Good bye, Lenin!

Tento film je vhodné alibi pre ľudí, ktorým vysvetľujem, že naša spoločnosť by sa mala vysporiadavať s útrapami komunizmu dôstojnejšie, ako tragikomédiami s ráznymi figúrkami. Áno, Good bye Lenin je aj tragikomédia, lenže okrem nej Nemci boli schopní natočiť aj serióznejšie snímky k danej tématike. My a naši susedia až oveľa neskôr. Protagonisti tohto zábavného, ale aj melancholického a tragického príbehu sú uveriteľní ľudia s uveriteľnými pocitmi a logickým chovaním. Na rozdiel od Hrebejkových diel a Občianskych preukazov sa odohráva až po páde komančizmu, takže ďalší protiargument hore spomenutým ľuďom. (03.06.2012)

Výborná německá tragikomedie o historickém pádu NDR a sjednocení Německa ukázaná v dopadech změny na jednu východoberlínskou rodinu. Film Good Bye Lenin! mne velmi potěšil i pobavil, v závěru i hodně dojal. Dávám čtyři hvězdičky za výborně natočenou "ostalgii": za dopisy oděvním firmám se socialistickým pozdravem, za sprähwaldské okurky, za prázdnou samoobsluhu rychle naplněnou barevným západním zbožím, za přepadlé lidi po padesátce, které propustili z "jejich" fabriky, za řidiče taxi kosmonauta Jähna v Ladě a později ve vládě (nestal se každý jen poslancem, Remku), za dojemnou starost syna o nemocnou matku, za dopisy otce emigranta ukryté za kuchyňskou linkou, za rozměrné vlajky Coca-Coly nahrazující stejně monumentální vlajky NDR, za nenápadný filmový majstrštyk - šedivé televizní noviny, za visícího Lenina (pardon - jeho sochu), za dojemný chápavý pohled laskavé matky, když jí syn v posledních zprávách představuje svou verzi sjednocení Německa. A snad nejvíce - za ty nadšené západní Němce stěhující se a prchající za lepším na Východ, jak to syn matce přehrává v předtočených televizních novinách. Trailer: http://www.csfd.cz/film/111733-good-bye-lenin-good-bye-lenin/videa/ (28.03.2009)

Film je skvělý hlavně díky střídání humorných a smutných scén. K těm nejhumornějším patří maminčiny narozeniny, popř. pirátské TV vysílání, k těm dojemnějším scéna s tatínkem. Fantastická je hudba, která má spíše blíže k náladě melancholické než humorné - je ovšem velmi podobná Amélii z Montmartru (stejný autor Yann Tiersen). Někdy šla dokonce skvěle "proti obrazu" - např. obrazově legrační představa nechutně tlustého otce v kombinaci se smutnou hudbou - přesně to vystihlo, že to v tu chvíli tak k popukání není. Mnozí jsou zklamáni, protože mylně očekávali taškařici z minulého režimu ve stylu Pelíšků, kde občas byly také smutnější momenty, ale jinak spousta gagů. Zde převládají právě spíše dojemnější scény. Ačkoli jinak moc nemusím vnitřní komentáře hrdinů, Alexův komentář dějinných i osobních událostí je skvěle ironický a vtipný. Někteří také vyčítají filmu, že opěvuje komunistický režim. No nevím, já jsem měl dojem přesně opačný - zmlácení studenti, režim, který rozdělil rodinu (mimochodem vedlejší linie otce emigranta mi vůbec nepřišla špatná)... Doufám, že film bude alespoň vybrán mezi pět zahraničních filmů nominovaných na Oscara. (18.01.2004)

Hodnotenie je predbežné; film som videl kedysi dávno na hodine nemčiny a musím si ho preto pozrieť znova. Spomienka na falošné televízne správy a snahu zohnať uhorky neexistujúcej značky ma však rozosmeje aj dnes. A to je vlastne ďalšie plus - na vtipný (a zároveň pocitovo reálny) nemecký film tak často nenarazím. (29.01.2015)

Vynikající scénář podpořený perfektní režií. Zábavné, dojemné, dramatické a další scény prostříhávané archivními záběry se nijak netlučou, naopak se vzájemně doplňují. Daniel Brühl je přesvědčivý, ale i jeho kolega z práce Florian Lukas je zajímavější – prostě tu Evropskou filmovou cenu nechápu. Pro krásnou Čulpan mám dlouhodobou slabost a suverénně nejlepší herecký výkon podává Katrin Saß v roli matky. (24.04.2004)