Kaka

Tématicky podobné Wild a Into The Wild. Tedy jedinec mající odlišné názory, postoje a životní filozofii, jdoucí proti zajetým postupům a standartům moderní společnosti. Je to trochu agitka za bio život, trochu pocta hypíkům a trochu zálesácká flákota. Nejvíc je to ale překvapivě funkční rodinné drama o nestandartních rodinných postupech a odlišném přístupu k životu, které je v některých scénách 100 procent raw a zároveň v jednom filmu brilantně kontrastují typicky kapitalistické manýry současné buržoazie, skvěle typizovaná americká střední třída a rodinka pragmatických trhačů bez peněž, žijících v lese, která je zdánlivě ve všem zvrácená, ale není to tak úplně pravda. Největší deviza je v tom, že režisér dokázal dát všechny tyhle typologicky vybrané životní postupy do jedné roviny a z obou extrahoval ve stejné míře pozitiva a negativa. Takže ve finále je to pro diváka nepřeberná porce konzistentních, velmi zajímavých názorů a scének, které jsou záživné vnitřním nábojem, myšlenkovým poselstvím i zdravě okořeněné skvělými hereckými výkony. Díky bohu to jednoznačně nestraní přírodě, zatímco starší bratříčkové to mají už v názvu a je jasné, jak to potom vypadá. Mortensen a spol jsou magoři, ale mají mozek, vědí proč to dělají a fandíte jim.

Strhující klamání tělem. Film zdánlivě přestylizovaný a zaměřený na formu a materiální věci, chladně pragmatický a nemilosrdně násilný. Zároveň však podprahově odzbrojující sonda do reality dnešního světa s kupou naprosto zásadních životních otázek ve smyslu správnosti/nesprávnosti žití dnešního života, řešení důležitých cílů, směrů a názorů, které ovlivňují budoucnost a definují přítomnost člověka. Film podobně sofistikovaný, moudrý a divácky krajně nepřístupný, jako Konzultant Ridleyho Scotta. Scénáristicky však ještě propracovanější, proto má v hodnocení ten kousek navíc. Opět i zde platí, že narážky některých uživatelů na snobství apod. pramení z jeho nepochopení a tím pádem i nepochopení toho, jaké myšlenky a poselství snímek vyjadřuje.

Mix Bodyguarda (zaměření na hlavního hrdinu a jeho křehký vztah se zaměstnavatelkou) a Drive (estetika, minimalismus, hudba !). Škoda, že je to tak strohý a krátký film na to, o čem pojednává. Ta emocionální rovina je silná a stopáž je příliš krátká na to, aby se hlavním hrdinům dostal divák plně pod kůži. Akčnější pasáže překvapivě mrazivě napínavé. Přesně to zapadá do evropského trendu současného ambicióznější filmařiny.

Zajímavá kabaretní/divadelní inscenace, typického Woodyho zmatečné a uřvané dialogy, famózní Chazz Palminteri, který si střihl to, co umí nejlépe - jednoho z mafiánů. Jinak ale bohužel k uzoufání nudná, hysterická taškařice s nicneříkajícími hlavními hrdiny. Ta pocta divadlu která se tu zmiňuje tu občas prolétla, ale to ještě nedělá film filmem. Tohle pustit moderně pojatému divákovi je za trest.

Na můj vkus bylo příliš mnoho času věnováno počáteční éře, kdy formule sice vznikala, ale vše bylo na začátku a atraktivita a trendy se postupně rozvíjely. Na druhou stranu zlaté éry, ani moderní éry tam mnoho není. Lauda/Hunt je OK, Senny je tam strašně málo a Prost tam není v podstatě vůbec, přitom souboj těchto dvou jezdců je snad ještě epičtější a delší, než který svedli sedmdesátkoví rytíři. Zpracované je to ale solidně, se spoustou hodnotných faktů a rozhovorů

Béčko jak blázen se sympatickými herci a zajímavým námětem týkající se cestování v čase - vděčného to tématu, které i z obyčejného filmu udělá relativně zajímavý. Všeobecné nadšení je u tohohle filmu velká záhada, ale Ok, detektivka, kde se sbírají stopy tím, že si 2 osoby povídají přes 30 let starý tranzistor, thats a good one.

Pořád stejně kritický, lehce hryzavý a zajimavý Stone. Trochu mám obavu, že už nic dalšího než pitvačky v kousavých problémech USA apod. tenhle patriot točit nebude a to je trochu škoda (boží a "jinak" pojatý Alexander). Na druhou stranu je Snowden zajímavé téma, slušně zpracované a pro obyčejného diváka neznalého věci dobře uchopitelné. Tedy i úplný negramot pochopí co se ve filmu děje a co má s čím souvislost. Pro skalní politology a rádoby vědátory to však asi nebude to pravé ořechové, Není to čistý dokumentaristický styl, tvůrci chtěli, aby se na to dobře chodilo i do kina a účel splněn.

A Oscara za non-stop pure redneck neo-westernovskou vypalovačku dostává ? David Mackenzie, který se s nezajímavým materiálem popasoval slušně a vytvořil hláškující retro jednohubku s huhňavým Bridgesem tak, jak ho máme rádi a s pošahaným Benem Fosterem tak, jak ho máme úplně nejraději. Je až s podivem, že to docela funguje i jako zajímavá sonda mezi pracující středozápaďáky s holými pozadími. Nemá to žádné větší ambice, ale na odpolední siestu dobré.

Už od prvního záběru. Ďábelsky sofistikované klamání tělem a grandiózně vyobrazená čistokrevná dehonestace vztahu mezi dvěma lidmi. To celé v depresivních kulisách lodi, či potemnělých uličkách Paříže. Typické neo-noir Polanskiho na přelomu osm/devadesátých let. Fascinující jak emocionálně komplexní freska to je a přitom plyne s lehkostí a mrštností dravého erotického thrilleru. Jeden z nejlepších filmů režiséra, kterému se přichází na chuť postupně, časem, přes tvrdou slupku.

Ani za těch hodně let se nic nezměnilo. Gibson je stále velmi dobrý vypravěč romantických/osobních příběhů, vztahových linek, ale pouze průměrný v práci s válečnou tématikou. Identické neduhy měl i We Were Soldiers (kde Gibson přenechal režii kámošovi Randallovi), který se spíše než etalonem žánru stal jen podpultovou vypalovačkou pro věrné fanoušky. Nevynahradí to ani Melova chuť na krev a ustřelené končetiny. Stačilo přizvat na konzultaci Spielberga nebo Stallona, aby mu ukázali co znamená slovo dynamika a nápaditost akčních/válečných scén. Vše pak završují tradičně idiotské zpomalené záběry vybíhající první linie (opět jak přes kopírák ze staršího filmu), které podprahově křičí "patos" na všechny světové strany. Herecky OK, dvojice Palmer Garfield ideální.