Ramanam

Velmi povedený romantický příběh, který bych rozdělil na dvě části. První je bezesporu tou nejlepší po všech stránkách. Zavede nás do USA, odkud budeme sledovat osudy dvou bratrů. Jeden z nich svolí, že nastal čas se konečně oženit. Přes internet formou dohodnutého sňatku je nalezena jedna slibná dívka z Indie, a tak se svatbychtivý nápadník jede za svou potencionální manželkou podívat. Jelikož jsou obě strany spokojené, tak vše vypadá na oboustraný souhlas. On však přímé ano ještě dát nechce, protože si přeje mít u sebe svého bratra jako oporu a ku poradě. A tak se stane, že do Indie přijíždí hlavní hrdina (Varun Tej) a ihned po příjezdu se seznamuje se sestrou (Sai Pallavi) možné to bratrovi manželky, která ho přijela na vlakové nádraží vyzvednout. Už od prvního okamžiku můžeme sledovat velmi povedené slovní přestřelky mezi touto ústřední a neuvěřitelně pohodovou dvojicí. Po prvním oťukávání začíná pravá zábava plná škádlení, milého popichování a vtípků. Je tedy jasné, že z pozvolného jiskření musí vzplanout opravdová láska, neboť tato dvojice se pro sebe jednoduše narodila. Vše do sebe tedy krásně zapadne a slaví se dohodnutá svatba. Jeden příběh (vedlejší) tedy dopadl dobře, ale co ten druhý (hlavní)? Ten se začíná při cestě zpět do USA hodně komplikovat... Druhá část příběhu mě upřímně řečeno mírně zklamala. Jak se děj přesune z Indie, tak kouzlo první části pozvolna vyprchávalo díky těm všem hrám na žárlivost, umanutosti a neschopnosti milenců si mezi sebou vše vyříkat, což mi pokazilo výsledný prožitek s příběhem i postavami, které jsem si oblíbil a držel jsem jim moc palce. To přetrvalo i nadále, ale už to nebylo tak spontální a neotřesitelné. Oba novomanželé byli velmi klidní a pohodoví lidé, někdo by mohl namítnout, že nudní, ale to si rozhodně nemyslím. Hlavní pár byl o dost temperamentnější, hlavně díky Sai Pallavi, která sice nepatří mezi jasně prvoplánovité krasavice, ale to není vůbec důležité, protože z této dívky jde neuvěřitelně pozitivní ženská energie. Její postava byla takový nezbedný živelný čertík s čistým srdcem a za mě osobně nejlepší. Shodný názor mám i co se týče herectví. Celé to krásně prozářila a pozvedla. Hudebně též velmi povedené. Můj osobní hit je píseň z předsvatebního veselí. Skvělá nejen pro uši, ale i oči. Přesně tak to má vypadat. Bohužel, nemohu dát kvůli té druhé části plné hvězdné spektrum, ale čtyři silné hvězdy jsou za toto milé překvapení zcela zasloužené.

Na tento film jsem se moc těšil hlavně kvůli Sridevi, jenž patří mezi mé velmi oblíbené herečky, ale bohužel přeložených filmů, ve kterých hraje je velmi málo. Mé vysoké očekávání bylo bezezbytku naplněno a já se nechal jen unášet vším, co mi bylo ukázáno. Byla to opravdu výborná filmová podívaná se vším všudy. Skvěle natočený příběh, který sám o sobě není vůbec veselý, ale svoji atmosférou, emocemi, zajímavými postavami, hereckými výkony, způsobem vyprávění a doprovodnou hudbou zaručeně chytí a nepustí až do samého konce. Sridevi byla kouzelná a charismatická. A. Khanna se mi zde moc líbil, ač jinak mezi mé přímé oblíbence nepatří. Namaskovaný N. Siddiqui se představil netradičně v kladné úloze, neb je vybírán spíše pro role padouchů a opět výborný. Sajal Ali podala svoji roli skvěle. A tak bych mohl pokračovat dále, neb zde se všechny ty drobnosti, které potřebuje kvalitní film sešly pohromadě a dokonale do sebe zapadly. Když jsem nadšený po skončení filmu nahlédl na profil Shridevi, zda nechystá nějaký další film, tak jsem zůstal jak opařený. Se zpožděním jsem se dozvěděl, že v únoru zemřela... Žádný nový snímek s touto legendou tedy již nikdy neuvidím... Poměrně velmi dlouho jsem indickému filmu neudělil pět hvězd. Říkal jsem si, jestli to není zapříčeněno mou náročností, či jestli jsem se již nepřesytil. Jsem moc rád, že mohu konstatovat, že to tak není. Zde po právu, zaslouženě a zcela jednoznačně hodnotím za pět hvězd. Doufám, že se najde někdo, kdo zapátrá a něco z archivu Sridevi najde a přeloží. Za mě osobně, děkuji!

