Noční monstrum

Film, který se tlačí k inteligentní pointě, co hororové aspekty využívá ke své psychologické inklinaci. A ženský divák pochopí, co mu debutující režisérka Gia Elliot chce vlastně sdělit. Atraktivní vizuální umělkyně se jedné noci stane obětí útoku. Četná zranění na jejím těle prokazují fyzické napadení, ovšem závěr policejní vyšetřovatelky je nemilosrdný: žádný pachatel zřejmě neexistuje. A co hůř, útok vykazuje známky abnormality, kdy ženu patrně napadlo cosi nadpřirozeného. Emma Fitzpatrick se po jedné takové večerní sexuální úmluvě s Giou Elliot rozhodla sepsat společný scénář, který konečně poukáže na zranitelnost vagín. A vznikl film, co se tváří jako horor, respektive ve svých nejlepších scénách tak působí. Jenže všechno je v závěru maličko jinak, takže divák, co přetrpěl ultra levnou trikovou složku, kdy agresivní monstrum reprezentuje tmavá šmouha a chlupaté tlapy evokující to nejlepší z českých studiových pohádek, se v závěru dočká satisfakce. Emma Fitzpatrick by mohla ukazovat kozy častěji, nechá je ale vykouknout jen na malý mžik z profilu, přičemž mnoho diváků si jistě její krátké vlasy spojí s různými erotickými fantaziemi. Okamžitě pánskému publiku šrotují v hlavě sexuální pozice, ve kterých se kratší ženský vlas promění v jakousi oj při souloži zezadu, načež shledají, že s dlouhými vlasy se to spřežení přece je kočíruje snáze. Dámské publikum, co je nezřídka při nočních toulkách městem ohrožováno na křehké psychice, si film oblíbí a dá mu v podstatě zapravdu. Jedná se o nikterak ohromující počin v nikterak ohromující režii, co má svoji originální stavbu a neokoukanou herečku v titulní roli, která do filmu solidně (sexuálně)  zapadla. 6/10 (14.09.2022)

Povšiml jsem si nápadně nízkého hodnocení tohoto filmu, neodolal jsem a pustil jsem si ho. Hlavní hrdinka vypadá jako lesba (nic proti lesbám), policistka, která vyšetřuje její napadení (mužským?) monstrem, žije s černou lesbou (nic proti černoškám), asi běžná US realita, co já vím. Nebo že by byl někdo praštěný přes hlavu genderem? – Jde o prvotinu americké režisérky jménem Gia Elliot. Doufám, že až dotyčná zjistí, jak negativně byl její film hodnocený na stránkách ČSFD, tak se nad sebou zamyslí a příště natočí něco lepšího. Nikdo učený z nebe nespadl. Já bych nad ní hůl nelámal, klidně se ještě může vyprofilovat. (12.08.2022)

Debutový film režisérky Gia Elliot, ktorý (opätovne) chce upozorniť na dôležitú vec, ale ten zvolený „art“ / „indie“ štýl mu v danej forme nepomáha. Aj z malého rozpočtu sa dajú spraviť zázraky, ale úprimne povediac, takto nešikovne vytvoreného démona som už dávno nevidel. Z filmu, napriek minimalistickým snahám, by sa dalo dostať viac. Osobné hodnotenie: 58% (*) (23.08.2022)

Jak tak koukám na všechny dosavadní recenze tohoto snímku, je mi jasný, že tihle diváci rozhodně nepatří mezi konceptuálně gramotný homo sapiens sapiens. Já osobně se při vší svý skromnosti domnívám, že patřím k tý menšině světový populace, kterou Nephilim obdařili konceptuální gramotností. Děsivej snímek „Noční monstrum“ (Take Back The Night) patří totiž nepochybně do kategorie PROGRAMOVACÍ FILMY HOLLYWOODU, a to bez debaty! Onen „černej duch“, kterej řádí v ulicích nočního Los Angeles, v tomto snímku je vlastně odkazem na démony z podzemí, jenž vyvolává reaktor Herešavu, což je temný neboli černý slunce. Reaktor na sběr energie z Herešavu používá „palivo“ a okolo reaktoru se pak začne ohýbat čas a prostor, otevírá se jáma Mah´ralu (jedna taková je třeba pod Staroměstským náměstím v Praze). Černýmu slunci se klaní Kabala - tento okultní koncept objevili Židé před 15 000 lety. Černý slunce poskytuje energii, kterou potřebují temný entity, démoni a lidská vědomí po expiraci biologickejch nosičů, tedy těl. A možná někdo z vás ví, že Baal je poslem Satana. Ne, tohle není kázání na téma Bible, nebe nebo pekla. Tohle je skutečnost. Vím to, protože již léta nežiju v matrixu. Pravda, film jako takovej není žádná hitparáda, ale svým odkazem na Herešav působí dokonale. Tenhle velice temnej horor, v němž jeho hlavní hrdinka Jane (herečka Emma Fitzpatrick) se snaží bojovat proti temnýmu monstru, natočila americká režisérka, scénáristka, kameramanka, herečka a producentka Gia Elliot. Mysteriózní snímek „Take Back The Night“ se stopáží 90 minut si odbyl svou celosvětovou premiéru 14. srpna 2021 na 7. ročníku filmovýho festivalu Popcorn Frights Film Festival v Miami, kterej proběhl ve dnech 12. 8. – 19. 8. 2021. V Český republice bylo možný tenhle film zkouknout pouze v televizi. (06.04.2023)

Již dopředu jsem byl varován velmi nelichotivým hodnocením tohoto filmu napříč internetem, přesto jsem se rozhodl, do něj jít a odškrtnout si jej ze svého seznamu. Nějak zvlášť mě nezaujal ani strohý obsah, ani herecké obsazení. Ale ze začátku to zas až tak úplně marně nevypadalo. Kvalita kamery slabá, ale bujará párty okořeněná rychlovkou v koupelně a následný útok na mladou ženu, zaujal mou pozornost. Digitální monstrum (no spíš černý flek), nějaký ten krvavý šrám – no prostě jsem čekal, jakým směrem se tento film vydá.    Bohužel tím nejhůře možným. Začalo se tu víc kecat, než aby se něco zajímavého dělo před kamerou. Kvalita dialogů hrozná jako samotný scénář. Objeví se tu pár vedlejších postav (sestra, vyšetřující detektiv-policistka, její přítelkyně reportérka – ach jo zase ty lesby), pomalu ale jistě mi začala padat víčka a rozhodně ne únavou, ale jednou velkou nudou. Stále nervózněji jsem pokukoval po časomíře a nebýt dalšího útoku u defektu pneumatiky auta, asi bych i usnul. Závěrečných cca 15. minut přišlo sice mírné zlepšení a dost podivný závěr, ale to už nějak výrazněji nezlepšilo velmi špatný dojem z celého filmu. Ztráta času. 10% (20.08.2022)