Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Dobrodružný

Recenzie (564)

plagát

Tadaima, Okaeri (2024) (seriál) 

Japonská prokreativní propaganda pokračuje, aneb když to nešlo s hetero davem, zkusíme ten queer. A jako fantasy to není špatné - kéž by kterékoliv skutečné průměrné malé dítko bylo alespoň ze čtvrtiny tak roztomilé, hodné a vtipné jako Hikari, jež za celou dobu seriálu nebyl na scéně ani jednou obalen žádnou ze svých tělních tekutin, nikdy neječel, neutíkal, nemlátil ostatní, nepokoušel se o sebevraždu, nerozbíjel co se mu pod ruku dostalo, ani nechytal každých 5 minut hysterák. Takže je každý den nádherný a všichni jsou šťastní a dokonalí, pokud tedy zrovna neřeší nějakou z klasických klišé BL zápletek nebo smutnou minulost jednoho z rodičů. I tak je můj celkový dojem ale pozitivní a buďme rádi za další příjemný žánrový příspěvek. 7.5/10

plagát

Šúmacu train doko e iku? (2024) (seriál) 

Osvědčený koncept "na první pohled roztomilé, na druhý pohled temné" mám docela ráda, ale tady mi ho bohužel zabíjelo až moc prvků. Hlavně a především příšerně nesympatické, neskutečně užvaněné, uječené a otravné postavy (hold středoškolačky, co byste chtěli), u kterých jsem si nenašla cestu ani k jedné (ne, to kecám, Zenjiro byl fajn), lehký pedo podtón a rozličná kvalita jednotlivých dílů. Uznávám plusové body za nějaký ten originální nápad a taková epizoda číslo 8 byla fakt jízda, ale jako celek to mohlo být lepší choo choo choo choo choo. 6/10

plagát

Labužníci v kobce - Série 1 (2024) (séria) 

Ruku na srdce, do tohoto kousku jsem se nejprve vůbec nechtěla pouštět, protože přehypované věci u mě v drtivé většině případů končívají trpkým zklamáním, ale jakmile vyšlo pár dílů a hodnocení i všeobecné nadšení kolem začalo strmě padat, rozhodla jsem se přece jen vrátit a dát mu šanci. A jsem za to moc ráda. Ono už samo o sobě v dnešní době najít fantasy anime, které není isekai, ecchi ani pedo-bait, je jako najít jehlu v kupce sena. Žádný self-insert ani sprosté fanservice se tentokrát nekoná, ale naopak je tento seriál krásným a pohodovým pohlazením na duši. Všechno stojí a padá na postavách, které jsou výjimečně VŠECHNY zajímavé (zcela výjimečně i včetně hlavního hrdiny) a všechny dostávají dostatečný prostor. Oceňuji i jejich originální design (žádné klasické ctrl+c ctrl+v jiné vlasy) a úžasný přístup k ženským hrdinkám. Stejně tak je skvělý i svět, jež je radost prozkoumávat a jež výjimečně dodržuje pravidla, které si nastavil. Dějově jsou samozřejmě některé epizody lepší, jiné horší, ale všechny mají příjemnou atmosféru a emocionální momenty na mě také fungovaly a stejně tak jsem si užila všudypřítomný humor. Těším se na pokračování. 9/10

plagát

Juru Camp - Season 3 (2024) (séria) 

Změna animace mi úplně nevadí, ale tak nějak mi přijde, že se s ní změnila i celková atmosféra a styl vyprávění a není to úplně ono. Ten hřejivý pocit předchozích sezón je pryč a až moc často jsem se přistihla, že absolutně nedávám pozor, co se zrovna děje. Každopádně mi chybělo samotné kempování, kterému je tentokrát věnováno jen naprosté minimum prostoru, neb výplň z drtivé většiny tvoří cestování a procházení turistických míst. A stejně tak ubyla i vzájemná interakce postav, které si teď všechny jedou po vlastní ose, a celkově to na mě prostě působilo jako kterékoliv jiné průměrné CGDCT. 6.5/10

plagát

Tian guan ci fu - Season 1 (2020) (séria) 

Původní komentář z 23.09.2022: Audiovizuálně moc hezké dílko s kouzelnou atmosférou a přenádherným openingem i endingem. Samotný obsah už je na tom pravda hůř. Bohužel neznám předlohu a ani se nějak extra neorientuji v čínské mytologii, ale oboje je po mě očividně požadováno, protože expozice je brutálně rychlá a zmatená (prostě spíš rekapitulační než aby něco skutečně vysvětlila) a obzvlášť v postavách (respektive ve jménech, které se hážou jedno za druhým a ještě všechny zní úplně stejně) aby se prase vyznalo. Vůbec postavy moc sympatické ani zajímavé nejsou a s čestnou výjimkou v podobě obou hlavních hrdinů i docela lezou na nervy (opravdu měl někdo rád ty dva strážce, kteří se celou dobu jen hádají? opravdu někoho zajímali všichni ti generičtí strašně zlí záporáci nebo snad někdo oplakával všechny ty generické strašně trpící Dušíny?). Sečteno podtrženo - pro mě smíšené pocity. Neurazilo, nenadchlo. Ale jsem každopádně ráda, že jsem se k tomu konečně dostala. 7/10

plagát

Buččigiri?! (2024) (seriál) 

