Jaroslaf

co bylo tohle za blábol, sem vůbec nepochopil.

Strašně dlouhý na to že to má jen 93 minut. Filmy co na konci maj scény toho, co už jsme jednou viděli, pro mě ani nemohou být z principu dobré. Mimo jiné je si to až NESKUTEČNĚ podobné se Snílky, i když vím, že ti byli natočeni později, takže je jasné kdo od koho odkoukával. Stephen Baldwin je dokonce podobný Michaelu Pittovi, a některé scény jsou uplně totožné, překvapuje mě že Snílci tu ani nejsou v Podobných. Švédská trojka pro mne prostě nic extra nebyla.

Jednoznačně nejhorší americkej film, co sem kdy viděl. Slovo kravina je pro tento hnůj příliš slabé označení.

na mě to hlavně možná vinou českého dabingu žádný dojem neudělalo. Hercům jsem nevěřil jejich poruchy a už vůbec ne tomu že by s nimi mohli absolvovat horskou tůru atakpodobně. Tourettův syndrom je vděčnou poruchou pro filmy a to až tak, že ho mám z různých filmů už okoukán (mimochodem v mizivém procentě případů se projevuje nekontrolovatelnými vulgarismy) a přišel mi tady trestuhodně nevyužit. Celé to bylo velmi stěží uvěřitelné.

pěkně zpracovanej dokument, líbí se mi že produkce nehrála vůbec na temnou notu a vždy když se projevilo u zúčastněných osob, ono postižení (usnuli) začala hrát veselá hudba z čtyřicátých-padesátých let .)) Což ale nevim jak bych bral, kdyby se porucha týkala přímo mě, takže je možný že jde zase trochu o formu znevažování. Každopádně dobré, a rád jsem se o této poruše dozvěděl zase trochu víc.

Znuděný, depresivní a prachatý Bill Murray potká znuděnou a prachatou a depresivní Scarlett Johansson, když ještě nebyla na filmovém vrcholu slávy, a oba se znuděně protloukají nočním Tokiem. Film dělá Tokyu i japonsku medvědí službu, protože japonce představuje výhradně jako postižený a otravný lidi a jejich národ a kulturu jako něco bizarního a nesmyslného. Podtrhuje to ještě tím, že před objektiv staví výhradně japonce s vadou řeči, nebo ty, co vypadají těžce intoxikovaně a navíc téměř každý z nich povinně kouří, což je samozřejmě kravina. Film je plný nelogických a nezapadajících scén, jako třeba když jakýsi japonec začne střílet po hlavní dvojici airsoftovou zbraní, oni začnou utíkat, a vy netušíte proč, a jen si celou dobu říkáte: "Proč tam byla tahle scéna? Jaký měla smysl?" nebo když jakási placená společnice začne v hotelovém apartmá bezdůvodně kopat a ječet. Proč tam teda byly ty scény?! No asi prostě proto, že se povrchní a afektované režisérce hodily do krámu, a řekla si: "Ano, tohle vystihne tu správnou bizarnost Tokia." Nevystihne. Navíc tam Scarlett spí výhradně v podprsence a tohle je vlastně první film, u kterého jsem si již před těmi cca patnácti lety řekl, že Bill Murray není zajímavý herec, není to výjimečný herec, je to jen herec co se většinu času na plátně tváří otráveně, a jeho adorace a dokonce jakési zbošťování ve filmech typu Zombieland je absolutně mimo.

Nějak sem tady vůbec nezachytil atmosféru ani nic podobného. Filmy Polanskiho normálně žeru, ale tohle se mne vůbec nedotklo. Asi špatná konstelace hvězd.

celkem nic moc. Hudba Martina Hrnčíře je ovšem skvělá! Skvěle podbarvuje nudné monology postav a závěrečnou scénu. Nevím co mi mají říct scény kdy postavy mluví o ONOM jediném, do doby než konečně vyleze na scénu. Nakonec vyleze. A PŘITOM TAM ANI NEPRŠÍ!!!

-SPOILER- V polovině filmu bylo dítě taženo démonem pryč. Náhle střih, démon je nikde a dítě si spokojeně ťapká. Wtf?? Film si teda dokonale nasral na hlavu. Jedna za to, že sem se semtam trochu bál.

omg tady bylo UPLNĚ VŠECHNO blbě. Unesená holka vypadá jak Justin Bieber, scénář je naprosto retardovanej, hudba zní jak k nějakýmu béčkovýmu seriálu ze sedmdesátejch let a nenajde se tam snad jediná scéna co by dávala smysl. Slyšel jsem o tom, že Cage cca od roku 2000 prakticky nehraje v dobrejch filmech, ale tohle bylo až absurdní!