nonick1

Pro mě překvapení roku. Film vyzrálý jako Lagavulin – a podle hodnocení soudě, také ne každý mu přijde na chuť. Podařená autorská záležitost Tomáše Pavlíčka trochu na způsob Vinterbergovy Rodinné oslavy: povedlo se mu natočit dramedii, ve které za doprovodu Ulrychových šlágrů 70. let postupně vypadává ze starých skříní rodinné chaty jeden kostlivec za druhým. Režisér a scénárista v jedné osobě měl šťastnou ruku i při obsazení rolí. Kromě skvělé Ivany Chýlkové mě mile překvapil David Vávra, který se oprostil od své manýry ve prospěch civilního herectví, o které si film přímo říká. No a jako třešnička na dortu: celoživotně mutující Jana Synková se svou bezkonkurenčně nejotravnější dikcí v ČR (Dan Přibáň promine).

Dunkerk – aneb filmový recept na to, jak udělat ze zbabělců hrdiny a z ústupu oslavu vítězství: Za prvé - počkat 80 let, až přijde doba učebnic, ve kterých válku nezačali Němci, ale Rusové, za druhé – nezmiňovat, že v květnu 1940 po pouhých dvou týdnech bojů Angličané nechali své francouzské spojence na holičkách, namísto k útoku zaveleli k útěku a zradili je stejně, jako to udělali v září 1938 svým československým spojencům v Mnichově, za třetí – nepřiznat, že Adolf Hitler osobně rozkázal zastavit před Dunkerque postup německých tanků a přístav neobsazovat, díky čemuž se mohlo evakuovat přes 338 000 spojeneckých vojáků, no a za čtvrté: najít někoho jako je Nolan, aby si napsal vlastní scénář a celé to navrch ještě zrežíroval. Film vypadá, jako by byl předobrazem podobného válečného spektáklu „1917“. Z hlediska prožitků válečného běsnění je obdobně jalový, bez silného a originálního příběhu, který by film "táhl", přičemž oba filmy toho mají společného mnohem více: u obou vítězí na celé čáře forma nad obsahem (Deakins získal Oskara, van Hoytema „jen“ nominaci), nemají žádného hlavního "hrdinu", pouze bezejmenné vojáky (v případě Dunkerku na útěku), přičemž i nepřítel je jaksi „neviditelný“ no a last, but not least: u obou filmů byli režiséři zároveň i autory scénáře. Já opravdu nemám rád lži či polopravdy (nejen ty filmové, jakými jsou např. Nabarvené ptáče, Philomena a nově i Dunkerk), a tak s odřenýma ušima jedna hvězda - za kameru.

Film s poněkud rozverným názvem „Staříci“ klame tělem. Jeden by čekal filmovou mozaiku příhod dvou stárnoucích popletů, nějakou dramedii ve stylu Babího léta, a ona je to nefalšovaná road movie o cestě za odplatou. O nekompromisní cestě za nekompromisní odplatou. A podniká ji - za pomoci stejně starého kamaráda - navrátivší se emigrant a bývalý politický vězeň, celoživotně prahnoucí po spravedlnosti a pomstě: plukovník Reiner/Jiří Schmitzer aka Osamělý mstitel, chcete-li takový český Clint Eastwood, ovšem na kolečkovém křesle. Nutno říci, že film působí trochu jako zjevení: po všech těch Špindlech a Ženských na vrcholu a Létech s gentlemany je tu konečně český film s přesahem přes českou kotlinku (Marhoulův opus nepočítám – jeho film je od počátku do konce vylhaný, stejně jako Lewinkopfova zvrácená předloha). Jednu hvězdu musím strhnout za scénáristické nedotažení toho, co mělo být základem oné neutuchající síly, onoho neslábnoucího a celoživotního prahnutí po pomstě, onoho prokletého nutkání, které namísto odpuštění udělalo z Reinera na prahu smrti - vraha...

Vím...je adventní čas... a měli bychom na sebe být hodní... Navíc, situace s covidem není nijak růžová, posuďte sami: Semafor: červená / PCR test: nutný / PES: 57 / vlna: 2 / stupeň: 4 - takže to nebudeme ještě kazit špatným hodnocením. No ale proč, proč se u nás poslední dobou, propána, pořád točí tak ŠPATNÉ filmové komedie? To mají nějakou dohodu na NETFLIXu - čím hůř, tím líp? To už to všichni vzdali? Režiséři? Rezignace? Scénáristé? Nuda? Herci? Nezájem? V komedii se přece nemusí šaškovat, aby byla vtipná. Výjimku z nouzového stavu pro každého, kdo to dokázal dokoukat do konce! Aleluja...

