Vajonek

Nenáročná oddychová romantická komedie z krásného exotického dovolenkového prostředí, s předvídatelným, za vlasy (lehce) přitaženým dějem. Co ji v mých očích vynáší z průměru do lehkého nadprůměru, je ústřední dvojice kazičů svateb. George Clooney i Julia Roberts jsou i "na stará kolena" skutečně okouzlující, dohromady i každý zvlášť, ve filmu i osvěžujících závěrečných titulcích se zábavnými momenty z natáčení. Skrze jejich hašteření, vtipkování i široké úsměvy od ucha k uchu, které by vám jindy u jiných připadaly umělé, se na vás bez problému a nenuceně přenese příjemná atmosféra a umožní vám to si tenhle snímek prostě užít bez přemýšlení nad tím, jestli vám tu všechno sedí nebo se díváte na něco objevného. Asi vlastně nedíváte, ale ono to nějak nevadí, protože se u toho cítíte fajn. A to někdy stačí bohatě. Zřejmě správná chvíle, správné místo, správné podmínky... 75 %.

Námět lákavý, zajímavý, zkraje to vcelku i má takovou příjemnou napínavou atmosféru, resp. je tu takové to lehce napjaté očekávání toho, co přijde. Co ale bohužel postupně přichází, je spousta nelogičností až úplných blbostí, místo, aby to člověka napínalo, začíná to trochu nudit. Líbilo se mi každopádně, jak to bylo natočené a také např. herecký výkon Gabriely Marcinkové, bylo příjemné vidět ji v typově hodně jiné úloze než jako lehce trhlou zdravotní sestru od doktora Martina. S Vojtěchem Dykem mi k sobě vcelku pasovali jako herci, jako postavy už ale až tak ne. Každý byl úplně jiný, v máločem se potkávali, on mi byl vysloveně nesympatický. Což možná taky mělo vliv na to, že mě osudy tohoto manželského páru nebavilo sledovat moc dlouho, asi jsem měla trochu problém se s nimi "sžít". Rozuzlení jsem neodhadla, tipovala jsem, že za všemi těmi podivnostmi v luxusním přetechnizovaném domě stojí někdo úplně jiný. Za to tvůrcům bod k dobru. Celkově takový průměr za cca 55 %.

Tenhle film je taková zvláštní nevyvážená směs skládající se z prvků (velmi) povedených a (velmi) nepovedených. Na jednu stranu v něm nalezneme spoustu působivých (na dobu a stát(y) vzniku až překvapivě "světově") výpravných scén, které nás beze slov, jen za doprovodu někdy až dokumentární kamery a dobře sedící hudby, provázejí jak obdobím (relativního) klidu, kdy se seznamujeme s cizokrajnou kulturou, místními lidmi, tak následnou fází, kdy je vše zmíněné nelidsky pošlapáno. Prolínání časových rovin funguje poměrně dobře a i vědomí, že se díváme na něco, co je (bohužel) založeno na skutečnosti, prožitek posiluje. Na druhou stranu je zmíněné ale neustále narušováno až směšně umělými dialogy, navíc s nesmyslně volenými jazyky (proč na nás a spolu ty postavy prostě nemluví po celou dobu přirozenou řečí, ať už je to v konkrétních případech čeština, francouzština, khmerština atd. a není to prostě otitulkováno?). Dabing v některých případech působí až amatérsky. Vedle působivých výpravných scén s dobře sedící hudbou tu dále máme naopak takové, v nichž hudba naopak ruší a/nebo které působí dost bezradně či neuvěřitelně (hromadné střílení civilistů jako z nějakého školního představení s kuličkovkou; Tomáš neustále pobíhající sem a tam...). Milan Kňažko je typově podle mě do role Tomáše zvolen dobře a věřila bych, že se zamiluje a bude chtít usadit zrovna s Khemou v podání čarovně krásné Oum Sovanny. Neuškodilo by ale, kdyby občas projevil nějaké emoce (na to, jaké hrůzy zažívá, mi místy připadá příliš "v klidu")... Z filmu jsem tedy taková rozpačitá, překvapená. Připadá mi, že by možná stačilo málo ("opravit" alespoň ty hlavní do očí bijící "nedostatky") a Devět kruhů pekla by mohlo být velkofilmem (na který by lidé podobně jako já nenaráželi náhodou, když hledají něco na téma krutovlády Rudých Khmérů). Na druhou stranu to ale mohlo dopadnout i mnohem hůře, když přimhouříme všecky oči, tak to pořád za takový (na naše poměry) raritní neobvyklý velkofilm, který má více co nabídnout než "sebrat", asi můžeme považovat. Takové lepší rozpolcené tři a 60 % (po vajonkovsku zprůměrovaných z ke stovce i nule se blížících procent za jednotlivé dílčí aspekty).