klukluka

Nemohl jsem se zbavit dojmu, že jsem se při výběru seknul, že koukám na film, který není určený pro mě, ale když už pro někoho, tak pro mé dospívající syny. Ti by na to ale nekoukali, muselo by to běžet na youtube, ideálně se stopáží okolo dvaceti minut. Taky by možná zpochybňovali konec. Jejich vrstevnice už se za svoji nahotu nestydí, stal se z ní standard. Pointa tedy byla určena starším, děj filmu naopak mladším divákům. To ale není můj problém, s tím ať si láme hlavu producent. Můj problém je, že jsem si u toho připadal trochu nepatřičně. Těžko to pak můžu hodnotit lépe.

Tady ta chtěná, podbízivá líbivost mě nebaví. Je to laciný, ale jak vidno, diváci na to slyší. Ona je cvok, ale krásná, on je retard, ale úžasně maluje, geniálně hraje na klavír, a když scénarista zavelí, moudře rozpráví. Ne, takhle to fakt nefunguje a z regulérních debilů jejich pečovatelé nevyždímou ani náznak něčeho podobně hodnotného. Prostě to tam není, není z čeho brát, neexistují výkyvy, neexistuje naděje. Filmy, které tvrdí opak, staví na lži. Že vám to nevadí? Mně ano.

Válka je vůl. A tenhle seriál to dokázal výmluvně vystihnout. Je to dobře navnímaná literární předloha, věřím, že by se seriál líbil i jejímu autorovi.

Hrouzek is back! Tyhle čtyři slávistický hvězdy už nejsou z nostalgie, ty jsou poctivý. Příště už z nich třeba postavím celou Lajnu.

Má to příliš dlouhou expozici a kvůli tomu ve výsledku nesmyslnou stopáž. Jinak příběh o vyšinutém stárnoucím samotáři, který se rozhodne, že si obstará rodinu tak, že se do jedné funkční nabourá. Nebo se mu tak moc líbila maminka? Nevím. Přitom bych měl vědět, svět hlavního hrdiny se nám snažili představit opravdu zevrubně. Leč... Je to taková bubu story, nejvíc by se mohla líbit výrobcům zastínění. Mě to téma přijde nepodstatné, tím spíš bych stříhal a stříhal. Závěr už měl celkem spád, úvod bych ale nemilosrdně pokrátil.

Cool... :). Film z malýho velkýho města (že by Brno) o malých lidech (kterých je ale v tom malým velkým městě všude plno). Řeší se tady ty nejprostší témata - na prvním místě rozhodně vztahy a láska. Samozřejmě taky prachy, práce, chlapi jsou tady dost sígři a v hospodě chlastaj zásadně jen guinnesse. Před 15ti lety mi to bylo bližší, je to generační film a generace, pro kterou se zrodil, má dnes našlápnuto na důchod. Koule to má ale pořád.

Režisér si údajně podle zde uveřejněných zajímavostí neuměl film představit bez představitelky hlavní hrdinky Takako Macu, mě naopak její (byť záměrně) unylý projev vůbec nevyhovoval a činil pro mě film obtížně stravitelným. Na druhou stranu se mi velice líbil po vizuální stránce- je to dokonalý koncert tvůrčí imaginace a technické zručnosti. Líbí se mi i zamyšlení nad problémy pubertální mládeže, nad neviditelnými traumaty, jejichž viditelným výsledkem je zločinnost mládeže. Teď by to mohlo vypadat, že pozitiva převažují. Není to ale tak. Nedívalo se mi na to dobře a znovu jsem se utvrdil v tom, že mi japonská krutost nevyhovuje.

Neupírám tomu silnou atmosféru a přítomnost vysoké dávky napětí. Iritovaly mě ale konkrétní jednotlivosti typu selhávajících vysílaček, chybějících průmyslových kamer v místech, kde by jich právě bylo potřeba, iracionálního chování některých postav a opakovaná, fatální selhání kriminalistů. Irituje mě způsob, jakým si policisté jdou pro sériového vraha i to, jak s ním naloží, i když by toho od něj potřebovali ještě tolik slyšet... Irituje mě to do té míry, že jsou tři pecky ještě pořád slušný ocenění. Přitom se nemůžu zbavit dojmu, že Vzkazu v láhvi trochu křivdím... Je to vážně napínavej thrilĺer, ale metody, jimiž se tady tohoto efektu dosahuje, jsou za hranou, nemohl jsem se zbavit dojmu, že se ze mě někdo snaží dělat vola.

Tomu se říká svébytný filmový jazyk. Nutno říct, že velmi úsporný. Přesto dokonale funkční. Film syrový jak šanson. Poláci umí být neskuteční.

Vynikající. Esprit tohoto dokumentu je mi záhadou. Nejsem hokejovej fanda, měl jsem to bez zvuku jen s titulkama, a přesto se mi hned od začátku na tváři rozhostil spokojenej smajlík a ne a ne zmizet. Naprosto jsem se do toho ponořil a žasnul, jaké problémy měli lidé, o kterých jsem si doteď myslel, že nikdy žádné problémy neměli.