Krt.Ek

Alexe Garlanda si minimálně pro sci-fi Ex Machina vážím coby výrazného současného auteura, a tak mě mrzí, že musím napsat, co se chystám napsat, ale přeci sám k sobě nebudu neupřímný, no ne. Tedy zdá se mi, že tenhle film zoufale neví, čím chce být (nebo to ví, ale neumí to naplnit), a tak si v posledku leda protiřečí. Tak se chvílí tváří jako relativně realistický folk horor o tupých vesničanech, kteří na samotě (u lesa) tyranizují krásku procházející procházející po smrti partnera těžkou psychickou krizi (spoiler a to jakožto metafora, že žena je s muži vždy v nebezpečí, v každém se skrývá - zde dokonce doslova, vzpomeňme nejsugestivnější (leč bohužel samoúčelnou, protože nekorespondující s "realistickou" interpretací) pasáž z celého finále, ve které se v posledních minutách muži, jež Harper potkala na vesnici, po způsobu matrjošky rodí navzájem, až porodí Harpeřina mrtvého manžela - misogynní násilník (a)nebo emocionální tyran (a)nebo sexuální loudil spoiler), aby se překlápěl v pseudo-avantgardní, těžko čitelný psycho horor (spoiler který má reprezentovat co? Harpřino vnitřní pnutí? výčitky svědomí? ale jak se to má k událostem v reálném fikčním světem, třeba k tomu nabouranému auto, k podivuhodnému chování vikáře a chlapce v masce, nebo k tomu, že na pozemku toho podivného policie skutečně někoho "odchytila"? spoiler), a zase nazpátek. Podobné zklamání jsem zažil už u francouzského artového hororu Titan Julie Ducournau, tam jsem se sám sebe taky ptal, proč film kombinuje tak nesourodé prvky a přístupy, byl to pro mě však o něco zajímavější film, tedy jsem pro něj tu třetí hvězdičku našel, tady musím být holt přísnější. Chtělo by to méně jinotajů, větší ukotvení v konkrétnu, pak by to mohl být díky formální nápaditosti (excelentní práce se zvukem!) moc dobrý film. 40 %

Dle mých informací zlomový film v kariéře Louis de Funès(e?). Jak můžete vidět, tak film, který byl na počátku Funèsova hvězdného statusu, zde není tak dobře přijat, ale já se vcelku nasmál; kdo má podobný vkus na humor jako já, by tak nemusel být zklamán. Vodítkem k mému komediálnímu vkusu budiž informace, že vidím jisté podobnosti mezi tímhle snímkem a mou nejoblíbenější "funèsovkou" - Oskar(em). Kterak se skrze několik drobných lží zbavit neodbytného nápadníka a nerentabilního pozemku? 70 %

Mám neodbytný pocit, že některým z vás dlužím vysvětlení, proč se oproti většině hodnotitelů (70 % není vůbec špatné hodnocení, kór na televizní produkci) s tímto filmem míjím. Nejprve však krátce o tom, co se mi líbilo, tak tedy byl to vpravdě ďábelský výkon Vladimíra Dlouhého (kvůli kterému jsem si tenhle film taky sehnal) - šlo poznat, že si toho gaunera užil, "bavil" mě každou minutou. Zajímavý je na filmu i ten motiv komplicity se zlem (nebo minimálně zavírání oči před zlem) - výborné téma, bohužel v horším filmu. Teď však už k mým výtkám, v podstatě jsou trojího řádů, tou nejzásadnější (ideologického rázu) je, že mě děsí filmy, které porevoluční Česko "ekvivalují" s divokým západem, resp. které ukazují, že jeho (totiž porevolučního Česka) problémy mohou být (vy)řešeny pouze prostředky divokému západu vlastními (hrubou silou, romantickým sebeobětováním spravedlivého protagonisty atd.) - vím, jak toto dokáže být divácky vděčné, ale za mě je to tak trochu pohrávaní si s ohněm, Češi se potřebují naučit věřit institucím, vnímat sílu právního státu, resp. vnímat potřebu důležitosti spolupodílet se na jeho budování, za mě už bylo dost frází o tom, že nejvíc se vyplatí překračovat zákony a že všichni ti, kdo drží reálnou moc, jsou zkorumpováni (neumím zodpovědět, jak bych to vnímal v roce 2005, kdy film vyšel, kde k těm devadesátkám bylo přeci jen o něco blíže). Zbylé dvě výtky míří za scénářem, za a) těžko uvěřit, že osamocený lokální mafián by mohl mít až takovou moc, že se ho bojí na ředitelství policie, ba i na ministerstvu, tahle situace se mi jevila krajně nepravděpodobnou; za b) některé postavy zavání karikaturou, tím nejidiočtějším schematismem, mám na mysli Berkova (Kňažko) syna (Braňo Holiček) a milenku (Alice Bendová) - v těchto postavách není nic životného, nic plastického, jsou to pouhé modely toho, kterak si maloměšťáci představují "mladého levičáka" a "zlatokopku". 40 %