Západním způsobem natočený a musím říci, že poměrně originální a zajímavý snímek. Právě tím, jak je po stránce námětu a provedení jiný v sobě skrývá velké plus, ale zároveň i mínus. Kladné body jsem již zmínil, tak musím přidat i ty záporné. Jedním z nich je bezesporu opakování jednoho a téhož dokola, jen s jinou postavou a zápletkou. Jednoduše to začne po chvíli nudit a nic více to již nenabízí. Pouze sledujeme osud jedné ženy, s kterou jsem soucítil jen na začátku, protože pak to byla už jen jedna velká životní křeč a bláznovství. Hlavní hrdinka mi tedy k srdci vůbec nepřirostla. Ti muži nebyli vskutku žádní svatouškové, ale jelikož se pro ně rozhodla sama a vždy špatně, vypovídá to hlavně něco o ní. Také bylo hezky ukázáno, jak se ženy dokáží kvůli lásce změnit takřka z minuty na minutu. Svoji osobnost, způsoby, zájmy, myšlení, náboženství... John Abraham jako „tvrdý rocker" a indické dvojče Axla Rose mě opravdu pobavil. A „pan houbař" Naseeruddin Shah měl též něco do sebe. Zbytek postav už tak zajímavý nebyl. Poslední „muž", za kterého se „vdala" byl jasně nejlepší volbou v jejím životě. Což mě dokázalo nečekaně a mile překvapit. Ale těžko říci, zda se rozhodla za bdělé mysli, či to byl jen zoufalý výplod šílené a zmučené duše. Priyanka Chopra zahrála svoji postavu jako vždy s přehledem a také jsem uvítal malou roli pro K. S. Sharmu, rovněž bravůrní herečku. Ale jako celek je to prostě průměrné, často zdlouhavé a nevýrazné. Proto hodnotím za tři hvězdy.

