Klajnik

Tenhle film film bude fungovat na ty, kteří mají ten správný vztah k tomuto prostředí, případně typu chlapáckých lidí v tomto prostředí. Ostatní si tam toho moc nenajdou. Je to pomalé a plytké. Drama a vztahy uvnitř jedné rozhádané arizonské rodiny se pořádně nerozpitvá, ale divák skrze herectví pochopí, kdo je s kým v jakém vztahu. To je sice hezké, ale nic moc z toho. ___Já mám velmi rád Peckinpahovu Divokou Bandu, Pata Garretta a Billyho Kida i Železný Kříž a Baladu taky můžu. Útěk a Strašáci mi nejsou dost dobrými filmy a Hlavu Alfreda Garcii a Konvoj fakt rád nemám. Junior Bonner je jim nejpodobnější. Je to utahané, nejde to dost do hlubky a spíš to působí, že se režisér rochní v nějaké poetice nebo zasazení, aniž by měl co říci.

Hloupý a přizdisráčký český film, který jednak dramaticky nefunguje a druhak je mi protivný svým provedením i vyzněním. Nevím, jestli nebyl napsán dobrý scénář anebo jestli původně tomu tak bylo, avšak byl také tolikrát přepsán a upraven, až se vlastně rozmělnil a rozsypal do stavu, který je nabízem divákům jako něco, co si zaslouží jejich pozornost. Nejzajímavější je, jak je k celé látce přistoupeno a co z toho vylezlo... Film je inspirován příběhem ženy, která ze sebe dělala obět gulagu z podmětu vidiny finančního obohacení, k němuž ale po odhalení nedošlo, avšak zde je přetransformován do příběhu ženy, která lži šířila z dobrých důvodů (prý aby se nezapomnělo), ale finanční reparaci dostala a novinářka z Reflexu, která její blamáž odhalila, to po odhalení rovněž zamlčela, protože uznala, že toto pochybné jednání reálně má pozitivní dopad (úhel konsekvenciální etiky). Tím je vytvářen obraz nedůvěryhodné novinařině, čož je zvláštní perspektiva od ČT. Protože mám ponětí o tom, jak novinařina funguje a v jakém je novinařina stavu, tak nehodlám přistoupit na to, že by jí to prošlo - že by po tom nikdo neskočil, že by všichni kryly její lži, že by novinářka, která to vyšetřila a zamlčela nedostala padáka. Navíc se mi těžko věří v dobré altruistické úmysly báby-protagonistky, když ji hraje Bohdalová (dovolte mi si odplivout). Mám ale rád momenty, když se stírají hranice mezi postavou a hercem. Jiřinka zde totiž pronese: “Lepší vyžraná kurva než mrtvý hrdina.” To se mi zdá být jejím životním mottem. Její 93 let a na začátku její postava pronese: "Ještě dnes když vidím díru v zemi, rozklepou se mi kolena," čímž Jiřinka skrze postavu vysvětluje, proč se ještě neuráčila padnout do hrobu. Krom toho je zde taková vztahová linka mezi matkou a dcerou, která je velmi plytká a dramaticky nefunkční.

Trapná slátanina, která se snaží být hrozně cool akční laskominou, ale vůbec to nefunguje. Tvůrce chtěl natočit videogame-like vybíječku o klukovi, který je takovým instrumentem na zabíjení, že je schopen se probojovat zástupy nepřátel a sejmout autoritáře. Odehrává se to v jakési neurčité totalitě, jejíž ozbrojené složky připomínaj spíš Kazmovo bodyguardy. Celé je to hrozně naivní, nevěrohodné, vyumělkované, plytké a pseudostylové. V tomhle duchu se tedy nenese jen scénář, nýbrž i ta akce: Jde příliš vidět, že boje jsou nacvičené tanečky, kde postavy efektně hopsaj, dělaj přemety a otočky, že to nepřátelům s útočnými puškami znemožňuje je zastřelit. Mně to ovšem přišlo pozérské a trapné. Jsem fanda akčního žánru, ale tohle je zhruba na úrovni Kate, takže pochcat.

