dopitak

Zorba mě nebavil ani knižní ani filmový a biografické ohlédnutí za jeho autorem, natahované na dvouhodinovou stopáž, není o nic lepší. Spíš je horší, protože je to děsná nuda. Pasáže, které tvůrci patrně považovali za nejlepší z celého filmu, totiž fiktivní rozhovor autora se svým Zorbou v chatě na břehu moře, je děsná kravina. Zaměřit se víc na život autora, strádání, válku, dalo se z toho něco dostat, žil v dynamické době. Jako lekce řečtiny slušné.

Líbila se většina záběrů kamery, Kristína byla konečně sexy a její producírování před kamerou v podprsence hodně sexy. Nelíbila se naopak grafika, patrně znázorňující stavy organismu po přijetí drogy, téma obecně. Zavedl bych odstrašující tresty za distribuci, přechovávání, výrobu, prodej a nákup drog, fetky by směly dostat jedinou možnost návratu do běžného života, a jinak tradá ádieu. Můj názor na drogovou tematiku je konstantní.

Nelze se zbavit pocitu, že druhá série je hodně vypočítává ze strany režiséra, aby se mohla brzy natáčet trojka. Poměrně rychlý konec toho totiž spoustu pootevře. Až v posledním díle myslel Christoforos na sebe a mužské oko a napsal si postelovku v Klelíou.