MickeyStuma

Rodina advokáta je pronásledována mužem, kterého kdysi dostal do vězení. Gregory Peck vs. Robert Mitchum. Další příběh o pomstě propuštěného vězně, který si v tomto případě chladí rozpálenou žáhu na advokátovi v klasickém zpracování z roku 1962, který do dnes neztratil ani zrníčko na své působnosti. Na svou dobu více komorní, ale svoji atmosférou vtáhne diváka do advokátovi beznaděje i dnes. Snímek sleduje hlavně psychologickou stránku každé postavy. Kam až svojí zuřivostí může propuštěný muž dojít a jestli se nechá jinak spořádaný advokát vyprovokovat až k vraždě. Příběh je natočen dle románu Johna MacDonalda a dá se říct, že režisér Lee J. Thompson jeho myšlenku zcela pochopil. Příběh také poukazuje na opačnou stránku právní profese. Ne vždy musí být práce advokáta v zájmu spravedlnosti, Klient je prostě klient. Tady obvinění ze spoluviny nehrozí. Příběh je vlastně dosti jednoduchý, avšak zpracován tak, že nebudí dojem úmyslného natahování, hluchých míst, či nudnosti jako takové. Děj má svůj postupný přirozený vývoj a tím pomaloučku buduje napětí. Alfred Hitchcock to sice není, ale Lee J. Thompson také nezklame.

Obří filmová katastrofa TV produkce. Zase někde někdo něco vykopal, čímž uvolnil tentokrát jakousi Sfingu a světe třes se, Země je ohrožena. Dějství pro tři herce, ke kterým se občas někdo přimotá a dějí se věci, nad kterými nechává rozum stát. Nelogičnost každou minutou, příšerné dialogy, CGI efekty horší než jsme doufali, průběh či vývoj děje katastrofální, strašná kamera, zkrátka naprosto všechno je špatně. Něco takového celé shlédnou má co do činění s odvahou.

Příběh je žánrově zpracovaný naprosto výborně. Atmosféra, kulisy, speciální efekty, no prostě všechno na výbornou. Avšak pozor. Přeci jen tu je jedno ale. Děj se převážně odehrává v tunelu metra, kde ty potvory útočí. Nic proti ničemu, ale přeci jen to vypadá, jakoby tu byly smíchány motivy ze snímku ´Aligátor´ a ´Vetřelec´. Jedna určitá scéna připomínající právě Vetřelce doslova bije do očí. Každopádně je vidět, že Guillermo Del Toro je mistr svého řemesla, neboť natočil ekohoror mající všechny své žánrové atributy. Jen se bohužel postupem času již stal hodně dějově předvídavým. Nenechme se však tím zviklat. Když snímek pojmeme samostatně, stále zůstane solidní hororová zábava. (Director's cut: 112 min)

Krapet naivní příběh z prostředí filmových kaskadérů během natáčení filmů. Hledaného válečného veterána najme režisér jako náhradu za kaskadéra, který se během natáčení utopil. Jak jednoduché ukrytí před policií. K tomu nějaká ta romance a teorie o nebezpečí ze strany režiséra a je hotovo. V námětu je dokonce skryto i protiválečné poselství. Kupodivu si po tolika letech od svého vzniku snímek stále drží zábavnost. Zásluhu má nejvíce Peter O´Toole v roli režiséra, který si vychutnal každou vteřinu. Steve Railsback coby hledaný veterán je jen svůj. Jeden z mála filmů, který stárne hodně pomalu.

Skromná detektivka zabývající se okrajově forenzní vědou v oblasti DNA a psychologií člověka. Vlivem určení DNA je pachatel odhalen, ale co když se zjistí, že existují dvojčata, kteří, jak známo, mají DNA takřka identické? Jak by řekl pan rada Vacátko: “Případ je to zapeklitý a čert nám ho byl dlužen!” To, co nakonec zvítězí, je správná úvaha. Příběh vyobrazuje poklidné, avšak nejednoduché, pátrání vedoucí ke svému cíli, jak se na správnou detektivku sluší a patří. Příběh tedy bez napětí a pokud tu je, tak jen opravdu mírné, s píše s televizní atmosférou a poklidným tempem. Do paměti se nevryje, ale žánrově postačí.

