Pearl

Mia je fascinující, zasazení do minulosti nepřesvědčivé, kvalita (či působivost) jednotlivých scén kolísavá. Poté, co jsem si u minulých filmů režiséra říkala, že jsou na mě asi až moc divné, si říkám, že bych snad i byla ráda, kdyby byla Pearl divnější, ve smyslu vykašlat se na konvenční příběh a opravdu si ujet. (15.01.2023)

Jeden příběh, stejný režisér a dva odlišné filmy.   X vaří z vody všech těch Xploitation  snímků, ale žádná velká sláva to není, krvavé a praskavé je dostatečně, ale to je tak vše.  Tady se West vyžívá hlavně v herectví Gothové a je na co koukat.  Praštěná Pearl, která ještě ani nedospěla a už je vdaná za vojáka, dospívá v narušené rodině s otcem kvadruplegikem a narušenou matkou, která svou dceru viní ze všech svých proher,  v době pandemie španělské chřipky a končící První světové kdesi na americkém Zapadákově. Tohle nemohlo a taky nedopadlo dobře.  Mia Goth se stejně jako kdysi Juliette Lewis (však si vzpomeňte na Takové normální zabijáky) pro role psychotiček zřejmě narodila.   Z jejího pomalého, ale nezvratného pádu do naprostého rozkladu osobnosti i přes paradoxně pastelkovou formu vyprávění mrazilo čím dál víc.  Nejlepší  pak byla taneční soutěž a její výsledek a titulkový škleb "přešťastné" Pearl.  Vyškrtnul bych jen krokodýla.  Spokojenost. (06.12.2022)

Tuším, že to byl Sigmund Freud, kdo - a dál přinejlepším parafrázuju, přinejhorším překrucuju jeho teoretický náhled - chápal realitu jakožto zeď, o kterou se rozbijí naše sny a touhy. Jako něco, co je našim nejhlubším tužbám nepřátelské a zároveň má nad nimi navrch. My pak, chceme-li se stát dospělými, se s tímto musíme nějak smířit. A já k tomu při této příležitosti přidávám, že jak X, tak Pearl podle mě spojuje - krom Ti Westa a Mii Goth, která v tomto filmu hraje na Oscara - to, že jejich hlavním tématem je Pearlino nevyrovnání se právě s tímto modelem reality, nevyrovnání se s tím, že realita povětšinou přicházívá pouze se zklamáními. Tím se Pearl zákonitě vzdává možnosti stát se zdravým dospělcem a setrvává ve fázi jakésiho vzdorovitého, agresivního děcka. A čím se takovéto děcka baví? Krmením krokodýlů! ___ Je tedy možné, že film mě bavilo sledovat, protože tam kdesi hluboko bych byl vděčný za svět, kde si stačí věci vyřvat, že nějakým způsobem souzním s její revoltou, že není nic horšího než žít v pekle nesplněných přání. A pokud ne, tak mě možná baví ten vylitý vztek, dát volný průchod svému naštvaní z toho, že věci nevycházejí, jak byste chtěli! Kdoví? Na psychoanalytickém sezení jsem ještě nebyl. Každopádně vám doporučuju dát Pearl šanci, abyste nebyli o něco ukrácení! 80 % (26.12.2022)

V roku 1918 žije Pearl na odlahlej farme spolu so svojimi rodičmi. Svet je ovplyvnený vojnou a pandémiou, ale ona aj napriek tomu sníva o tom, že raz bude hviezdou. - X malo aspoň gore, toto nemá okrem triviálneho príbehu čo ponúknuť. Teda vlastne by aj mohlo, keby v poslednom desaťročí nevznikli žánrové pecky typu Starry Eyes alebo The Perfection. Alebo keby mal Ti West talent. Alebo keby výprava vyzerala aspoň trochu na to, že sa to odohráva v roku 1918. A takto by som mohol pokračovať donekonečna. S týmito vizuálne vyparádenými ale obsahovo takmer prázdnymi kúskami už u mňa režisér nezaboduje a zúfalá snaha poukázať na to, aké to mali ženy počas vojen ťažké, tak to mu teda vôbec nevyšlo. (21.10.2022)

Mia Goth a Ti West si evidentně rozumějí. Stejně jako u předchozího titulu X trvá poměrně dlouho, než se přejde k nějakým ostřejším momentům, ale právě ta dávka trpělivosti, kterou režisér West (natočil i dva díly dravé série Oni) předvádí, mě znovu bavila. Víc než o příběhu je to o budování konkrétního charakteru. Pearl v době přetrvávajících následků španělské chřipky hledá místo v životě, zatímco její manžel slouží v Evropě během první světové války, a zatímco je odkázaná na život vedle své matky, přísné oddané katoličky, a invalidního otce. Dřinu na farmě chce vyměnit za svět filmu, na které by její vrstevnice chodily do místního kina. Celé to začíná jako barevné naivní drama o snech jedné dívky, která si nicméně třeba cestou z nákupu odskočí do polí „zasouložit“ se strašákem, abychom stále hlouběji vnímali její výkřiky vzpoury proti okolnímu světu. Vše to samozřejmě vybublá a mnozí se minimálně zaradují. Goth, která začínala pod vedením Larse von Triera a která evidentně netouží po romantických komediích, jen potvrzuje, že je zatraceně talentovaná. (03.02.2023)