Zpěvák a hudebník (Salman Khan) čeká spolu se svou sestrou (Kashmira Shah) a její rodinou na příjezd své milované (Raveena Tandon). V tom do jejich domu vstoupí dívka (Rani Mukherjee), kterou s ní rodina zamění a nadšeně ji přivítá. Brzy se ale vše objasní. Dívka je sestřenicí sousedky (Pooja Batra). Tak se uskuteční první setkání této ústřední dvojice. Po čase přijede skutečná láska hlavního hrdiny, s kterou se chce ihned oženit. Ta se však na svatbu nedostaví, protože si chce vzít jiného muže, který je bohatý a může ji finančně pomoci s vážně nemocným bratříčkem. To mu zlomí srdce a začne se svým věrným alko-druhem (Jackie Shroff) zapíjet své splíny. V tento nelehký čas mu v srdci opět zažene jiskra velký plamen lásky k dívce, se kterou se od doby, co k němu přišla do domu spřátelil. Ovšem jeho neschopnost vyjádřit naplno své city přinese a zapříčiní spolu s další hrou osudu do jeho života, ale i ostatních pěkný zmatek a řadu problémů... Pěkný romantický film, jak je známe z 90-tých let, který měl však, a to bohužel více negativ, než pozitiv. Působilo to na mě až příliš uměle a prázdně. Jen podotýkám, že přesně takové filmy mám z Indie nejraději, protože oni opravdu takové témata umí skvěle podat a práci s emocemi mají výbornou. Zde to však příliš nevyšlo, chybělo to krásné vnitřní kouzlo, ač měli k dispozici tři herecká esa z první Top ligy. Proti nim však nemám vůbec nic, vše to stáhl dolů nevýrazný příběh, příliš natahovaný s množstvím hluchým míst a někdy až zbytečným humorem. Vývoj vztahu mezi hlavní dvojicí byl také dosti nepropracovaný. Prostě nebyl a pak prostě už byl. Hrdinovi se stačilo párkráte opít a přemostit city. Ona byla stále vnitřně zmatená. Vadilo mi tam i to množství naprosto zbytečných a zdlouhavých opileckých blábolů o ničem. Myslím, že jen jeden tam měl smysl i hloubku a ty ostatní byly jen čistým mlácením prázdné slámy. Jak si to nebohé dítě hrálo na Michaela Jacksona mě pěkně lezlo na nervy. Stejně tak i sám super sladký závěr, značně podivný a nereálný, kde se až příliš tlačilo na pilu a nešetřilo se americkým úsměvem na podkladu bujarého veselí. Já se však neradoval, protože jsem tomu nevěřil. Ani příběhu a ani postavám. Hudebně však klasicky parádní (můj osobní hit č.1 je ta píseň, ve které jezdí na motokárách) a jak bývá častým jevem, tak hudební stránka mnohdy zachraňuje nedostatky děje. Přišlo zklamání, škoda..., neb jsem čekal i díky obsazení mých oblíbenců lepší zážitek. Takto musím dát sice silnou, ale stále jen průměrnou trojhvězdu.

Když budu hodnotit zcela povrchně, tak se jednalo o klasický a parádní romantický film se vším všudy. Láska, mužný hrdina, odporní padouši, bitky, pěkné písně a tance. Tam, kde se to mírně zvrtávalo byl samotný příběh, rozhodně ne jako celek, kde vše bylo v pořádku, ale spíše jeho části a u pár podivných zvratů jsem si musel klást otázky typu cože? Proč? Co to má být? Zdálo se mi, že tam chtěli dát více děje, než bylo potřeba, a tak to místy pěkně přestřelili, vyumělkovali a poslepovali. Také musím drobně varovat před množstvím humoru, který mně osobně vůbec nevadí a je mi sympatický, když se nepřehání a má své opodstatnění, ale našincům by mohl připadat trochu...., ehm... prostoduchý. Žel těmi někdy až zbytečnými srandičkami to celé malinko shodili, což je velká škoda. Přehnané souboje mi vůbec nevadí, ba naopak je mám velmi rád. Rád se podívám, jak dobro potírá zlo, a když je to ještě takto zvýrazněné a dominantní, tak tím lépe. Pěkně si u toho odpočinu. Malinko se mi též nepozdávalo, jak se najednou hlavní hrdina v jedné části příběhu přestal chovat statečně a sebevědomě (tvz. „mám to všechno na háku"), i když předtím a potom byl klasický chladnokrevný drtič a lamač kostí. Prostě mě malinko zklamalo, když jsem ho takto viděl. Jak jsem již zmínil hudebně velmi příjemné a zpracování tanců, barev a samo prostředí bylo velmi svěží a okouzlující. Prostě kdo umí, ten umí. Všechna čest! Samotný závěr bych si představoval též jinak, ale já scénář nepsal, tak se s tím musím smířit. Nemyslím tím však nic ohledně lásky, ale více samozřejmě prozradit nemohu. Hercům nemám co vytknout. Postavy a jejich ztvárnění se mi líbilo, takže nebýt těch podivností a dějové roztříštěnosti, mohlo to být o mnoho lepší. Nicméně i přes mnohé výtky jsem se bavil a čyři hvězdy přidělím rád. Ty pozitivní silnější dojmy jasně porazily ty slabší články, kterých upřímně řečeno nebylo úplně málo.

