Nathalie

Tři písničky, které v ultimátní vánoční mozaice zazní, nejsou jen kulisou, ale jakýmsi dvanáctým hráčem na hřišti: Christmas is all around....All I want for Christmas is You.... All You need is LOVE. ACTUALLY, nejvíce se mě dotkly dvě linie, jež končí smutně. Mají v sobě něco z té osudové nevyhnutelnosti, jako když poznáte cizího, přesto nepochopitelně blízkého člověka a nějaká překážka vám zabrání poznávat ho dál. Když váš společný příběh končí ve vzduchoprázdnu a vy se marně ptáte, jestli je možné vrátit se do bodu nula, jestli je možné přátelit se s někým, kdo k nám cítí víc. Poprvé jsem LA viděla v kině s někým takovým, a tak pro mě už napořád tou vánoční láskyplností probleskují tu a tam melancholické paprsky a lítost, že i když ten můj příběh skončil šťastně, někoho jiného můj happyend zranil. A proto si k Love Actually musím pouštět ten místy cynicky a shazovačný komentář režiséra a herců, abych se v tom sladkém vánočním těstu neutopila. Venku začíná sněžit. Come on and let it snow...

Crash trip, celuloidový důkaz, že Češi jsou nejvášnivějšími houbaři na světě. V úvodu chybělo varování: pozor, prudce toxické ! a na konci titulek: při výrobě tohoto "atentátu na postmodernu" bylo spolykáno x houbiček. X je zatraceně vysoké číslo.

50%....Ďáběl nosí DIOR...Scarlett coby tmavovlasá (!) chůvička a Laura jako sexy control freak bojují jako lvice, ale jsou neštastně obsazeny proti typu, plytký scénář dluží předloze, kterou je bestseller dvou chův a žádné literární veledílo, nadsázku i šťávu, Giamatti je adeptem na slizouna roku, linie s matkou zbytečná jak mobil v jeskyni, dětské gagy přetažené nebo nedotažené, i ten capart mohl mít roztomilejší kukuč. A při pohledu na deus ex machina v podobě červeného deštníku mi připadalo, že režisérské duo spolykalo mochumůrku červenou. Body k dobru za úvodní antropologický atlas manhattanských typů a harvardské zlatíčko Chrise Evanse, jemuž stačí odzbrojující úsměv, aby všechny ostatní vymazal z plátna i paměti. P.S. Scarlett, změň agenta. Pěkně prosím, smutně koukám:)

Turecko-německá variace na Babel. Čirý konstrukt s místy mělkými charaktery, volně plujícími motivacemi a příliš mnoha nahodilostmi (způsoby smrti, nástěnka), přesto ve mně bloudění po trase Istanbul-Brémy zanechalo dojem, že Akin znovu dokázal o generačních propastech, pocitech odcizení a pohodlné letargie, o bezcílném nebo pošetilém bloumání životem natočit civilní a intenzivní výpověď, která přesahuje politicky korektní škatulku multikulti artu. 75%.

How accidental our existences are and how full of influence by circumstance....Co začíná jako mezikontinentální pouť po architektonických otiscích a osobních stopách slavného otce, kterého Nathaniel Kahn jako člověka nikdy do hloubky nepoznal, mění se postupně v intenzivní dialogy o vnímání architektury, rodiny, židovství i rozporuplnosti lidství očima filozofa mezi architekty. Strhující nejen pro obdivovatele jeho díla.

Malý šroubek ve velkém soukolí. Atmosférický ponor do zákoutí amerických tajných služeb a života jednoho z jejích analytiků. Režijně precizně nenápadný, jakoby se De Niro úmyslně podrobil látce, s vysoustruhovanými dialogy, až maligním důrazem na detaily a velmi přesným historickým pozadím, které nepůsobí jako pouhá strnulá kulisa, ale hraje svým způsobem větší roli než soukromé trable pana Damona.

