Blízko

Reakce okolí, když jsou si dvě holky hodně blízký, je furt o dost jiná, když se jedná o dva kluky. Je vidět, že režisér ví, o čem točí a přidává další velmi křehký film, kde se toho zase až tak moc nenamluví, ale ti dva kluci, neherci, působí tak neuvěřitelně skutečně, že jim jeden to bezstarostný běhání v květinovejch polích záviděl. Druhá půlka už hodně potemněla a stala se noční můrou i pro rodiče. Silný čtyři. (11.03.2023)

Ja som si nechtiac prečítal, po pár úvodných minútach, tagy k filmu a bál som sa, že som si sám sebe celý film vyspoiloval. Našťastie to tak nebolo. To je prvá vec, ktorú kladne hodnotím a pridávam za ňu jednu hviezdičku naviac, pretože ma Lukas Dhont prekvapil absolútne nepripraveného. Film, postavený na vynikajúcich, až dokonalo bezchybných, hereckých výkonoch, so mnou veľmi silno emotívne zatriasol. Treba sa pripraviť na časté pocity istého diskomfortu, ktoré nedokázala odľahčiť ani nádherne farebná kamera celej snímky, ktorá vypadala skôr ako z romantického žánru. A druhú vec, ktorú by som rád vyzdvihol bolo, že tvorcovia vedeli , kedy prestať s nepríjemnými situáciami a odľahčiť tiesnivé napätie. Mno, priznám sa, že som rád, že už to mám za sebou. 80% (09.04.2023)

Pomerne citlivo a dobre zahraný príbeh  o priateľstve dvoch chalanov, ktorý dokáže chytiť za srdce. Remi aj Lee boli perfektní a postupne sledujeme ako sa ich silne puto naruší....Je veľka škoda že v druhej polke kedy  sledujeme len jedného z nich ten príbeh stratí na svojej sile a je tu už len nuda pretkana hokejom a plačom.. (31.10.2023)

Takový klasický příběh o kamarádství, který je ale podaný s neuvěřitelnou něhou, citem a melancholií. Už dlouho jsem totiž v kině nezažil, aby tolik lidí frkalo dojetím do kapesníků – a není se taky čemu divit, protože Blízko pečlivě pracuje jak s emocemi, tak s motivem smutku. Kdyby se však snímek víc zaměřil na vztah Lea a Remiho, byl by ještě o píď emotivnější a nad 5* bych neváhal.... i tak jde o extrémně silnej zážitek, který vám rozdrtí srdce na padrť. (06.01.2023)

Už dlouho jsem neviděl něco, co by se tak vyloženě páslo na cizím neštěstí. Dětská sebevražda ve velkých uslzených očích mezi květinovým polem plným krásných, chápavých lidí, kterým v pozadí hrají dojemné smyčce. Vzhledem k tomu, nakolik se tu rezignuje na to, aby se vybudovaly charaktery postav nad rámec svých rodinných a přátelských vztahů, není zase tak těžké spadnout do otráveného cynismu a pak to teprve začíná být legrace. Začnete si totiž uvědomovat, že polovinu filmu se jenom chodí či jezdí mezi čtyřmi body a hlavně, jak se tam pořád brečí. Brečí se tu k snídani, brečí se tu k obědu i k večeři. Brečí se tiše, vzlykavě i vztekle. Brečí se nahoru, dolů, doleva, doprava, v noci, ve dne, brečí se v sedě, leže... (10.01.2023)