Hodnotit po první epizodě, klidně dám i 4*. Protože začátek je takový šílený, zábavný chaos. Jenže pak jakoby si tvůrci najednou s hrůzou uvědomili, že musí vymyslet nějaké pokračování, s čímž očividně při tvorbě prvního dílu nepočítali, a kvalita jde naráz s každou další epizodou brutálně dolů. A já hlavně a především absolutně netuším, o čem tento kousek měl vlastně být. Příběh to nemá žádný, postavy jsou prázdné, jednodimenzionální, neuvěřitelně nudné archetypy, každý s jednou charakterovou vlastností (včetně hlavních hrdinů, kde ten nejhlavnější je většinu času vyloženě nesnesitelný) a je jich tam přehnaně moc (paradoxně jediná aspoň trošililinku zajímavá a originální postava mi vychází Mahoro), všichni se mezi sebou pořád bezdůvodně mlátí ... a proč? Jaká je pointa? Co je cíl? Proč tento seriál vznikl? Co si z něj mám odnést? Kromě nekonečné nudy a obracení očí ve sloup pokaždé, když přijde další neoriginální "dějový" zvrat vykradený z nějaké levné telenovely. Klady? Rozhodně skvělý ED a hezká animace, ale ani jedno nemůže tuhle hrůzu zachránit. 4/10

plagát

Mahó šódžo ni akogarete (2024) (seriál) odpad!

"GL/comedy/parody? Cover teda vypadá dost debilně, ale ok, řekla jsem, že vyzkouším všechny GL, tak to vyzkoušíme a dropnout to můžu vždycky." - optimistická Starletka na začátku sezóny. Ale ejhle, ono je to jenom prosté hentai. S dívkami druhého stupně základní školy. Takže jsem dala asi půlku prvního dílu, u které mi velice rychle docvaklo vo co go a kudy ne. Normálně nehodnoceno, ale v tomto konkrétním případě udělám výjimku. A je mi upřímně úplně jedno, jestli je zbytek ten úplně nejlepší seriál, jaký kdy vznikl. Sorry. 0/10

plagát

Yúki bakuhacu bang bravern (2024) (seriál) 

Čím bylo Kill La Kill pro mahou shoujo žánr, tím je Bravern pro mecha. Tanky, letadla, roboti, invaze mimozemšťanů, milion různých zbraní a útoků, vesmírné lodě, čím dál absurdnější fúze a vylepšení, hrdinové a padouši, řvaní z plna hrdla, macho řeči, svaly a pěstní souboje, homosexuální podtext i text, velký teplý Bravern, který si při soubojích hraje svou vlastní znělku, a k tomu pořádná dávka humoru, emocí a plot twistů, za které by se nemusel stydět ani Evangelion (ano, zazní i "congratulations"). To vše někde na pomezí parodie a upřímné poctě mecha žánru jako takovému. A ač nejsem divák, který by tento žánr vyhledával, opravdu jsem se bavila. Jo a ještě jen tak pod čarou, ED jsem upřímně nebyla schopná zpracovat do teď, neb to je něco fakt nepopsatelného, hudebně i vizuálně. Rozhodně největší překvapení sezóny, ne-li rovnou roku. 8.5/10

plagát

30-sai made dótei da to mahó cukai ni nareru rašii (2024) (seriál) 

Dospělé romance s propracovanými, lidskými, nedokonalými postavami a snahou o realistické zobrazení vztahů mají ode mě už z principu vždycky velký palec nahoru. Jen tempo děje mi tady přišlo kolikrát až moc pomalé, neb na můj vkus bylo až příliš mnoho času věnováno interním monologům, flashbackům a obecné vatě. A taky vedlejšímu páru, který tam nemusel být vlastně vůbec a nic by se nestalo. Na druhou stranu oba hlavní hrdinové jsou skvělí (hlavně Adachi je velmi relatable - sžitelný? nemáme český ekvivalent) a kdykoliv se oba objevili na scéně zároveň (což se bohužel nestávalo zas až tak moc často), fakt jsem si tento kousek užívala. Kolem a kolem, mělo to své mouchy, ale buďme rádi za každé BL tohoto typu. 8/10