Luisa a Lotka v kulisách nacisty okupovaného Nizozemí. ;-)) ___ Ne vždy to musí být v příbězích o dvojnících tak, že se dvojník hlavního hrdiny rozhodne vloupat se mu do soukromí a ukrást identitu (jako cizinec-vetřelec); někdy - to když hlavní hrdina zatouží žít podobný život jako jeho "dvojče", když si ho vezme za svůj vzor - divák sleduje, kterak hlavní hrdina ztrácí sám sebe (tj. vše, na čem mu záleží, v krajním případě i holý život) čistě svým zapříčiněním, stává se původcem (v souběhu s řetězem nešťastných náhod) vlastního pádu, aniž by zpětně dokázal identifikovat rozhodující okamžik, v němž vše prohrál. Je to právě toto schéma, jež mi přijde aplikovatelné na tento film. Co se týče mých diváckých dojmů, rozhodoval jsem se mezi 3 a 4*, těžko jsem se totiž do filmu dostával, tu čtvrtou hvězdičku jsem "vytáhl" až díky poválečnému dění (spoiler zadržení Duckera a jeho až takřka kafkovské snaze přesvědčit věznitele, že tajuplný Dorbeck skutečně existuje spoiler), zhruba poslední půlhodina je za mě skutečně výborná. Navzdory ní však nejlepším filmem o (po)válečném Nizozemsku (o podobách odboje, kolaboraci a poválečném účtování) v mých očích stále zůstává Černá kniha. Díky za tip Willymu Kufaltovi! 70 %

Po většinu stopáže jsem měl dojem, že sleduju derivát Fanfána Tulipána (skrze motiv banditismu má film též blízko k Robinu Hoodovi), ze zvláštní otupělosti mající svůj původ v pocitu déjà vu mě dokázal probudit až překvapivě nesmlouvavý závěr - u něhož si stále nejsem jistý, nakolik koresponduje s "lehkostí" (pohodovostí) předešlých dvou hodin, tedy nakolik se k tomuto filmu hodil. Přesto však minimálně pro obsazení takových hereckých es jako Jean-Paul Belmondo a Claudia Cardinale nelituju, že jsem tenhle film viděl. 60 %

Fakt by mě zajímalo, jaký je poměr mezi scénami, které pouze zaznamenávají cirkusová vystoupení, a scénami které posouvají kupředu notně prostinký děj (organizace cirkusové show v "bojových podmínkách"). Ruku do ohně bych za to nedal (ostatně to bych neuděl nikdy!), ale řekl bych, že těch prvních bylo více (to asi ne, ale bylo jich tam tolik, že jsem získal ten dojem, a to k průseru stačí). Jako nic proti, ale prostý záznam výstupů akrobatů a klaunů byl v módě už v začátcích kinematografie, Lipského debut se tak zpozdil cca o 50 let. Nakonec pro mě bylo nejzajímavější identifikovat si a pojmenovat, kterak se do tohoto filmu obtiskla doba, ve které byl natočen (padesátá léta) - kupř. cirkusáci jdou pracovat i v osobním volnu (dokonce se vykašlou na svatební oslavu), aby se mohly lidové masy pobavit, vyvíjejí tedy úsilí až stachanovské ; na výsledném tvaru cirkusového představení se s nadšením podílí i diváctvo; úředník (F. Filipovský), který má na prvním místě tabulky, to, aby vše bylo v souladu s předpisy, je ředitelem podniku odkázán do patřičných míst, jelikož prvořadé je veselí (a odpočinek) pracující třídy atd. Nicméně cirkusové prostředí muselo být pro Oldřicha Lipského zřejmě skutečně přitažlivé, když se k němu v pozdějších letech opakovaně vracel (Šest medvědů s Cibulkou, Cirkus v cirkuse), možná se na mém hodnocení podepsal i fakt, že toto nadšení pro cirkusové prostředí nesdílím. 40 %

Manželé Petr a Nataša Slavíkovi natočili autobiograficky laděný film (viz zajímavosti) přibližující - nám, kteří onu tíživou zkušenost nemají - komplikovanou péči o rodinného příslušníka "postiženého" Alzheimerovou chorobou. Jako první musím říct, že si minimálně cením toho, že se co do celkového dojmu obešli bez laciného sentimentu, že se neuchýlili k "vulgarizaci" a "exploataci" (tedy že výsledný tvar nepřipomíná další smyšlenou storku z bulvárního časopisu pro ženy, dávající si za cíl vyždímat co nejvíc slz), naopak mně jejich přístup k tématu přišel relativně konstruktivní (dávající vzor adekvátní reakce na podobnou situaci) a empatický (až na tu karikaturu neschopnosti ošetřovatelů a sociálních pracovníků). Co se týče příběhu, tak podobně jako u Smyslu pro humor i zde není choroba pouze osobní a rodinnou tragédií, nýbrž příležitostí k tomu srovnat si hodnoty a dát do pořádku rodinné vztahy, tedy film se nesoustředí pouze na každodenní těžkosti, ale i na možnost pozitivní "metamorfózy", ne náhodou má slovo "krize" svůj původ v řeckém "krisis", kteréžto slovo může mít též význam "obrat" nebo "zlom". Může to vypadat jako nošení dříví do lesa, ale i za mě snímek stojí na výborných výkonech trojice Karel Roden, Regina Rázlová a Antonio Šoposki, obzvlášť se mi líbila paní Rázlová, z fleku bych jí dal toho Lva za nejlepší herecký výkon v hlavní roli (přiznávám, Přišla v noci jsem zatím neviděl), u Antonia Šopoského mě pak překvapilo, jak moc je podobný své starší sestře Marice Šoposké. 75 %

