Necrotongue

Z nového Bosche jsem měl celkem obavy, protože tvůrci děj původního seriálu vůči předloze značně pozměnili, ale k mému velkému překvapení dokázali odstranit většinu klacků, které si sami dříve naházeli pod nohy, a dali dohromady příběh, v němž jsem bez problémů poznal obě Connellyho knihy, z nichž vycházel. Netvrdím, že šlo o bezchybnou záležitost (to ani náhodou), přesto jsem s výsledkem nad očekávání spokojen a těším se na další pokračování. / Poučení: Když stále žijí postavy, které měly být dávno mrtvé, je čas improvizovat.

I desátou epizodu jsem očtyřkoval, přestože došlo na tradiční scénáristické klišé. Fakt nevím, jestli je to k smíchu nebo k pláči, když tvůrci filmu nebo seriálu vygenerují postavu dokonalého zabijáka, který střelí na padesát metrů (pistolí / revolverem) plně rozběhnutou, kličkující veverku do oka, aby pak v souboji s hlavním hrdinou osudově selhal. A byla tady ještě jedna drobnost. Z mého pohledu není vyprázdnění zásobníku do výtahových dveří nebo prázdné postele známkou profesionality. Tipoval bych to spíš na silnou nervozitu. No, ale kromě těchto už tradičních blbostí dotáhli tvůrci první řadu nového Bosche k solidnímu závěru, uzavřeli to, co uzavřít mohli, a připravili okno pro to, aby se mohla přikrást příští sezóna. / Poučení: Nepočítej výstřely, počítej zbraně.

Předchozí díl byl zčásti agitační, v deváté epizodě se ale tvůrci znovu vrátili k tomu podstatnému. A můžu říct, že mi tím, jak se drží autorovy předlohy (pokud mohou), dělají radost. Dobrý pocit nemám jen z vyšetřování série znásilnění; tam se situace vyvíjí přesně tím směrem, z něhož jsem vyjádřil obavy už v komentáři / recenzi ke třetímu dílu. S takovou by už u LAPD v budoucnu nepotřebovali detektivy a případy by mohly řešit čerstvé uniformy z Akademie. Tahle dějová linie se za mě příliš nepovedla, ale jinak jsem byl spokojen. / Poučení: Do pátrání po důkazním materiálu se musíš občas plně ponořit.

Osmá epizoda nebyla špatná a navzdory tomu, že nebyla zrovna přeplněná událostmi, jsem se nenudil. Ale... Už, už to vypadalo nadějně, tvůrci se po dobu sedmi dílů drželi zpátky, ale už je to tady. Zlí bílí policisté zase trápí slušné, empatické a tolerantní BLM lidi, přičemž jsou jim trnem v oku hlavně oba dobročinné spolky pro rozvíjení kulturních a sportovních aktivit mladých BLM Američanů: Bloods a Crips. Mimoto se mě zmocňuje dojem, že pokud by si ve Státech (a už nejen tam) našel člověk partnera stejné rasy, byl by zřejmě postaven před soud. Mně je v zásadě jedno kdo s kým, jde mi jen o to, že se to s tou korektností tlačí ad absurdum. / Poučení: I dobrá zpráva může mít za následek špatné události.

No jo, dal jsem hvězdičku, přestože jsem si myslel, že budu pokračovat ve své odpadové výpravě za zocelením vnitřního já. Ale aby nedošlo k omylu; ta pěticípá neznamená, že bych byl jakkoliv spokojen, já jí jen dávám najevo, že jsem v poslední době viděl mnohem větší hrůzy. Jsem pevně přesvědčen o tom, že čeští tvůrci neumí natočit thriller takovým způsobem, aby nevyzníval směšně, zároveň jsem si stejně tak jistý, že dobrou komedii nebo dobré drama naši filmaři opravdu umí. Umí, ale ne všichni. No, a ti, kteří natočili tohle pro mě bezemoční drama to asi tak úplně neuměli. Za mě šlo o pocitově absolutně plochou záležitost, která ve mně nevzbudila odpor k hlavnímu padouchovi, nepopíchla mě, abych držel palce hlavní hrdince, a nechala mě vlastně úplně chladným. Míval jsem hodně rád Vilmu Cibulkovou, ale už nějaký čas z ní mám dojem, že jsou její postavy emocionálně buď na nule nebo na stovce. Nic mezi tím. Škoda. Hlavní hrdinka byla hodně mdlá, celý ženský spolek by byl vhodnější spíše do jedné z těch odpadových komedií a Pavel Kříž... Darmo hovořit. No, a kromě toho, že ve mně snímek nevyvolával žádné emoce, disponoval i největší slabinou naší současné filmové tvorby- zoufalými dialogy. / Poučení: Instant vysypávej vždy po větru.

