topi80

Tak takhle si představuji vkusnou zábavu pro nenáročné. Neskutečně dementní děj, kdy se za jedněmi imbecily honí jiní imbecilové. Protkané skrz naskrz skvělými hláškami, v nichž vyniká zejména ten vousatý dědek. Film je okořeněný až dadaistickými vložkami, jako vystoupení inspektora v rádiu. Pokud jde o minulost staříka a historické forrestgumpovsko - cimrmanovské vložky, film by bez problémů fungoval i bez nich, na druhou stranu ale přinesly další pobavení. Výborný film, u kterého se opravdu zasmějete.

Ach jo. Další seriál, který dává na obdiv amatérismus a totální odfláknutost s tím, že divák to přece odpustí, protože je to prostě jen tvůrčí záměr. Ve skutečnosti je to ale jenom lenost a neschopnost. Kdybych natočil náš stůl v hospodě po pár pivech, jak vede vtipné řeči, mělo by to hodnotu úplně stejnou, ne-li větší.

Pro někoho jistě zajímavé, mě ale tento dokument nijak nezaujal.

Tak jsem podvacáté viděl stejný film, byť pokaždé s jiným názvem. Samozřejmě, čas od času dochází k drobným variacím. Tentokrát například oba hlavní aktéři nějak pozapomněli na to, že jsou zadaní. A tak nám Inga rozehrává romanci, aniž by myslela na to, že citlivější duši by mohla otevřenost předchozích vztahů poněkud narušovat zážitek. Ale prostředí tentokrát funguje, i postavy jsou tentokrát docela sympatické, takže znovu oproti vší objektivitě dávám za tuto stopadesátou uklidňující lobotomii 2 hvězdičky...

Nebudu popírat, že jde o tisícou variaci na tentýž ohraný syžet, jak bývá ostatně u autorky zvykem. Jako lobotomická terapie po náročném pracovním týdnu to však potěší, máte-li náladu a spokojíte-li se s málem (opravdu s málem). Autorka měla tentokrát nával kreativity, neboť tajemství kolem hlavní hrdinky tentokrát vyvolávalo otazníky a nikoliv rovnou odpovědi (než vás jeho vysvětlení vrátí do obvyklé bažiny a ťukáte si na čelo při vzpomínce, jak se postavy ve filmu kvůli tomu chovaly) a rovněž bratrská rivalita si určitou neobvyklost oproti podobným skvostům nesla.

Ač je Jaromír Soukup důkazem vyvrácení teorie, že moderování není pro každého, hodnotím celkem kladně. V době, kdy se mainstreemové televize proměnily v hlásnou troubu budování eurosocialismu a multikulturalismu, zatímco názory neslučující se s ultralevicovým viděním světa jsou ostrakizovány (v lepším případě) či umlčovány, a TV Barrandov se stává určitým televizním ostrůvkem svobody (byť už i Prima začíná zlobit), ani nemohu jinak.

Pokud by šlo o domácí video, asi bych hodnotil vysoko, protože ponuré atmosféře prolnuté celým filmem rozhodně nelze upřít určitá působivost, jenže i tak zde chybí schopnost vtáhnout do děje a prožívat vše s hlavním hrdinou. Možná by pomohlo neodfláknout motiv oné obtěžované spolužačky, který by mohl držet celý film pohromadě. Takto šlo jen o 81 minut zajímavé atmosféry s příběhem, který vás ani nějak moc nezajímá.

Celá pohádka vypadá spíše jako scénka z Malého televizního kabaretu, kdy se všichni aktéři rozhodli nějakou pohádku poplést k totální absurdnosti. Koneckonců, jsou tu samé známé tváře z pořadů či seriálů pro děti. A je to znát, když se na pohádce podílí lidé, kteří by se pro dětský úsměv rozkrájeli. Definitivním trumfem, který musel poslat k zemi už úplně každého, pak byl souboj s drakem na souši. Jedinou slabinou jsou některé nadbytečné scény (z Honzova domova), kde se vlastně jen komentuje, co jsme právě viděli.

Chcete vědět, co si má správný uvědomělý budovatel světlých zítřků pod nehynoucím praporem naší skvělé Evropské unie myslet? Pak sledujte toto novodobé Rudé právo (ano, jsem si vědom, že tímto srovnáním Rudé právo urážím). Nejvíce fascinující na tom však není samotný obsah, při jehož tvorbě se musí tvůrcům zvedat žaludek ze sebe samých, nýbrž forma, která u diváka s nepředstíranou drzostí předpokládá, že je úplný pitomec. A on většinou i je.

Naprosto geniální lahůdka. Je to hluboká poklona tomu nejlepšímu z úsvitu filmového průmyslu. Je to poklona až k zemi, ale zároveň v sobě nesoucí vlastní důstojnost a vlastní hodnotu. Jako když jde nový světový rekordman vzdát úctu dávné legendě. Herci si evidentně užívali, že mohou být součástí němého filmu, dali do toho všechno a je vidět, že tato generace českých herců by se mezi tehdejšími legendami rozhodně neztratila. Nad tím kraluje naprosto famózní Hybner a fenomenálním výkonem překvapuje Jan Kanyza. Celé to muselo dát strašnou práci a je vidět, že produkce na tomto projektu rozhodně nešetřila. Originální je prolínání "skutečného" a "filmového" světa, které postrádá logiku, ale jeho účel chápu jako symbol propojení obou stran, bez kterých by se svět filmu neobešel. Tvůrců a diváků. Zmiňoval jsem fantastického Borise Hybnera, ale myslím, že za tímto seriálem je někdo, kdo k jeho genialitě přispěl možná ještě více. Je to autor hudby Petr Hapka.