Ničím výjimečná komedie s kapkou romantismu, zlodějské nátury a špionáže. Příběh značně jednoduchý, skromný a bohužel předvídatelný. Svojí nenáročností a v komediálnosti netlačením na pilu vhodný leda jen pro televizní dopolední vysílání. Scénář je zpracovaný tak, že herci takřka nemají pořádně co hrát. Na to, že tu je A. Banderas a M. Ryan, je tedy co říct. Snímek postrádá určitou jiskru zaujetí, takže po shlédnutí dojde leda k okamžitému zapomenutí, že něco takového vůbec existuje.

Tzv. ´Blaxploitation´ v celé své kráse a který patří mezi ty nejlepší. V hlavní roli Pam Grier a jedná se o její třetí spolupráci s režisérem Jackem Hillem. Dějově jde o pomstu ženy, které zabili přítele. Ano, v dnešní době by se řeklo segalovský námět, ale v 70. letech to vyznívalo přeci jen jinak. Obzvlášť, pokud tou mstitelkou byla černoška. Sexsymbol své doby Pam Grier prokázala ohromný talent a svoji postavu pojala až neskutečně s citem a typickým ženským apetytem. Ani akční scény, byť jich tu je poskrovnu, nevypadají trapně, jak to mnohdy u ženských akčních postav obvykle bývá. Původní ´Charlieho andílci´ by mohli vyprávět. Jedná se o akční film, byť z dnešního pohledu spíše o thriller, se vším, co k tomu patří. Byť je snímek ze 70. let, nijak nezestárnul a žánrově má stále co nabídnout. V roce 1997 si Pam postavu Brownové pod režijní taktovkou Quentina Tarantina zahrála ještě jednou, byť už se jménem nejmenovala Foxy, ale Jackie. Jen opravdoví filmoví fanoušci ví, že to náhoda rozhodně nebyla.

U druhého snímku tvůrci přidali na výraznosti. Více akce, robustnější bitevní scény lodí, silnější příběh. Dobrodružný styl se tak krapet změnil ve válečný, ale jestli to bylo špatně či dobře záleží na úhlu pohledu. Jinak se to od předchozího snímku nijak neodlišuje a tak se jen vypráví další etuda korzára Surcoufa. Pozorný divák si jistě všiml, že bylo na konci slibováno další pokračování, které však nikdy nevzniklo. Škoda. Byla by to dobrá trilogie.

Původně měl údajně hrát hlavní roli Jean Marais, ale ani Gérard Barray nijak nevybočil svými sympatiemi a charismatem. Asi málokdo ví, že mnohé postavy zde ztvárněné skutečně žily, jen ten příběh je samozřejmě zcela vymyšlen. To však nic nemění na skvělé podívané námořního dobrodružství. Ve své době byly takovéto snímky hodně populární a tak i tento musel nějak vypadat, neboť konkurence byla nemalá. Tvůrci si dali záležet na kostýmech, kulisách, výpravě i na příběhu. A je to znát. Nejvíce v paměti snad utkví ohromující bitevní scény lodí. Filmová klasika zcela bez výhrad.

Danny Morgan se stane národním středem pozornosti, když vzlétne na zahradním křesle, ke kterému jsou přivázány balónky, a odlétne neznámo kam. Příběh o podivínovi, či tak trochu bláznovi, kterak zvláštním způsobem k životní lásce přišel. Jedná se o krapet neotřelý romantický snímek, ke kterému je potřeba vzhlížet okem shovívavým. Je to sice podivnost, ale ve svém smyslu má v příběhu určitou hloubku, rozvahu, citovou citlivost a něco pro zasmání. Dějem sice vládne ohromná předvídavost, ale to nechme bez povšimnutí. Nakonec zjistíme, že je příběh povznášející, okouzlující a prostě bláznivě zamilovaný.