Simon Birch

Bohužel, úspěch Pravidel moštárny se nekoná, a to i přesto, že autorem předlohy je John Irving. Opravdu mi to připadalo osekaný, málo zaostřený na postavy. A to stálé mluvení o údělu a plánu, který má s Birchem Bůh, mě časem docela nudilo. Já vím, z takových věcí bych si neměl dělat srandu, ale tady opravdu řežisér se scénaristou zaspali.... (29.11.2009)

Nakonec udělím plný počet. Simon Birch kráčí po cestičce příjemné dramedie, která z těží jak z dramatické, tak komediální tváře filmu maximum. Repliky postav a postavy samé jsou výborné. Kde je humor se smějete, kde se filozoficky debatuje, tam se zamyslíte a kde mají šplouchat emoce, tam ve většině scén cítíte co máte. Simon Birch je tak filmem se silnými hlavními hrdiny. Se silnými vedlejšími postavami, a proto tedy i se silným dějem. Nevím jaká je předloha - podle informací dosti odlišná - ovšem to nic nebere na kvalitách tohoto snímku. Ten u mě splnil vše, co jsem očekával a navrch ještě něco přidal. Postě a jednoduše... tento film má duši a tak minimálně zkuste mu svou pozornost věnovat. Nejlepší scéna: vánoční besídka nedělní školy. 85% (08.08.2014)

Milé. Film od prvej minúty navodí príjemnú atmosféru, s vtipnými dialógmi a pôsobí ľahko. Ku koncu začína tlačiť na emócie, ale nič, čo by mi vadilo. Dokonca sa mu podarilo viackrát ma prekvapiť, nielen rozprávaním J. Carreyho. Takéto snímky mám zaradené ako tie najlepšie na nedeľnajšie poobedie. Škoda, že som si akosi nenašla cestu k hlavnej postave - Simona mohol hrať niekto sympatickejší...J. Mazello bol rozhodne roztomilejší. :) (03.03.2016)

Docela typický J. Irving libující si v nevšedních handicapech a situacích. Samozřejmě že film je smutný, ale je o opravdovém přátelství a citech na celý život. Skýtá tajemství a jitří rány. Malý Simon byl autentický a byl tahounem celého filmu. Již od počátku mi byl sympatický se svým zralým pohledem na svět, i když lpěl na opravdu zvláštních myšlenkách o svém působení na tomto světě. (25.10.2010)

U tvůrci zredukované adaptace Modlitba za Owena Meanyho platí to samé, jako pro ostatní na plátno převedené knihy Johna Irvinga – pokud k nim přistoupíte s pokorou a citem, nemůže udělat krok do prázdna. Příběh chlapce s tělesným hendikepem, který na moralistickém maloměstě zvyklém pranýřovat jakékoliv výstřelky, vyčnívá nejen fyzicky, ale především svým pohledem na svět, je jedním slovem pohlazení. Když si vzpomenu na Svět podle Garpa nebo Pravidla moštárny, tak se mi v hlavě začne honit hříšná myšlenka, vzít do ruky nějaký z Irvingových románu…..a to jsem prosím radikální nečtenec :D (12.04.2012)