Opět je to over the top, ale Fury Road měla výhodu zjevení a celkově působí kompaktněji a uceleněji. Furiosa mi však sedla víc, protože mě víc bavily akční sekvence, líbil se mi větší důraz na rozvíjení fikčního světa a postavy - nebo spíš postava... Anya Taylor-Joy je sice dobrá, ale příběh Furiosiny pomsty jsem fakt neprožíval. To je tím hlavním nedostatkem filmu - necítil jsem nic mimo vysokooktanové pobavení, audiovizuální nasycení a úžas nad spektáklem. A nejde jen o to, že nejsem fanda mlčenlivých hrdinů. Mám raději okázalé showmany jako je Jack Sparrow nebo Joker, což mě přivádí k záporákovi, který dostal docela dost prostoru, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby ho měl ještě více. Nevadilo by mi, kdyby to bylo spíše o něm než o Furiose. Myslím si totiž, že Furiosa a Dementus se polohově nestřetávají; Myslím, že vážnost a útrapy hrdinčina příběhu jsou znevažovány tímhle komiksově přepáleným záporákem. <Musím o něm ztratit pár slov: Dementus je vděčná postava (je efektní) a Hemsworthovi sedl - Věděl jsem, že he has it in him to make it epic, ale většinou si vybírá blbý role. Jeho záporák je okázalý, samolibý a charismatický vůdce jednoho nájezdnického kmene Pustiny. Je to rovněž bezohledný cynik, který je schopen nechat druhé trpět pro trochu svého pobavení, uspokojení a rozptýlení. Ostatně proto je vůči němu Furiosa tak pomstychtivě naladěná. Chápu tedy proč, ale neprožíval jsem to s ní. Myslím, že divák by musel být lépe vypravěčsky zmasírován, aby se takhle vezl. Dementus sice popraví její matku, přičemž ji na to donutí koukat a ještě při tom ochutná její slzy. Je tak přehnanej, že ho člověk nemůže nemilovat, což je blbý, když bychom se jakožto diváci měli spíše vézt na stejné vlně s protagonistkou. V tom tedy vidím jednu z příčin toho, proč se "nevezeme"; Záporák by musel být necharismatická svině. Další příčina tkví v tom, že není kladen dostatečný důraz na Furiosino utrpení; Ačkoliv jsou to formativní momenty její osobnosti, tak v nich nejsme dostatečně máčení a někdy jich jsme dokonce ušetřeni (viz to, jak přišla o ruku; vidíme jen to, jak je ruka zanechána - nikoli to, jak si ji uhryzala/urvala). Současně je nám Furiosa často prezentovaná jako přespříliš silná a nezdolná, takže s amputovanou rukou přejede půl Pustiny na motorce... Z těchto důvodů jsem do jejího prožívání nebyl tak "zapuštěný". Zároveň ale vidím, že v závěru je snaha zrcadlit okázalého Dementa v mlčenlivé Furiose. Oba přišli o rodinu, což v nich zanechalo velkou prázdnotu. Furiosa ji chce zaplnit tím, že se pomstí Dementovi a Dementus už se ani nemá komu pomstit, a tak dělá vše, jen aby se trochu rozptýlil a dal zapomenout na to, co ho zkurvilo. Alespoň takhle se to scénář snaží zarámovat, ale Dementovo minulosti není věnováno takřka nic a on sám se po celou dobu chová jako jednorozměrná chaotic evil karikatura, takže nedokážu brát moc vážně tuhle údajnou hloubku jeho charakteru. V tomhle ohledu mi ten film dostatečně nesedí, ale těžko říct, co by to opravilo. Pokud bychom víc měli prožívat příběh protagonistky, tak by se musel změnit záporák. Pokud by film měl být spíše o něm, musel by mít aspoň 3h stopáž. Museli bychom vidět, jaký byl Dementus před zhroucením společnosti, jak přišel o rodinu, jak ho to změnilo, jak se stal vůdcem nájezdníků, jak se v beznadějné pustině vypořádává s prázdnotou ve svém nitru, jak to vede zasévání prázdnoty i do dalších niter, jak rozpoutá válku s Immortan Joem a jak se mu jeho konání stane nakonec osudným. V té podobě filmu, kterou jsme dostali, tohle částečně je (lze si to domyslet), ale jak říkám - zas tak dobře to vypravěčsky nefunguje, protože film do těch 140 minut pojímá příliš mnoho událostí. Jestliže by se film věnoval spíše Dementovi (což dává smysl vzhledem k tomu, že je atraktivnější postavou), tak bychom dostali i tematicky lepší film, protože pomsta je už docela ohraným narativem a zde navíc emocionálně nefunguj. Proto bych navrhoval, aby se tematizovaly spíš motivy traumatu, disociace skrze humor a kompenzační mechanismy v postavě Dementa, který může být vnímán jako takový záporný odraz Maxe, který si navzdory ztrátám, útrapám a rozpadu civilizace dokázal uchovat lidskost. Dále by se tematizovala beznadějnost pustiny a postapokalyptické sociokulturní a mocenské stavy. Do nějaké míry to přítomné jest třeba v tom, jak jsou všichni zmagořelí a jak vůdci kmenů ovládají svá společenství (Dementus; charisma a příslib zabezpečení, když se mu člověk osvědčí, Immortan Joe: voda, příslib posmrtného života ve Valhalle), ale ocenil bych zkrátka ještě víc, protože zrovna tyhle věci mi přijdou tematicky jako jedny z těch nejzajímavějších. Ve filmu navštívíme i další pevnosti pustiny, Gastown a Bullet Farm, ovšem jejich společenskému zřízení není věnována pozornost. Na jednu stranu lze říci, že Furiosa více rozvíjí fikční svět, ale na druhou stranu se tomu nemůže věnovat plně, protože kdyby v tom filmu mělo být vše, co y tam mohlo být, tak by stopáž měla třeba 4h. Ovšem sci-fi, dystopie, utopie, antiutopie nebo post-apo žánry můžou těžit ze světa, do něhož nás zvou a fantazírovat nad tím, jak by se lidé chovali v rámci různých fikčních stavů. To považuji za tematicky podmanivější než poměrně klasickou revenge story. Ovšem uznávám, že zde tyto kvality spatřuji více než v předchozích Maxech. Zde se konečně více rozvíjí fikční svět i prezentuje se odhodlanost, kompetence v rámci přežití a starání se o zdroje v kontextu všudypřítomného nedostatku (viz úvodní naháněčka na motorkách). Jistá míra naivita je ovšem přítomná třeba v tom, že postavy hrají krásní herci, který očividně nedostatkem netrpí. Divák ale tohle přejde, protože ten film nelze brát vyloženě seriózně a Miller nenudí ani minutu a celé je to šíleně režijně přesné. Divák může vidět tu práci za tím, jak si autor důmyslně vymyslel choreografii scény a věděl, jak by mělo být nasnímáno veškeré dění. Proto tenhle film obsahuje jedny z nejlepších akčních sekvencí vůbec. Pohledově je to sice o poznání více digitální (Miller tentokrát více staví na CGI), ale odklon od zemitosti to taky činí rozmáchlejší. Akční sekvence útoku na obrněnou cisternu War Rig je šílená. Druhá velká akční sekvence v Brokovicích je rovněž přestřelená. Ta dějová prokomponovanost scény, choreografie dění a záběrování jsou fakt vyhrocený. Divák může jen nevěřícně kroutit hlavou and tím, že tohle natočil 80 letej dědek. ______George Miller za sebou má vlastně dobrej příběh o tvůrčím úspěchu, pádu a na stará kolena opětovné cestě na výsluní: Na začátku své kariéry vymyslel Mad Maxe a proslavil Mela Gibsona. Třetí díl ovšem docela posral a pak se to na pěknou dobu zadrhlo. Miller místo dalších Maxů vzal nějaké blbé animáky, až se mu po 20 letech od trojky podařilo dotáhnout Fury Road, což je jeden z nejlepších a nejzběsilejších akčních filmů všech dob. O dalších 9 let později přichází s Furiosou, kde se opět překonává a tentokrát i více rozvíjí reálie svého fikčního světa. Teď jsem opravdu zvědavej, co předvede ve trojice - Wasteland.

