z ní klubat top-notch herečka se všemi předpoklady pro ůspěch.

Syrová barcelonská oddysea, pocta velkoměstu a famózní one man show Bardema s rakovinou. Bohužel to ale mezi sebou nemá žádnou "vatu" ani jiné pojivo, takže spousta zajímavých obrazů, ruční kamera a pár solidních scén vyznívají do ztracena. Chybí tah, chybí emocionální náboj a je to moc dlouhé. Inarritu chce hrát stejnou muziku jako v 21 Grams, ale nemá na to dostatečně dobré noty, resp. má příběh a charaktery kterým nerozumíte a nechápete je.

Přesně takové jaké čekáte, pokud znáte tvorbu Cianfrance, mistra vztahových dramat. Dojemné, tklivé, strhujícím způsobem minimalisticky snímané, dobové. Sociální a morální dilemata posunutá v čase o 100 let zpět dodávají filmu určitou noblesu a grácii minulých let, která se v moderních filmech těžko dělá a obvykle musí trochu zrát. Místy tradičně srdcervoucí a scénáristicky velmi povedené, zarývající se pod kůži. Chápete tu všechny zúčastněné a přitom nelze jednoznačně říci, co je dobře a co nikoliv. Po Minghellovi už těm klasicky vyprávěným, starosvětským přiběhům téměř odzvonilo a je skvělé, že Cianfrance přejímá pomyslnou štafetu a pokračuje dále. S jeho režijní virtuozitou a citem pro emoce se máme do budoucna ještě na co těšit. Ubrat tady 10-15 minut přehršle záběrů na moře a skály a mohlo to být téměř dokonalé. A doufám, že za tohle dostane Vikander dalšího Oscara.

Když na první skvělou scénu čekáte 131 minut a délka filmu je 133, je velmi pravděpodobně něco špatně. Tenhle film není točený z lásky a sentimentu ke Star Wars. Je točený pro lidi, kteří na to z lásky a sentimentu ke Star Wars půjdou do kina, protože každá miliarda zisku dobrá. Zoufale obyčejný spektákl a naprosto zbytečný film, který nepasuje mezi staré, ani nové epizody.