Mileniálové (režiséři Chlupáček, r. 1994 a Samir, r. 1985 a scenárista Šifra, r. 1988) fantazírují (! - z mnoha důvodů považuju slůvko "fantazírovat" za nejdůležitější v tomto komentáři) o lidově demokratické filiálce Federálního úřadu pro vyšetřování (ten ušel, ne?), konkrétněji o jejím speciálním (tajném) oddělení, jehož vyšetřovatelé se soustředí na případy, které jsou zdravým rozumem nevysvětlitelné - tam prý loutka uškrtila svého loutkovodiče (ep. 2), onde údajně došlo k samovznícení (ep. 4), jinde snad strašlivý Kozlopír (spolu s Pérákem "vrcholný produkt" českého (pseudo)folkloru) vysál veškerou krev nebohého trampa (ep. 6). Pravda je někde tam venku, tak vzhůru do terénu, Muldere a Scullyová, ehm, chci říci, Beku a Zajíci! Ťuk ťuk, jste tam (a jaký to tam je?)? Kroťte své nadšení pro paranormálno, Vojtěchu Beku (Cína), střízlivý rozum Davida Zajíce (Macháček) s neprůstřelnou logikou doloží, že i ty sebepodivnější fenomény ako treba elektromagnetismus Elišky Křenkové (jakože mě elektrizuje a magnetizuje, rozumíme si, ne?) mají naprosto obyčejné (fyzikální) příčiny - inu v Česku (a nezapomínejme na Slovensko), v této i dnes bohem zapomenuté krajině (a co teprve za komančů?) holt nemůže dojít k ničemu podivnějšímu, než že vám pubertální dcera (Pavlovičová) začne levitovat (a kdo by se tím vzrušoval?)... a že - což je zřejmě ještě podivnější - asertivní (eufemismus) estébačka Snížková (Fialová) svolí k rande s tím největším mamlasem široko daleko (hádej kdo, jeho jméno už tu zaznělo!), který má nadto osypky ze zmínek o politice.  ___ Objektivně by to možná mělo být za 3* (humor není moc vyrovnaný, některé pointy mně přišly násilné, resp. překotné), ale já jsem vždy rád, když se ČT pustí do něčeho experimentálnějšího, stylizovanějšího (kontra k detektivkám a realismu), navíc ta čtvrtá hvězdička signalizuje, že bych byl rád za druhou sérii; IMHO sudé epizody lepší než liché (ale sedmá epizoda mi přišla lepší než epizoda závěrečná), z herců mě nejvíc bavilo sledovat Cinu, Pavlovičovou a Fialovou (mládí vpřed, zpátky ni krok). Dedicated by Pierre. 70 %

Rada do života: Najděte si k sobě někoho, kdo se na vás bude koukat stejně zálibně jako MUDr. Vitásek (Šmeral) na čintamani s ptáky. ___ Film u mě zřejmě dopadl nejlépe, jak dopadnout mohl (a za 5* to není pouze proto, že k povídkovým filmům přistupuju trošinku jinak než k filmům jiných žánrů; díky jejich specifické dynamice to pro mě nejsou "hotové" filmy, plní za mě úlohu takříkajíc "cvičiště") - nedokážu se totiž rozhodnout, která ze dvou filmových povídek se mi líbila víc, obě mně přišly výborné, pár momentů bylo superskvělých (spoiler když se Šmeral s Hlinomazem vydadají na loupežnou výpravu za cenným kobercem; když si policejní inspektor Brodský přivede "do rodiny" Sováka, známého to sňatkového podvodníky spoiler). Obzvláště oceňuju jejich jemný humor, když nad tím přemýšlím, tak nevtíravý, potutelný humor, to je pro krimi příběhy to správné "koření" - prvek, u kterého chci, aby ho české kriminálky/detektivky uměly zakomponovat do děje, resp. u těch kriminálek/detektivek, které to dokážou, existuje zvýšená naděje, že si je dokážu zamilovat. 80 %

The Karate Kid 4: Mr. Miyagi versus daughter-in-law aneb Tchán do domu, hůl do ruky! :D ___ Samozřejmě žertuju, jednou z možných cest, která nás může vyvést z marasmu rozbitých mezilidských vztahů, zapříčiněných vyhroceným individualismem, je právě vícegenerační bydlení, zřejmě se máme od těch (jiho)východních národů co učit, abychom si osvojili, jak spolu žít aneb Proč to v Číně šlo a v USA ne? Díky za tip Willymu Kufaltovi! 75 %