Zjistil jsem, že zde nemám ani slovo k tomuto dílu - potažmo celé trilogii. Ovšem ono asi ani nemá cenu psát něco k Pánovi Prstenu, protože o všem se už 100x promluvilo vzhledem k tomu, že toto dílo redefinovalo celý fantasy žánr a oblíbily si ho miliony lidí po celém světě. Jedná se o nejlepší filmovou trilogii (teda hned po Lidské Stonožce)! Peter Jackson mě luxusní podmínky, točil všechny tři filmy najednou a výsledkem je poctivej kus krásné filmařiny, který přes všechnu produkční důmyslnost, vysokou technickou úroveň zpracování, všudypřítomnou kreativitu a komplexní fikční svět (než se Tolkien pustil do příběhu tak vymyslel fikční historii a jazyky) nese poněkud jednoduché poselství o tom, že i malý člověk je schopen dokázat velké věci. Příběh nese mnoho motivů - některé z nich varů před tím, jak moc korumpuje - ovšem na makroměřítku je vyprávěn epický příběh o potřebě sjednotit se proti zlu a o tom, jaká nebezpečí jsme schopni překonat, pokud budeme spolupracovat. Někteří lidé nad tím ohrňují nos, protože kolem tohoto díla vnímají jakýsi nerdský étos, jenž je odpuzuje. Je to samozřejmě škoda, protože si lze odmyslet všechnu tu nerdskou důležitost a užít si jen onu příjemnou pohádkovou atmosféru, jenž je umocněna nádhernými scenériemi Nového Zélandu a podmanivými hudebními motivy. Já ovšem oceňuji i tu kvalitní filmařinu, celkovou věrohodnost (tak třeba kostýmy mají šrámy) i ten skvěle vystavěný příběh (plný dobrosrdečnosti, vznešenosti, moudrosti, odhodlání - ovšem i podlosti, slabosti i zbabělosti, invazivnímu uzurpátorství, bezohlednosti a krutosti) projevující se v osudech řady archetypálních postav. Příběh této trilogie je ale pouhým dozvukem za celými dějinami Středozemě a jejích válkách proti pánům zla. Lze to vidět i na samotných lokacích; celý svět je pln ruin a jakoby měl to nejlepší již za sebou. Pokud tohle čte někdo, kdo to ještě neviděl, ale je skeptický kvůli té široké popularitě, kterou si to dosud získalo anebo má třeba pocit, že mu to nemá co nabídnout vzhledem k tomu, že je to "prostě jen další fantasy plný mocných čarodějů, ušlechtilých elfů, hrubých trpaslíků a jasně rozlišitelného dobra od zla", tak nemusí váhat, protože má. Trilogie Pána Prstenů navíc kvalitativně bohatě převyšuje obdobně populární Star Wars, které jsou podle mě už docela nekoukatelné a příliš naivní/vyumělkované. ______V závěru nutno zmínit, že v případě každého dílu nedám dopustit na extended verze (tedy ty nejdelší): umožňují nám se do toho fikčního světa ponořit ještě hlouběji a užít si ještě rozmáchlejší, výživnější a komplexnější podobu téhož příběhu. Kam se hrabou Villeneuveovo uspěchané a podvyživené Duny...