Mé putování stokami českého filmu zdárně pokračuje a díky dvojici hrdinných průzkumníku bubun a KM Phoenixe jdu často najisto. Tohle tedy byla příšernost. Už po deseti minutách jsem sváděl krutý vnitřní boj; zoufale jsem toužil tuhle hrůzu vypnout, zároveň jsem ale nechtěl hanebně selhat. Sebral jsem tedy všechny síly, vzchopil jsem se a vydržel jsem až do hořkého konce. Zápletka byla naprosto průlomová, město se nastěhovalo na vesnici, něco takového jsem fakt ještě neviděl. Čtyři (číslovkou 4) scénáristé dali dohromady takový paskvil, jaký se dá jinak vidět jen u Evy Toulové, a smutnými hrdiny jejich příběhu se stali rozmazlená instatuberka a veterinář bez kuskusu. Já nemám nic proti ženským hlavním hrdinkám, ženy mám rád, ale jen ty, které nefungují jen jako gangliovou nervovou soustavou řízený podpůrný vyživovací systém pro vagínu. Náhodná srážka s tímto druhem žen u mě vyvolává automatickou reakci, při níž se mi začíná mimické svalstvo organizovat do odmítavého úšklebku, což ale můžu kdykoliv uhrát na své postižení. Idiotský děj a dementní dialogy byly bravurně doplněny herci, které už opravdu nemusím: Mišíkem, Černockou, Hrachovcovou, Latinákem a hlavně Lindou Rybovou, kterou důvěrně mezi mnou a obrazovkou nazývám Leklou Lindou. Byl to skutečně silně nepříjemný zážitek, který bych si dobrovolně už nikdy nezopakoval, a vůbec netuším, odkud se ve mně vzala ta nutkavá touha přečíst si Joy. / Poučení nebude, protože mám otázku: Proč Dominika Myslivcová?

Je zajímavé, jak se tvůrci v seriálu Bosch: Legacy zatím snaží držet knižních předloh a jak jsou v této snaze omezováni hlavně tím, jakým způsobem se od autorových příběhů odchýlili v seriálu Bosch. Tato nástavba na mě zatím působí lépe než některé řady předchozího seriálu a já jsem za to rád, protože jsem měl z Odkazu značné obavy. Sedmou epizodu hodnotím také jako vydařenou; všechny dějové linie se ubírají směrem, který mě zajímá, a trochu mi tady chyběli tři ruští mafiáni, protože jsem se bez nich neměl čemu zasmát. / Poučení: Nesedej do auta k cizímu pánovi a už vůbec ne ke dvěma.

Tvůrci zřejmě tušili, co by se mi při sledování první série nového Bosche mohlo zdát divné, a sotva jsem si v minulém komentáři / recenzi stihl postěžovat na nesmysl s dvoučlennou mafií, neponechali mi žádné argumenty, protože od šesté epizody jsou už Rusové tři, a to přece zcela změnilo situaci. Jo, jo, je to neštěstí, ale zároveň je to i sranda, takže jsem se křenil pokaždé, když se to děsivé trio objevilo na scéně. Jinak byla situace hodně podobná té z minulého dílu, takže jsem byl i přes různé nedostatky podobně štědrý. / Poučení: Maddie měla štěstí, že jí taťka tu historku neodvyprávěl celou.

Pokud jde o Harryho potrubní dobrodružství, přišla mi většina událostí jako úsměvná a těžce naivní, podobným způsobem na mě působila ruská mafie v síle celých dvou mužů, z nichž jeden řeší veškerou špinavou práci. Asi holt zrovna nebyli lidi. Ostatní děj už byl pro mě v pohodě, ale za výše uvedené blbosti jsem byl rozhodnut snížit hodnocení. Pak jsem se ale nad vším důkladně zamyslel a uvědomil jsem si, že mě sice tvůrci krmí fakt neskutečnými pitomostmi, ale já jsem se navzdory tomu (nebo i proto) po celou dobu dobře bavil. Sice jsem se uculoval ve chvílích, kdy jsem měl být zřejmě napjatý, ale zábava to byla i tak. / Poučení: Když člověk něco pracně vybuduje a někdo mu to během okamžiku zničí, tak to jednoho fakt nas...nepotěší.

No, nebyla to třeskutě vtipná záležitost? A nebylo to jako ze života? Ne, nebyla a ne, nebylo. Po snímcích Život je život a Špindl jsem od Milana Cieslara už nic dobrého nečekal a taky jsem se ničeho dobrého nedočkal, což musím hodnotit paradoxně kladně, protože jsem si díky jeho příšernému filmu mohl prodloužit své současné období toulek po českých, česko- slovenských, česko- slovensko- chorvatských, česko- slovensko- chorvatsko- polských a česko- slovensko- chorvatsko- polsko- maďarských filmových hrůzách. A ať už se na Frekvenci 1 vztekají, jak chtějí, tohle byla jedna z nich. Scénář byl prostě a jasně strašný, dialogy si držely úplně stejnou podúroveň, herecké výkony bych raději nerozebíral, jelikož mi z nich bylo smutno, Pavel Kříž vypadá stále víc jako karikatura sebe sama a ještě dorazila i Dominika Myslivcová. Juj, to byl smrtící koktejl! / Poučení: Kdybych věděl, že je exekuce taková sranda, utrácel bych jako utržený ze řetězu.