50%....Jak lví silou mobilizovat ovčí stádo... Technicky zručná a velmi svižná manipulace, která používá figurek na šachovnici k tomu, aby je dovedla do závěrečného rozestavění páně Redfordova světonázoru. Má jen jeden malý zádrhel. Je hloupá. Redford nabízí prefabrikované pravdy, vykrádá antické moudrosti a velmi neuměle se stylizuje do role sokratovského filozofa, který v dialogu nalézá poznání a osvicuje pravdu. K mudrci má daleko jako Hugo Chávez do Bushovy administrativy, svým omezeným černobílým pohledem a informačním deficitem připomíná Cruisova bezradného republikánského senátora, který stejně jako on naivně věří v jednoduchá řešení složitých problémů. Dalším problémem je patetičnost, která evokuje Baye, s tím rozdílem, že se bere smrtelně vážně, machiavellistický výběr faktů, který se hodí do do ideologického krámu, a všeobjímající povrchnost.... Přesto patří mezi filmy, u nichž se díky dynamickým prostřihům ani chvíli nenudíte a herci s výjimkou upachtěného Redforda(kde jsou ty časy, kdy mámil celuloid svou oduševnělou mužností...) vyplňují své formičky do okraje. Jenže co naplat, co se sebelepší formičkou, když je těsto řídké a nekvalitní. Zas jedna angažovaná hollywoodská hvězda se snaží prodat svůj názor širokému publiku za pomocí stejně zvrácených postupů, jimž se vysmívá u jiných, a totálně bezzubé nevyargumentované kritiky americké role na domácím i zaoceánském hřišti. Její flagelanství může vzbudit sympatie v lidech, jimž je jediná světová supervelmoc trnem v oku, ale myslící demokratický lichokopytník i republikánský chobotnatec (osel a slon jsou symboly oněch stran) se tomu svorně vysmějí. Nekritizuji Redfordův názor, ale způsob, jakým ho podává. Zažila jsem mnoho českých, evropských i amerických politologů, ale nikdo z nich nezapomněl, že se pohybují na poli politické vědy, nikoli agitace. Soudě dle ohlasů je to podívaná určená spíše pro kontinentální Evropany nazlobené na strýčka Sama, jehož mylně chápou jako rovnici Bushovský neokonzervatismus= USA, kteří to zbaští i s navijákem. V pořádku, je ji přáno, ale mně to vážně nestačí. V renomovaných britských i amerických periodikách film odstřelili svorně liberálové i konzervativci, právě pro onu mělkost a plytkost (27% kladných recenzí na RottenTomatoes), více informací dostanu i v několikaminutové relaci BBC nebo CNN. Pan Redford by si měl přečíst Zakariu, Huntingtona, Dahla, Kissingera a jejich akademické souputníky, ubrat agitace a přidat na kritickém myšlení. Takhle totiž nepřinesl do veřejné debaty jediný hlubší argument, neposunul ji ani o půlkrok. A to je škoda. I politický film lze totiž dělat s názorem, neklouzat po povrchu a nezanedbávat důkazní břemeno -viz Clooneyho brilantní Good Night and Good Luck nebo ze starších Všichni prezidentovi muži............. P.S. Ona fráze je samozřejmě Lions led by donkeys, alespoń dle historických pramenů. Maličkost, ale dokládá, jak je na tom Redford s respektováním faktů: http://www.learningcurve.gov.uk/greatwar/g4/

Rozvláčný a bezzubý hon, kde si policajtská lovkyně a zločinecká kořist čile prohazují role a jsou k sobě přitahováni jako magnety s opačnými póly. Na jedné straně misky vah George Charisma Clooney, na druhé Jennifer Nuda Lopez. Mám na její obsazování propracovanou teorii: hollywoodští režiséři uzavřeli sázku, kdo vykřeše z Lopeziných oblin hereckou jiskru. Zkusil to Oliver Stone, Lasse Halstrom, Kevin Smith, Wayne Wang a teď i Soderbergh. Lituji, Stevene, tu sázku jste projel na celé čáře. A všichni před vámi též.

KrINDY pINDY, nedivím se, že se po lávové koupeli zavedlo PG-13, lezla jsem strachy pod deku a pro ječící objekt Indyho touhy měla solidární pochopení. Roztomilý asijský sidekick, nechutné barbarské hostiny, výbušná chemie, žánrové parodie od muzikálů po bondovky, na skřipec napínavé finále i humorné pointy jak prásknutí bičem, ale přesto je pro mě dvojka třetí vzadu. Ten drsný, syrový, mučeníplný prostředek si strčte za klobouk, doktore Lucasi.

50%...Superbad je otřískané, ošklivé auto pokreslené sprosťačinkami, pod jehož kapotou vrčí laskavý motor, který spaluje teenagerský lih a popkulturní naftu. Na mě to snaživé přepínání mezi režimy sentimentalita a vulgarita nefunguje, ale naprosto chápu, proč jsou Apatowovy dlouhatááááááánské komedie v USA tak úspěšné. American Pie for American loosers. :)