Maelström

Úvodní omluva obyvatelům Norska a upozornění, že scénář byl napsán v hypnóze, mě rozesmál. Příběh ...CITÁT - velmi starý příběh....... ... je vyprávěn rybama na "smrtelném" stole a začíná popravou jedné ženy. CITÁT - Obětovat se, znamená učinit oběť. To co vy chcete je sebevražda. To je něco jiného.......... Film se celý táhne v duchu pořekadla - kdo zabije bude zabit. Hudba se tváří optimisticky, ale texty vůbec nejsou veselé. A ryby ? Pár dní je nebudu jíst. Jo a za vším hledejte sex a lež ve všech podobách. Příběh také přinese jednu nestravitelnou chobotnici. Film se sice drží jedné časové linie, ale někdy se vrátí a chvilku kopíruje události, které již divák viděl, avšak z pohledu někoho jiného, pak se vše vrací k původnímu ději. Středobodem je žena se jménem Bibiane ( Marie - Josée Croze ), která se po úvodním potratu ( doufám že to není spoiler ), propadne do skoro bezvýchodné deprimující situace. Ke zlepšení pak možná dojde až po smrti nevinného člověka. Hudba - Pierre Desrochers. (27.01.2012)

Co jako furt ty ryby všude? Ne že bych od Villeneuveho čekal stejně kvalitní film jak jeho hollywoodské vysokorozpočtové spektákly, ale čekal jsem alespoň dobrej film. Nedočkal jsem se ho. Nakonec jediné zajímavé na tom byla zase ryba - ta, která to vyprávěla. Její zjevení hned na začátku slibovalo nějakou nevšední ujetost, ale nakonec mi rybí smysl úplně unikl. Také ten příběh byl poměrně plochý, tralala, blablabla, prostě mě to vůbec neoslovilo. Navíc francouzštinu moc nemusím, obzvlášť ve vážném tónu. Film může být zábavný nebo umělecký nebo obojí, ale tohle není ani jedno. Bohužel velké zklamání a nuda. A samozřejmě jsem se nedozvěděl, co je to Maelström a proč se to tak jmenuje... (29.01.2022)

Tak to vezmu popořádku -co se mi líbilo:-) -mluvící ryba, čekající na sekáček, kamera, hudba. Co se mi nelíbilo-prakticky zbytek:-( labilní dívka ve stresu -byla by většina žen, leč její další způsob chování zdá se mi poněkud nešťastný, divný, dále ne zrovna zodpovědný...to bych vyprávěla film, to nejde:-) Na jeho konci jsem pomstychtivě čekala, že jí sakra rychle nabytý nový přítel přehodí přes zábradlí lodi do moře -alespoň by to mělo grády. Ale kdež, je to jenom chlap, že...bohužel, od autora famózních Požárů jsem doopravdy čekala něco jiného. Snad příště. (05.06.2014)

O tom, jak se dostat do maelströmu a jak se z něj dostat ven, víme něco od E.A. Poa. Zde se hlavní hrdinka ale dostala nejspíš do něčeho jiného. Do průseru, který se jí nakonec podařilo úspěšně odsloužit/odsouložit. V podstatě tu jde o problém moderní ženy, které se daří příliš dobře na to, aby dělala takové ptákoviny, po kterých se občas musí pořádně vyzvracet. Jinak ale nemá žádné skrupuje, a pokud se jí děje něco nepřijemného, tak za to mohou nepřející lidé; jí se to nedotýká spíš nepřímo. Příběh o tom nám vypráví bizarní norská ryba, která se ve své zpovědi sice občas opakuje, přeskakuje a vrací se, přesto se však nechala nachytat na jednu melodii od Edwarda Griega. Villeneuve se (za tu rybu) svým norským přátelům omluvil, nicméně byla (ta ryba) dobrým nápadem. Podobně i francouzky zpívané šansony v kontrastu s Waitsovou The Ocean Doesn't Want me. - Už někdy minule jsem psal, že takových dramat vycházejících z traumatu je už skutečně nadbytek. Bibána se nechovala tak, protože prodělala (nějaké) trauma, ale proto, že tak byla vychována a toto také byl vzorec jejího chování (01.02.2022)

Vynikající film. Kdybych neviděl Požáry, řekl bych, že Denisův nejlepší. Takhle jen o kousek těsně druhý. Už asi v první čtvrtině jsem věděl, že to bude dneska plný počet, sám nevím přesně proč, byl to takový můj vnitřní pocit, který mě opět nezklamal. Vynikající hudba, kamera a pak jeden příběh o tom, že všechno jednou končí a znovu začíná. Vyprávěný tak trošku netradičně mořskou rybou. (18.06.2015)