Život v oblakoch

Film rozhodne nie je určený potenciálnym poslucháčom režijnej tvorby na filmovej fakulte. Ale radšej by si ho nemali pozrieť ani budúci kameramani, skriptky a už vôbec nie nádejní herci. Living in Oblivion ukazuje, ako to môže katastrofálne na pľaci vyzerať a ako je možné prísť aj v mladšom veku k infarktu. Trochu pripomenie Singing in the Rain, ktorý ale cielil na štúdiovú tvorbu, LIO ide skôr o poctu nezávislým filmárom. Film je rozdelený na tri epizódy, z ktorých sa každá venuje totálne nervovo vyčerpávajúcemu nakrúcaniu konkrétnej scény. Pre tvorcov peklo, pre diváka veľká zábava. (14.06.2020)

Duchaplná hříčka o tom, jak se dělá film. 1)  Charismaticky vyhlížející 41letý scenárista a režisér (jindy i kameraman) Tom DiCillo původně napsal scénář jako půlhodinovou ukázku pro 35letou Catherine Keenerovou (Nicole).____ 2)  Tak nevím, když si tak čtu místní komentáře a vůbec další info, jestli bych neměl zvýšit hodnocení. Možná mi něco uniklo. Je fakt, že ke konci už bych mohl uvažovat o čtyřech hvězdičkách. No počkám si, až film uvidím znovu._____ 3)  Velkým plusem je obsazení. Je tu 37letý Steve Buscemi (režisér), 31letý fešák Dermot Mulroney (kameraman Wolf), 25letý Kevin Corrigan (asistent kamery), 42letý Robert Wightman (asistent s vlastním scénářem Bob), 32letý James Le Gros (herec Chad Palomino), 25letý 135 cm vysoký Peter Dinklage (herec Tito) či 69letá Rica Martensová (režisérova matka)._____ 4)  Film přišel na cca půl miliónu dolarů. Financovali ho zúčastnění herci a režisérovi přátelé poté, co profesionální producenti odmítli_____ 5)  Podle titulků vznikl v roce 1994._____ 6)  Co by na věc asi řekl Karel Čapek se svým dílkem Jak se dělá film? Moc se to od jeho dob, zdá se, nezměnilo. (12.08.2021)

Nezavislý film, který určitě není pro každého. I já jsem v prvních minutách trochu zděšeně očekával, jak se děj bude vyvíjet dále, poněvadž mě opakující se scény začínaly trochu nudit. Sice jsem se ničeho jiného na obrazovce než opakujících se scén nedočkal, film má však parádní náboj a několikrát jsem se hodně nahlas zasmál. Geniální nízkorozpočtový snímek, jehož jedinou vadou nakonec bylo zarostlé podpaží Catherine Keener. (17.08.2010)

Pocta filmovém řemeslu, kde se ukazuje, jak těžký může být život na place. Pro ty, kteří měli tu příležitost být na skutečném natáčení, to vyvolá spoustu vzpomínek. Ať už milostných, radostných nebo plné vzteku. Vždy je radost zpětně se na to podívat. A film Život v oblouznění nám ukazuje, že se musíme pevně držet na zemi a zachovat klidnou hlavu. (21.01.2011)

Snad v žádném jiném filmu o natáčení filmu se nikomu nepovedlo tak jako DiCillovi ponořit se tak do pocitů všech zúčastněných. I díky chytrému formálnímu rozdělení a práci se střídáním černobílých a barevných scén střídajících se podle statutu snímané reality jsem měl jako divák pocit že jsem taky na place. Buscemi je po celý film úžasný a skvěle ukazuje jak musí režisér dělat moudré kompromisy a přitom být oprsavdu nekompromisní. O to zajímavější je, že po urputných snahách o dokončení alespoň jedné scény, se pak povede ji natočit shodou náhod během jediné minuty. A pro lidi co nechápou, že dobrý film (nutně) nestojí na propracovaném ději a dramatickému stupnování napětí: největší síla tohoto filmu je, že právě mezi řádky se objevuje ani snad né hloubka, ale opravdovost charakterů; přesto že je to film o filmu, má vlastně určité literární kvality obohacené navíc o to, že narozdíl od literatury film svou podstatou umožňuje opravdu prožít emoce postav a vnitřní stavy (byť ne ve stejné intenzitě), nejen se do nich vciťovat. (01.05.2007)