Mám fakt rád sympaťáka Paula Newmana, který mě k tomuhle filmu i přivedl a který zde hraje obyčejnýho poldu, kterej se snaží řešit věci lidsky, poctivě a současně bere věci s humor takové, jaké jsou - tedy až do nějakého bodu... Fort Apache the Bronx má dobrej scénář, v němž se rozvíjí bezvýchodnost situace dobrýho poldy a snad i celkový zmar v prostředí, kde bují kriminalita, kam se jen podíváš. Kvality látky jsou ovšem poněkud srážené stylem/zpracováním, díly němuž si mě to nezískalo, protože je to natočené natolik průměrně/obyčejně, že mě to vlastně nestrhlo. Tempo je příliš rozvolněné. Ocenil bych, kdyby se víc tlačilo na pilu, kdyby tvůrce užil nějaké stylistickými prostředky k podpoření atmosféry. Vyhodil bych zbytečnou romantickou linku se sestřičkou a věnoval se více marné policejní práci, korupci, zločinu a protagonistově osobnosti. Není to úplně k zahození, protože látka má potenciál, ale ten film je ve své podobě už poněkud za zenitem a jsou nějaké důvody, proč jsem nikoho nikdy neslyšel, jak by na ten film vzpomněl.

Dokumenty je ošemetné hodnotit, protože je to informativní žánr, kterej často zanedbává estetickou stránku věci a snad více než jinde to podléhá relativnosti. Vždy srovnáváme s tím, co již známe, co víme a co jsme dosud viděli. Mluvím o tom, protože jsem četl mikrohistorickou knihu od Browninga, Obyčejní muži: 101. záložní policejní prapor a "konečné řešení" v Polsku, z níž tento dokument vyšel a jejíž autor zde rovněž povídá. Kniha ovšem jde do podstatně větší hloubky, vykresluje více psychologické okolnosti toho, jak je možné, že obyčejní muži páchali masové vraždy a poměrně graficky vykresluje, jak to probíhalo. Tento dokument je sice lepší než nic, ale jenom tak klouže po povrchu.

Asi nejsem dost blbej, abych se u takový dutý slátaniny bavil. A to jsem proklikal jen bitky, protože nehodlám investovat čas do scén s nezajímavými a prázdnými postavami, které divákovi vysvětlují okolnosti příběhu, který beztak nemá co říct a nedává ani smysl. Přesto je ve mně furt jistý klukovský zájem o akční žánr a zajímá mě, jak moc se užití propriet povedlo či nepovedlo v porovnání s jinými akčňáky a jinými kaiju filmy; Řekl bych, že kvalitativně je to stejně hrozný jako předchozí díl, Kong vs Godzilla, anebo Godzilla 2, oproti níž se to ale neutápí ve tmě, protože je to barevný jak lentilky. Nepracuje se zde s měřítkem a napětím jako v první (novodobé) Godzille, což je škoda, když už děláte filmy o obřích monstrech. Bitky zde nejsou ani zdaleka tak šťavnaté jako v prvním Kongovi, což byl jediný film, u něhož se v rámci této hollywoodské sérky dokážu bavit. Pokud si ovšem myslíte, že tyhle filmy zpravidla nemájí co říci, tak zkuste nedávnou Godzillu: Minus One nebo Shin Godzillu, která má ale taky hromadu nedostatků.