Přiznám se, že při pohledu na plakát k filmu se mi do něj dvakráte moc nechtělo. Navíc, když v něm hrají de facto jen tři herci. Zbytek je ve formě „křoví", které se jen mihne a zmizí. Ale jelikož mám Amitabha Bachchana velmi rád, šel jsem do toho a věřil v jeho um a dobrý scénář. Začátek mě příliš nepřesvědčil, ale netrvalo to dlouho a příběh se dostal na úplně jinou úroveň. A. B. a Rishi Kapoor předvedli naprosto výborný herecký výkon, který vás vtáhne a nepustí. Hluboce lidský příběh o znovunalezení svého štěstí, veselé a bystré mysli a uchopení života v tom pravém pozitivním smyslu, kde se vůbec neřeší v jakém věku s tím začnete. Jediné, na čem opravdu záleží je dělat vše od srdce a s radostí k životu. Rozhodně se však nejedná jen o komedii, ale i o drama, když se vzpomíná na minulost a věci, které oba muže (otce a syna) potkali. Jelikož život nepřináší jen sluníčko a růžové jednorožce, přijde na řadu mnoho smutných a dojemných chvil. Jde o neustálý souboj radosti a smutku, kde vítězí ta strana, na kterou je mysl směřována, kde si poté zvykne a učiní ji svým trvalým postojem. Ten se poté stane i stromem nesoucím ovoce do života každého z nás. Tento fakt posloužil jako námět a inspirace pro výtečný film, jenž mě svým podáním odzbrojil a velmi mile překvapil. Na nejvyšší příčky to nedosáhlo, ale na jasné čtyři hvězdy zcela nepochybně ano.

Z té „hrubé" strany se jedná o zcela průměrné akční drama, ale z druhé „jemné" strany to má moc hezkou a poměrně silnou citovou linku, která zasáhne a donutí přemýšlet. Vzpomínky hlavního hrdiny (Emraan Hashmi) na svou tragickou lásku (Shriya Saran), jenž byly zasazeny do přítomnosti, kdy dochází k osudovému setkání s další dívkou (Mrinalini Sharma), která má s jeho bolestivou minulostí společného více, než si na začátku vůbec uvědomoval, byly opravdu dojemné. To samé mohu říci i o jeho vyspění v mysli a chování, které prodělal díky lásce a všem svým trpkým zkušenostem. Je zde otevřeno i téma Boha, sice jen okrajově, ale kvituji, že moc hezky, upřímně a citově. Nikde se netlačilo na pilu, takže to bylo velmi přirozené. Prostě mě to chytlo ve svém způsobu podání za srdce. Taktéž hudba vše moc hezky doplňovala a samotný příběh prohlubovala. Snímek za zpracovnání, výkony herců a děj samotný hodnotím za pěkné tři hvězdy, ale díky té emoční síle a myšlenkám, které přináší, musím přidat na výsledné čtyři, byť slabší hvězdy. Zaslouží si je.

K hlavnímu hrdinovi jsem si notnou chvíli hledal cestu. Jako sebestředný sobec mi to vůbec neusnadňoval, ale postupem času, když začal o sobě a o všem okolo už konečně více přemýšlet a hlavně se chovat jako chlap, jsem ho rád vzal na milost. Saif Ali Khan, který ho hrál se mi moc líbil a dal všemu onu kořeněnou sílu, která celý příběh s přehledem utáhla. Padmapriyu jsem viděl poprvé a její velmi milá a sympatická postava bývalé ženy hlavního hrdiny přispěla svým pozitivním vystupováním a nábojem k výbornému osvěžení. Jako vybalancování oproti svému vznětlivému exmanželovi to fungovalo báječně. Svar Kamble v roli jejich syna vše hezky doplňoval. Prostředí zasněženého New Yorku příjemně obohatilo děj, který se odehrává převážně v Indii. Námět o vaření, své vlastní cestě životem za svobodou a štěstím, napravování svých minulých chyb a změnách postojů k sobě sama, stejně jako k ostatním mě určitě zaujal. Také pohodová hudební stránka napomohla dokreslit výsledné hodnocení ke čtyřem hvězdám. Dokonalé to nebylo, ale milé s pozitivním vyzněním určitě ano.

