Upír aneb Podivné dobrodružství Davida Graye

Akýsi snový experimentalizmus, alebo hororový minimalizmus. Nebolo by vôbec od veci porovnať tento upírsky film s takmer súbežným hororom štúdia Universal Dracula. Ten bol dejovo natrieskaný, Browning využíval vo veľkom filmovú skratku, keď sa za pár okamihov mohla odohrať dôležitá časť deja. Na postavy sme sa pozerali akoby z divadelného hľadiska, Browning zároveň nešetril dialógmi, osvetľujúcimi dej. Dreyer naopak akoby považoval hovorené slovo za nutné zlo, preto asi aj často používa pre vysvetlenie upírskej mytológie zábery na stránky kníh, ako upomienku na medzititulky. Jeho film by kľudne mohol byť nemý, výsledok by bol rovnaký. Kamera je neustále v pomalom, plíživom pohybe, aby tak evokovala a umocňovala u diváka strach z neznáma. Technicky je film dokonalý, ako stvorený pre filmové školy, avšak riedky dej bohužiaľ občas nudí. Škoda, že asi nebude zachovaná kvalitnejšia verzia, pri filme, tak zameranom na vizuálnu stránku, je to obzvlášť škoda. (15.12.2012)

Snívam ? Zaspal som a zhubný sen ma bude trápiť, kým sa preľaknutý nezobudím ? Alebo blúznim ? Som na rozhraní vedomia a bezvedomia ? Alebo ozaj prežívam šeď života a smrti ? Na úsvite zvukového filmu ( dialógov je poskromne ) vznikla táto fascinujúca sivá tieňohra "živých tieňov" a hudba ( od Wolfganga Zellera ) prechádza do morku kostí a pomáha vyrozprávať príbeh upíra. Čo ma zachráni ? Kôl a kladivo, či čľapot vody pod veslami, alebo stroj času..? Je to vyčerpávajúci, sugestívny film. Plný podivných pocitov. A vynikajúci. (04.04.2007)

Pokud by tu kdokoli z vás povídky od Sheridana Le Fanu četl, nemohl by stál opakovat nic o podobnosti Carmilly s Vampýrem, mají toho společného asi tolik jako masturbace a skupinový sex - maximálně jeden styčný bod. Zde tedy v podobě upírky-ženy. Film není špatný: stíny, které si dělají co chtějí, jsou působivé, řada jednotlivých obrazů má svou sílu - pohled z vnitřku rakve, jak vás do ní zatloukají, mě bude asi dlouho strašit. A navíc nápad, že upír nemusí být personifikovaná bytost, ale cosi zlého, s čím možná bojujeme, ale třeba to ani nespatříme, je velmi zajímavý... ale stejně mi to nějak nesedlo. Buď za to mohl snový styl vyprávění, nebo použitá technika (nejen kvůli mezititulkům to vypadalo jako film z němého období, jen náhodou dodatečně ozvučený!), nevím. Rád jsem dobrodružství Allana Graye viděl, ale opakovat to asi nebudu. (21.07.2013)

Režisér Dreyer měl docela pohnutý osud. Matku znal jen z fotografií a začal jí zobecňovat ve svých postavách. Žena se pro něj ve filmu stala trpitelkou a spasitelkou. Film je neobvyklý způsob pojetí mystického hororu na hranici reality a imaginace. Je to mystika spojená s rigorozním protestantstvím. Film není moc soudržný. Má časté vstupy do oblastí ireálných. Je zajímavý zvukově. Sponzoroval ho holandský šlechtic a měl podmínku, že bude hrát hlavní roli. Ale ujal se jí výborně. Jsou zde také záhadné osoby umírajících a osoby s upírskými tendencemi. výborný článek o filmu vydal vynikající filmový kritik Jiří Cieslar (Časopis Iluminace , ročník 2000, číslo 1: CIESLAR, Jiří: Nálada v šedé: Vampyr … 00 – 1 / 57-70). (02.11.2017)

Jeden z nejpodivnějším filmů, jaké jsem kdy viděl. Grey není jen jméno, je to zároveň barva, která film charakterizuje – příběh je skutečně podán v šedé, čímž se vytrácí ostrost expresionistických tvarů a vytváří se jakýsi snový mlžný opar. A právě sen tenhle jednoduchý příběh o upírovi připomíná nejvíce. Spíš než o reálného upíra mi přišlo, že film pracuje s motivem "filmu jako upíra", filmu jako média, které vysává "krev" skutečnosti, které dokáže diváka uvěznit v alternativní skutečnosti. Některé záběry jsou nezapomenutelné, stejně jako atmosféra, která tenhle film provází. Není to děs, není to napětí, je to... cosi blízké šedé, ale nikoli nuda. Spíš – zasněnost, kouzlo subjektivního pohledu. Nakonec jsem byl sakra rád, když tohle sugestivní snění skončilo. Film na pomezí němé a zvukové éry a zároveň zatraceně přízračné zjevení. Pokud budete mít možnost potkat Allana Greye, neodmítejte. (26.01.2004)