Náuka o snoch

Něco neuvěřitelného, nevím, zda důvod proč se mi film líbil byla jeho samotná kvalita, nebo fakt, že z hlavním hrdinou jsem se dokázal neuvěřitelně ztotožnit (akorát on je hezoun a mnohem větší magor), celkově je imaginace autora zajímavá a díky bohu jsou animované pasáže opravdu ručně animované a ne celopočítačové. Děj na závěr (stejně jako Stephanovy "nálady") příjemně graduje. Obzvláště dobrou volbou bylo obsazení Charlote Gainsbourg, která oplývá velice specifickou krásou a do snímku se hodí, jako snad nikdo jiný. (03.02.2013)

Tam kde byl Věčný svit triviálně prvoplánový, je Nauka o snech triviálně divná. Ale krásně divná. Polosnový příběh o pošahaném chlapci a pošahané dívce, jejichž duše do sebe zapadají jako skládanky (bohužel zásadně ne ve stavu bdělém), pojal Gondry hodně excentricky a z mého pohledu zasáhl jen těsně vedle středu. Kolážové běsnění je vtipné, postavy jsou mi bez výjimky blízké a příběh se mě příjemně dotkl (ačkoli mě v žádném případě nedostal do kolen). Nauka o snech je velice příjemný film, kde veškerá odstředivost nekončí tranými podivnostmi, ale sympatickou pošukaností. Dokázal jsem se s ní sžít a tím pádem mě Gondryho film oslovil. (12.09.2008)

Sny jsou chráněné území, kam klepeta racionality nedosáhnou. Michela Gondryho už od prvních hudebních klipů a reklam považuji za francouzské vtělení Petera Pana, který sní ve dne, v noci a jeho široce zavřené oči vnímají svět jako otevřený prostor ke hrám. V jeho mozku nejsou žádné přímočaré dálnice s fastfoodovými odpočívadly, ale větvící se cestičky a pokroucené dráhy z neznáma do neznáma. A jako dobrosrdečné dítě se s námi o ty nejrozkošnější hračičky dělí. Putování za podivnou láskou v Nauce o snech evokuje vznášení se ve vzdušné bublině na pomezí snění a reality a potvrzuje, že Gondry je spíš autor-uvaděč než autor-vypravěč. Stéphane je komplikované dítě, režisér enfant terrible, které točí pro děti jako on sám. Osvícení z Věčného svitu se neopakovalo, Nauka o snech je spíš filmová duha. Realitu světla lásky rozkládá na jednotlivé barevné složky v dešťových fantaziích...A člověku se chce zpívat. 9/10 (04.08.2007)

NAUKA O SNECH mi způsobyla velké zmatky. Tři jazyky. Přepínání mezi snem a realitou. A zcela nepřekvapivě uspávající nálada. Spousta malých vtípků a ztvárnění snů, které působí tak hezky a originálně, naopak realita je tu zachycena tak fádně a obyčejně - jako by ji točil váš soused. Že by záměr? Navíc vynikající Bernal a sprosťák Alain Chabat. 70% (08.07.2008)

Gondry je filmový iluzionista. Toto je už druhý film, v ktorom dokázal aj dramatickú romantiku podať v hravom a krehkom podaní. A zároveň si vybral znova jednoduchosť príbehu vyloženú v tých najzložitejších a najkomplikovanejších filmových variáciách. V tomto príťažlivom snovom filme je ale jednoznačné, že mu ide o vyčarenie divákovho úsmevu, než vlhkosti v očiach. Samozrejme nie v každej scéne tá snová fantazijnosť zašmakuje každému, ale poväčšine určite. A vzhľadom na priebeh deja to chcelo akýsi fajnovejší záver. 85%. (11.03.2008)