Tak to nebylo věru vůbec špatné. Tvůrci nebyli úplně nestranní, takže i pomalejší divák pochopí, kdo je ten dobrý a kdo ten špatný (stát vs. „rudí" povstalci) v chování a k vyslyšení hlasu prostých lidí. Osobně bych to tak jednostranně neviděl. Jak víme, tak ti, kteří nejvíce hlásají své pravdy o tom, jak zhýralí bohatci ždímají prostý lid s jasným apelem k jejich odstranění, jsou pak po úspěšné změně režimu první, kdo se nastěhují do sídel svých bývalých nepřátel a užívají si poté majetku a výsad stejným způsobem jako ti, proti kterým bojovali. Jak bylo i ve filmu ukázáno, tak většina lidí bojujících v těchto skupinách neumí ani počítat. S psaním a čtením to také nebude asi úplně na jedničku, takže jsou klasicky jen využíváni pro cíle někoho jiného, neb o myšlenkách, za které bojují ví asi jen to, co jim řekne politruk. Zaznamenal jsem píseň o Alláhovi a modlení se k němu, tak jsem si říkal, jak se k náboženství ti prostí revolucionáři staví. Soudruzi, tohle přece pravý soudruh nedělá! Ony silné myšlenky, z kterých čerpáte jsou ryze materialistické a Boha vylučují, ba přímo potírají, jako další nepřátelskou a neslučitelnou ideologii. Ale vše co se oné jediné pravdě a zájmům nehodí se dá náležitě ohnout, či obejít, že? Hlavním viníkem je jasně bída a celkové poměry, které vládnou v těch nejchudších částech Indie. To však platí pro celý svět. V Indii, jak jsem mohl vidět, vyznávají při útocích ještě zastaralé palebné postavení, kde se nikdo nekryje a všichni jsou v jednom chumlu. Povstalci se alespoň schovávají, ale policie a vojenské síly se vztyčenou hlavou pohrdají vlastním životem. Takže v indických konfliktech platí nepsané pravidlo, že jednou vystřelíte do země a deset mrtvých Indů spadne ze stromu. Je jich tam prostě moc, tak se sami regulují, jak praktický národ. Přestřelek je přítomno opravdu hodně a docela masakrálních a zavřu-li jedno oko a druhé přivřu, tak to není vůbec marné. Obě hlavní mužské postavy byly silné a dobře zahrané. Arjun Rampal a Abhay Deol prostě umí. Oproti tomu mezi hlavními ženskými postavami a jejich představitelkami už to tak vyrovnané nebylo. Esha Gupta mi osobně moc svým projevem nesedla. Zato Anjali Patil byla v tomto snímku o mnoho herecky vyspělejší. Sympatické bylo, že se divák může sám rozhodnout, na jakou stranu by se on sám přidal (i když je tvůrci tlačen k jedné z nich). Akční, napínavé a občas nutící se zamyslet. Hudba i tance přítomny, takže spokojenost. Mám samozřejmě pár výhrad k ději, jeho uchopení a provedení, ale čtyři hvězdy dávám s přehledem.

Řekl bych, že se jedná o čistě průměrný, ač sympatický snímek. Celé to jasně prozářila Vidya Balan, která opět dokázala, že je od přírody vskutku nadanou a přirozenou herečkou, na kterou je radost se dívat. Jasné a jediné velké plus, které jsem nalezl. Příběh samotný je místy vtipný a zábavný, ale není jich tolik, kolik bych si představoval k tomu, abych se výrazně bavil. Nebo, vezmu-li to z oné dramatické polohy, tak ta opět nebyla natolik silná, že by mě strhla a vtáhla hlouběji do děje a osudů zúčastněných. Dost často jsem pociťoval nudu, pokukoval po hodinách, kolik že zbývá času do konce a mírně se utápěl v nevýrazném ději, škoda... Mimo svérázné hlavní hrdinky jsem marně hledal další silnou postavu, ale marně. K tomu, aby jedna postava utáhla celý film, musí mít k dispozici velmi dobře napsanou roli a silný příběh. Ani jedno z toho přítomno nebylo. Alespoň pro snadné hodnocení je to přínosné, takže jasné tři hvězdy.