Bezousek

První a nejlepší série tohoto seriálu. Atmosféra, hudba, režie i scénář boží. Martin Freeman a B. B. Thornton ve vrcholné formě.

Tento film beru jako takovou soubornou historickou rekapitulaci užitých Zombie motivů a mechanismů (do roku 2013). Je tam téměř všechno a všechno také skvěle funguje dohromady. Pokud chcete lehce v plout do Zombie žánru a nemáte čas proplétat se snímky posledních 30 let, pusťte si tento souborák, neuděláte chybu!

Nejsem zvyklý na česká filmová céčka, protože se jim už dlouho systematicky vyhýbám. Na druhou stranu tak u mě nedošlo ke korelaci klesající křivky úrovně českého filmového řemesla a křivky mých nároků na kvalitní dílo. Proto můžu směle prohlásit, že větší blbost jsem dlouho neviděl. Od hereckého výkonu „Langoše“, který si snad předsevzal, že minimálně 50 % promluv pronese se zcela nekorespondující intonací a emoci rozrušení či rozčilení vyjádří jako mimozemšťan, který je na Zemi poprvé, po scénář, kterým se musí trapně a rozvlekle proplétat jinak docela obstojná (sic stále herečka dvou poloh) Jana Plodková. Pokud bych se někdy v budoucnu nudil a z nějakého zvráceného důvodu bych se chtěl nudit ještě víc (povyšte nudu na novou úroveň), šel bych do toho znova.

Ve chvíli, kdy Vlado Müller, obviněný dělnický ředitel elektrárny v Blahovicích rozbije před lidovým soudem v hereckém čele s nelítostným prokurátorem Miroslavem Macháčkem, skvělým nehercem předsedou Jaroslavem Blažkem a nesmělým mladým obhájcem Jiřím Menzlem dřevěnou ohrádku, zjistíte, že doposud jste od filmu neodlepili oči. Jde o soudní proces obětavého, morálního a zodpovědného člověka, který, přes to, že všichni (a především on sám) ví o jeho faktické nevině, musí přece jen dostat aspoň trochu za uši – protože tady jde o zásady!

Alkoholismus je nesmrtelné téma – vtipné a smutné zároveň je to, že dělá s lidmi identické věci v jakékoli době. Výborný a nadčasový československý „noir“ s těžkou atmosférou, propracovaným scénářem, a příjemným valivým tempem. Proplétání příběhů lidí různých profesí v různé fázi alkoholismu se středem v hřejivé kavárně U Kroců s ledově chladným oportunistickým výčepním. Výborné výkony tehdejší herecké elity a dobře zpracovaná alkoholická psychologie postav hraničící s autenticitou tvoří film, který je příjemným překvapením pro každého dnešního prvodiváka.

Komorní nízkorozpočtové drama s obstojnou režií postavené především na hereckém výkonu téměř 92leté Jiřiny Bohdalové. Bohatý výběr jejích výrazových poloh na mě působil jako jakási jejich retrospektivní přehlídka. Tyto fragmenty jejího herectví jsem si v duchu přiřazoval k předešlým snímkům této herečky, které mi je vtiskly do paměti poprvé. Nápad zpracovat příběh Věry Sosnarové kvituji, to samé však bohužel nemohu prohlásit o scénáři samotném, který zvlášť ke druhé půli snímku působí poněkud vyumělkovaně. Soudit „kauzu“ skutečné Věry Sosnarové je dost obtížné, nicméně Marek Epstein se rozhodl prostřednictvím závěru svého scénáře pro pozitivní pohled na její počínání. Chválím ho především za to, že se mu spolu s Jiřím Strachem podařilo postavit dobré na míru šité pódium pro Jiřinu.