Gimp

Angelina pláče, Angelina je sveřepá, Angelina to dokáže. Tyhle příběhy o hrdinských činech obyčejných lidí mě přiznávám moc neberou. A co si budeme povídat, navíc to není o jedné osobě, ale americkém typu demokracie, kdy na zákon dohlíží ještě vševidoucí oko Tocquevillových občanských sdružení (které jsou zde dost nešetrně personifikovány v osobě reverenda Briegleba). Mé srdce bude prostě již navždy patřit všem těm Rebelům bez příčiny, pro které cesta je cíl a ne ubrečeným staropanenským maminám (jen zdánlivý oxymoron), co se čirou náhodou zasadily o změnu politického uspořádání a nějakého toho zákona.

Své sny nežijeme. Sníme je. Jako míchaná vejce.

Tosim: revolta je vždy záležitostí střední třídy :)

Trocha té art poetiky, nějaké to hrdinství, špetka mladické připosranosti a film o válce je na světě. Jen ty válečné hrůzy byly prostě divný.

Film o lásce, o životě. Nebo-li jak řekla Polka: It was about nuthin.

Tohle nemá limit

Fincher režíruje jako bůh a tenhle příběh žadoní o to být natočen člověkem.

Ta lehkost s jakou postavy přijímají tíži svých osudů - jak na to všechno serou a mají se čím dál hůř a přece čím dál líp, čím víc zavření a perzekvovaní režimem, tím víc svobodní v duši.

To jsem zase za burana,prostě no.

Ukrajinka na sedadle spolujezdce a telefonní seznamy v kufru. Na rukou termo-nukleoro-acido-dietní náramek, který vybuchuje (co taky jinýho). Černá paruka a toxický odpad. Ukrajinský ministr životního prostředí. A dva striptýzy nechutně namakaného Jasona S. Každý za jednu hvězdičku. Dan9k si může přidat 4%, teda hvězdy (hah).