Svědkyně

Plne chápem, i keď nezdieľam, nadšenie užívateľov z tejto televíznej mikrokomédie. Na výnimočné hodnotenie mi nepostačujú výkriky "jéé, to je jako v našem baráku" alebo "hele, ta je přesně jako tá naše Horáková", ktoré si viem dosť živo predstaviť. Neobdivujem ani Bohdalovej herectvo, skôr ma zaujala dvojica Zelenkov, ktorá presne vedela, aké ingrediencie treba namiešať, aby dosiahli divácky úspech. A to sa im podarilo aj bezo mňa. (15.05.2011)

Československý televizní film s komediální zápletkou odehrávající se v jednom bytovém domě zřejmě na konci 80. let, v níž je paní Hrabětová v podání J. Bohdalové záměrně uvedena v omyl. Její sousedka, paní Lukešová, ji totiž požádala, aby vystupovala jako korunní svědek v jejím rozvodovém řízení a kvůli odstranění soudních průtahů dosvědčila neshody s manželem. Prostomyslná paní Hrabětová tuto svou novou roli svědkyně pojmula s velikou vážností. Vystupování a vzájemné chování manželů Lukešových, klavíristky V. Freimanové a překladatele V. Preisse, bylo i bez tohoto oklamání své sousedky, jež jim občas chodila uklízet, velmi podivné, neboť divák nevěděl, jak chápat jejich řeči o rozvodu, Preissovy narážky na milenky a jeho suchý humor. Těžce vykolejenou Bohdalku, která si dokonce připravila svou řeč u soudního stání a jejíž sympatie k oběma účastníkům domnělého rozvodu značně kolísaly, se snažil uklidňovat její manžel J. Somr, který svůj volný čas trávil vynášením popelnic, popíjením lahváčů a lepením papírových modelů památkových rezervací. Paní Hrabětová nakonec zjistila od třetí osoby v kadeřnictví, že rozvod se konat nebude, dala si pár loků rumu a ztropila v bytě Lukešových a poté i doma před svým manželem hysterickou scénu. Domnívám se, že až do této chvíle se jednalo o lehce podprůměrnou komedii, avšak v závěru, kdy byla Bohdalka domovním důvěrníkem O. Vlachem dotlačena, aby i nadále chodila do bytu ´intelektuálů´ uklízet a podávat mu zprávy, o čem se tam hovoří, kvalita a smysl snímku Z. Zelenky ještě poklesly. Zejména díky zkaženému a nevhodnému závěru, který komedii změnil na zcela jiný žánr, toto dílo nemohu zařadit mezi zajímavé a kvalitní televizní filmy z období československé federace, které mám jinak ve velké oblibě. (26.04.2019)

Taková trochu rozsáhlejší bakalářská povídka, u které je ta hranice mezi komičností a nefalšovaným depresivním psychem velmi tenká. POZOR SPOJLER: Paní Lukešová má vtipného, ale dost floutkovitého manžela, a tak začne před paní Hrabětovou mluvit o rozvodu, aby si trochu ulevila. Ovšem, zatímco komunikace mezi manželi Lukešovými probíhá v recesistickém duchu a podobné hry jsou na denním pořádku, paní Hrabětová se do problému opře s vervou sobě vlastní. Největší obětí je nakonec pan Hraběta v podání Josefa Somra, kterému skutečně nezávidím, co vše si musí vyslechnout... (25.05.2021)

Dokud nepřišly všechny ty trapné pohádky Zdeňka Zelenky, vrcholící úděsným Žitem, měl u mě kredit jako tvůrce skvělých televizních komedií (Brouk v hlavě, Paní Pipperová zasahuje nebo právě Svědkyně.) Postupem času se ale ukázalo jak nedůležitá je v takovém TV formátu role režiséra, pokud máte k dispozici vtipný scénář a nejlepší herce doby (Bohdalová, Preiss, Somr, Postránecký, Němec.) Tohle dílko je sice o Zelenkovi, ale křestním jménem Petr. A pak samozřejmě o naprosto nepřekonatelné Jiřině Bohdalové. Hravé, chytré, vtipné, brilantní, připomínající francouzské konverzačky, jen kapánek stižené politickým akcentem a takovou tou naší "pavlačovou" malostí. 90% (10.02.2021)

Ano, pravdou je, že se jedná o člověka, který najednou zjistí, že může o něčem rozhodovat... Jak je uvedeno v obsahu filmu. Vím také, že jedna z tužeb člověka je být důležitý - alespoň pro někoho. Každý se ale svého úkolu (nebo možná této pocty) zhošťuje jiným způsobem. A zde si opravdu musím rýpnout. Jiřina Bohdalová totiž představovala typickou komunistickou maloměšťačku - a dle mého názoru tito lidé jsou trochu méně inteligentní, a to nemluvím o inteligenci sociální - které můžeme vidět tu a tam i dnes. Rozdíl totiž je zajímat se o sousedy a opakem je jejich šmírování. Sám jednu takovou sousedku na patře mám. Ta vytrvale sleduje, jak kdo si plní úklid veřejných prostor a když jste při tom úklidu, sleduje vás kukátkem, zda to děláte dobře. Mám podezření, že kdysi byla tato žena členkou uličního výboru anebo alespoň poschoďovým důvěrníkem. Stále si ještě neuvědomila, že dnes je již naprosto jiná doba. No a takovou paní nám velice věrohodně představila Jiřinka Bohdalová. Opravdu musím konstatovat, že se jednalo o jednoduchého člověka, kterému osudek přihrál do cesty možnost být trochu důležitý. Musím tedy říct, že takovýto málo výrazní a jednoduší lidé jsou snadným cílem, který je takto možné dostat na scestí. Na jejich obranu musím říct, že dle své zkušenosti ze zaměstnání i celkem inteligentním lidem dokáže přeskočit, dostanou-li funkci. Já do prdele fakt nevím, co je to za podivné kouzlo. Tito lidé vidí najednou svět úplně v jiných barvách, vše je najednou velice důležité a taky hodně složité. Co se týče inscenace samotné, s velkou chutí si čas od času podobné dílko užiji. Protože to se v podání českých především divadelních herců promění v naprostý koncert. Toto je přesně ten typ pořadu, kterých bych si jednou chtěl užívat o vánočních svátcích se sklenkou vína v ruce. Mám velice rád americkou kinematografii, ale o českých svátcích bych uvítal české filmy. (05.05.2011)