Radúz a Mahulena

Scénické zpracování Zeyerova dramatu (v Národním divadle premiéra v dubnu 1898) na motivy slovenské pohádky o lásce, která je schopna zvítězit nad nenávistí a smrtí. Poutavá filmová adaptace je zajímavá secesním zobrazením barev, řadou vynikajících hereckých výkonů a v neposlední řadě hudbou J. Suka, která dokonale podmalovává atmosféru celého příběhu. (27.11.2009)

Táhne se to jako med, ale med to není. Teatrální výkony, ale divadlo to není. Dvouhodinová pohádka, ale zábava to není, jasný pane. Co je to? Radúz a Mahulena. Nechci, nechci vidět v pohádce někdy více jakkoliv odhalené herce, nechci si během filmu tvořit vlastní dialogy (hlavně v posledních deseti minutách naléhat na Danu Medřickou, aby už konečně ten blbý topol rozštípala nacimprcampr). Ale hlavně už nechci Radúze a Mahulenu ani vidět. (02.06.2012)

Tak tohle přesně není pohádka. Beru fantasy nebo nějaký historicko-romantický příběh, ale pohádku ne. V pohádce určitě neuvidíte nahé dvorní dámy, princezny, polonahou kráklovnum, nahatého prince či sado maso oblečené vojáky zlé královny. Zrovna ta mimochodem v pohádce provádí sex se svým podřízeným, taky zajímavý pohádkový motiv filmu, který se dle českých pravidel nesmí vysílat před desátou hodinou, tady hodně po Večerníčku, po kterém já už musel dávno spát. Ne, tohle není pro děti. Autoři se hodně inspirovali nejspíš starověkými bájemi a pověstmi a možná i antickými dramaty. Svědčí o tom příběh sám, kostými i dialogy. A vlastně i exteriéry. I přes skvělé herecké výkony, dnes by podobné dílo neprošlo a to ani herecky, se ovšem jedná i čistě umělecký zážitek. Tedy všichni, kteří touží po čistém umění, přijdou si na své. Všichni ostatní se nudou ukoušou a dvě hodiny pro ně budou k nepřežití. V tom případě nedoporučuji si film pouštět večer, ale se zpětným přehráním raději ráno, kdy je člověk nejčerstvější. Závěrem dodám, že mě zaujala věta v úvodu, kterou vyřkl Radúz ke svému otci: "Tak budíte v nás touhu, co potom není." Že by nějaký podtext? Každopádně tato věta symbolizuje tuto dobu více než dost. (19.04.2021)

Krásná poetická středověká balada. Z pohádky to má sice prince, princezny, království a kouzla. Ale nevím, které dítě by zhlédlo celý tento snímek. Velkým plusem jsou herecké výkony a krásné exteriéry. Film, nebo spíše zfilmovaná báseň, má spoustu velmi silných chvil. Atmosféra by se dala krájet a texty postav jsou líbezně pronášeny. Není třeba velkých triků, není třeba mnohých peněz, aby vznikl velký film. (13.04.2009)

Až překvapivě věrná filmová adaptace pohádkového dramatu Julia Zeyera zachovává originální atmosféru a oživuje původní secesní poetiku díla. Ačkoliv je celý děj lokalizován do exteriérů (připomínajících svou dekadentní náladou, motivy a tvaroslovím malby Jana Preislera), nepozbývá svého originálního divadelního ladění, které je komorní, nebo lépe řečeno intimní (v intencích intimního jeviště, preferovaného moderním divadelnictvím fin de siècle). Soběstačné obrazy jsou naplněny básnickými dialogy a skvostnou hudbou a příběh se odehrává veden zpřítomňovanou osudovou melodií lidských niter. Filmu se tak podařilo spojit různá samostatná díla: Zeyerovo drama, Sukovu symfonickou hudbu a Preislerovu výtvarnou tvorbu (se Zeyerovou prací nesouvisející jen zdánlivě). Gesamtkunstverk. (23.08.2009)