Alex Honnold... až do zhlédnutí tohoto oskarového dokumentu jsem o člověku, doslova osudově posedlém výstupy bez jištění, nevěděl. Inu, horolezectví mě poněkud míjí a jsem rád, že adrenalinové horolezecké zážitky nabývám pouze prostřednictvím TV obrazovky, kde mi při klimbingu hrozí maximálně tak pád z gauče. Free Solo vám takový zážitek výstupu bez jištění zprostředkuje naprosto dokonale a poutavě. Přestože víte, jak celá ta anabáze dopadne, je dokument - zejména v poslední části – opravdu napínavý, i díky perfektně nasnímaným záběrům během Alexova výstupu. Jestli mi tam něco nesedělo, tak to byla pouze občasná přítomnost Alexovy přítelkyně Sanni, dívky s vizáží představitelek amerických teen komedií typu Prci, prci, prcičky - odlišnější bytost si vedle něho snad nedovedu představit.

Mnoho potrefených hus se po zhlédnutí tohoto filmu rozkejhá na téma vztahových a genderových stereotypů, ale když nad tím přemýšlím, tak z manželských dvojic z mého okolí, přečkavších úskalí desítek let společného života, je převážná většina právě v tomto „tygrovém“ stavu. Dokonce kdyby se některé příběhy zfilmovaly, nevyšla by z toho komedie, ale spíše psychothriller, někdy dokonce téměř horor. Viz: https://www.csfd.cz/film/550398-potvora/komentare/ Pokud jde o filmový příběh manželského soužití a odlišnostech jeho vnímání ženskou či mužskou optikou, nejde koneckonců o nic nového pod sluncem – vždyť už u Homolků na tom Ludva ani děda nebyli jinak, ve filmu (tuším) „Díky za každé nové ráno“ zase mizíval tatínek po anglicku „do Zanzibaru“ a já sám si z dob, kdy jsem sloužil vlasti, vybavuji, že nejeden plukovník, před kterým se třásla celá posádka, byl doma za beránka. Ne, ne - nejde o genderový stereotyp, jde o komedii, ve které jsou - vzhledem k žánru - postavy místy až na hraně karikatury a jejich konání je místy hodně nelogické, ale tak je tomu téměř v každé komedii. Jinak bychom se nesmáli, byť nám místy úsměv zmrzne na rtech. Btw - nechci být za misogyna, ale zná někdo ženskou verzi adekvátní výrazu „podpantoflák“?

Luděk Sobota po letech pitvoření konečně v roli, která mu sedne, Ondřej "Jiřina" Vetchý jako by se pro roli kapitána/trenéra bez licence :-) narodil, no a jako třešnička na dortu trenérské profi eso v podání bezchybného Ivana Trojana v dílu "Na váhu". To by samo o sobě vydalo na nadprůměrné hodnocení, ale protože jsem Čtvrtou hvězdu ohodnotil pátou hvězdou, tady musí čtvrtá hvězda stačit.

F1: Touha po vítězství, aneb "Rivalové" na pokračování. Netušil jsem, kolik úsilí, emocí, dovedností, stresu, napětí, soustředění a touhy po vítězství lze vtěsnat do TV seriálu, ale tenhle seriál - plný menších či větších dramat, až po ta největší - je výjimečný jako samotná Formule 1, kde výkon na 99% už znamená nestát na bedně...

Když dva dělají totéž, není to totéž - a to platí jak pro šéfování v kanceláři, tak pro americkou verzi tohoto skvělého britského seriálu.

Jestli si nějaký film zaslouží kromě pěti hvězd i označení dramedie, je to právě snímek Dohoda je dohoda. Film má zajímavou zápletku a dějovou linku - zárukou skvělého zážitku pak je nejen Paul Mackenzie Crook, mj. excelující v Kanclu po boku Rickyho Gervaise, ale i další herci, kteří ukazují, že kdo umí, umí, a že když se chce, tak to jde. Předpokládám, že když to platí pro Brity, mohlo by to platit i pro tu naši domácí hereckou chátru, mrhající zbytky svého talentu v reklamách na trepky, sušenky či konsolidované půjčky. Vlastně mě docela mrzí, že dnes už se takové filmy netočí. Nebo točí?