Byt je supr kafkovina. Když jsem to viděl poprvé střízlivý, smál jsem se tomu, jaký má protagonista náročný den, ale když jsem na to koukal s kámošem podruhé a byl pod vlivem, tak to na mě působilo už docela tíživě a nepříjemně.

Kosení nácků je žánr sám o sobě, ale Guy Ritchie se nechytá na 60 let starej Tucet Špinavců a na Pancharty už vůbec ne. Jeho příspěvek je naivní slátaninou, u které jsem se nudil a měl ji problém cokoliv věřit (což spolu souvisí). Podle mě je vyřízenej, podobně jako Michael Bay nebo Zack Snyder. Na vině je klasicky slabej scénář, ale jeho vady zde nehodlám zvlášť rozvádět, protože je to furt to samé - nefunkční drama, ploché postavy pronášející nudné dialogy a obecně je to celé tematicky tak nějak o ničem... Samozřejmě, že na tyhle postavy se nebude vzpomínat a nikomu nepřirostou k srdci jako třeba Aldo Raine, Hans Landa nebo onen nácek, jenž byl ochotný umřít pro chrabrost... Již v první půl hodině nás Ritchie chce utvrdit v tom, že jeho hrdinové jsou velcí frajeři, kteří zabíjí nácky s větší lehkostí a klidem, než třeba já krájím zeleninu. Jsou to dokonce takoví borci, že se klidně smějí ozbrojené nepřátelské hlídce do obličeje (můžou si to dovolit, protože scénárista své hrdiny přeci nezabije v prvních deseti minutách stopáže), jakoby nevěřili tomu, s jakou ochotou jsou právě náckové ochotni zabíjet klidně i ženy a děti.  Zajímalo by mě, kolik toho autor ví o druhé světové... Vzhledem k tomu, jak je to celé hrozně vyumělkované, naivní a trapně namistrované, tak mě to vůbec nevtáhlo. Tlumič zde tlumí dost na to, že výstřely nejde prakticky vůbec slyšet, což je odchylka od reality, která filmařům slouží k tomu, že se nemusí moc zapotit ve vymýšlení způsobu, jak by měli hrdinové infiltrovat základnu, aby to fungovalo a naplnilo aspoň nějakou míru uvěřitelnosti. Snazší je si hrát na to, že výstřely přes tlumič nejdou prakticky vůbec slyšet a nepřátelé jsou prostě nepozorní, hluší a neschopní. Komando hrdinů se navíc skládá z herců, kterým nevěřím, že jsou postavami nějakého ukotveného fikčního světa. Henryho Cavilla mám rád, ale zde pojal svou postavy nějak nesoudržně; Na jednu stranu jako nějakej úchylák vyplazuje jazyk, když morduje nácky a na druhou stranu ponechává postavě jistou britskou uhlazenost a šviháckost. Alan Ritchson mi přijde jako vystřiženej z úplně jiný doby a kontextu - protože taky je. Zbytek komanda je nevýraznej, jak jen být může. Celej film je taky poměrně hnusně natočenej: Jakoby autor měl už řemeslo v ruce, ale skoro vůbec nesnažil. Přijde mi to jaksi uhlazený, blbě nasvícený, nelíbí se mi barevnost film - však se tady podívejte do galerie a uznejte, že to od pohledu vypadá jako průměrnej českej film, ačkoliv starý ritchieovky přes svou stylizaci působily podstatně uvěřitelněji díky jisté míře špinavosti a co víc, navzdory té špinavosti vypadaly krásněji díky barvám a zrnu. Kde je problém? To se od té doby Ritchie nenaučil pracovat s digitálem? ____Závěrem bych dodal, že si nežádám jen vážné filmy, kde vše bude dopodrobna promyšlené (ačkoliv to napomáhá imerzi). Rád bych třeba viděl ujetý film z druhé světové, který by karikoval, jak velkou roli hrál ve Třetí říši pervitin - o tom se totiž moc nemluví... Ritchie ale očividně nedokáže vymyslet nic promyšleně seriózního ani dost originálně ujetýho.