Horečka stoupá v El Pao

Uvnitř jihoamerického diktátorského režimu žije ve vysoké funkci mladík, který získal díky dobrému stipendiálnímu vzdělání nadhled nad krutostmi, falší a hloupostí režimu, zároveň postupně přestává rozumět svému okolí a svým intelektem předbíhá mnohé mocné, kterým se jeho pozice začíná protivit. Aneb, lásce politika nepřeje a zvláště krutá politika založená na lžích a vraždách. (27.05.2015)

HOREČKA STOUPÁ V EL PAO (1959) je politické melodrama s výrazným francouzským prvkem (Gerard Philipe v hlavní roli potichu mluvícího idealisty uprostřed reálné politiky malého vězeňského ostrova): slušný film, žel politický ve smyslu tradičního rétorického dilematu ideálu vs. reality (byť bez těch nejsnazších klišé) a melodramatický spíš jen z povinnosti, navíc s oběma rovinami spojenými více mechanikou zápletky než z přesvědčení. Ovšem výrazným, živým kontrapunktem dvojice poněkud sošných milenců se stává Jean Servais (v roli zdánlivě cynického reál politika), tehdy už starší francouzský herec se smutnýma očina, kterého by poučení pamětníci měli znát z hlavní role kultovní kriminálky RIFIFI. (15.03.2008)

Melodráma nie na pozadí tragických politických udalostí, ale vnútri nich. Milenecký pár totiž priamo aj nepriamo ovplyvňuje chod dejín vo vlastnej krajine (a samozrejme sa vďaka politike vyvíja ich vzťah). El Pao oplýva kontrastom exotickej krásy krajiny, ktorú by sme chceli navštíviť, ale nechceli by sme žiť ako jej obyvatelia a byť svedkami podobných udalostí. Po dejovej stránke je to myslím v poriadku, nehrozí nuda z predvídateľnosti, avšak vytráca sa Bunuelov rukopis a my sme tak svedkami "iba" solídnej neautorskej drámy. Scenár mohol rovnakým štýlom natočiť napríklad Renoir, alebo hocijaký velikán svetovej kinematografie. Nie však niekto, kto velikánom nie je, to by dopadlo zrejme horšie a film by mohol byť zbytočne melodramaticky presladený. 70%. (26.07.2014)

Tento snímek skvěle popisuje marnou snahu jedince měnit totalitní systém v něco lepšího. Také skvěle zachycuje jak je tento jedinec systémem i proti své vůli pohlcen a sám se stává jeho nástrojem. Idealismus totiž nemá proti prohnilosti šanci. Ti jež se nezaobírají morálkou a ničeho se nešítí budou mít vdy přesilu a naopak ti morální budou mít vždy nedostatek zbraní po ruce. To vše je tímto filmem řečno a ač se Buňuel nejspíše opíral do španělské diktatury, snadno lze nalézt pararelu ke castrovské Kubě, socialistickému Československu. Film je navíc dobře natočen, díky výtečné výpravě se na něj dobře dívá a jeho jedinou nevýhdou je, že se nevyrovná silnějším počinům svého tvůrce. Za pozornost jistě stojí i ústřední charismatické herecké trio Philipe, Servais a María Felix. (18.05.2009)

Film, na jehož podobě se možná až příliš podepsaly peníze a přání mexických koproducentů, celým svým stylem a formou filmové řeči naznačuje, že nástup moderní kinematografie v polovině minulého století nebyl snadný. A to ani tehdy ne, když se ho ujal tvůrce světového jména a věhlasu, jakým byl a zůstává vynikající Španěl Luis Bunuel. A přesto, že herecké obsazení filmu je vynikající. Nejméně snadnou úlohu měl Gérard Philippe. Odmyslíme-li si skutečnost, že únava, která viditelně ovlivňuje jeho herecký projev, byla projevem již militantní rakoviny, které za několik měsíců po natáčení, ještě před koncem roku tento skvělý umělec podlehl, to, co mu bylo namítnuto, nebyl živý člověk, ale schéma ideálního hrdiny zakládaného z romantické množiny ještě byronovského typu. Podstatně věrohodněji vyznívají postavy jak Marie Félixové, tak Jeana Servaise, které spojuje bez ohledu na jejich citové projevy a vášně bezuzdná touha po moci a do očí sršící sebestřednost. V Bunuelově filmografii EL PAO určitě nepatří k vrcholným výkonům. Ale právě proto, že je točil tvůrce Bunuelova formátu, dílo, kterému vdechl život, nepatří přes nepopiratelné slabiny k tuctovým produktům světové kinematografie hraného filmu. Skutečnost, že se pokouší zpracovat tehdy spíše ještě tabuizované téma odvrácené tváře Latinské Ameriky, jen dále zvyšuje tuto jeho hodnotu i pro soudného současného filmového diváka. (27.11.2009)