Aftersun

Aftersun mě dokonale ubilo. Opatrně jsem se těšil na indie žánrovku, která se dostala do nejednoho shortlistu kdejakých filmových ocenění, ale dostal jsem pouze takové prázdné cvičení o vztahu dcery a mladého otce, kde není rozhodně všechno řečeno na plnou hubu a v povzdálí se vznáší určité znepokojivé ozvěny minulosti. Oceňuji výkony obou hlavních představitelů, ale absolutně jsem v Aftersun nenašel, to co jsem hledal. (22.03.2023)

Rozhodně neříkám, že je to fádní, a že mne konec trochu nerozbil, naopak. Jen je to opět (taková již skoro epidemie v indie světě) v mých očích často nefunkční koncept na první pohled všedního příběhu, jenž si důvod ke zvěčnění v podobě filmu vyslouží až "šokující" katarzí či vypointováním v posledních minutách filmu, kterým předchází dlouhá (a pomalá) expozice postav a jejich vztahů a zdánlivě nesouvisející střípky, které by si měl divák poskládat právě po prožitém vyvrcholení a prohloubit si tak zážitek... tenhle přístup ale na mě zafunguje málokdy - pokud je povětšinu času film odtažitý a emočně plochý, je pro mě těžké dostávat se mu pod kůži zpětně, i když často (a i v případě Aftersun) je možné dříve či později vytušit, k jakému vyústění příběh směřuje. Je to škoda, Paul Mescal i Frankie Corio jsou skvělí, přirození... jejich vztah krásný a postupně prohlubující se nepříjemné pocity ze stále jasnějšího vědomí, kam se neodvratně blížíme, určitě nemizí do ztracena. Zvláště v kombinaci s kontrastem letní atmosféry a sympaticky nepatetického přístupu. Ale je to prostě trochu málo. Možná to chtělo s Calumem a Sophií prožít trochu víc času, prožít nějakou emoci bez pomoci chytlavý songů, možná to chtělo méně "budovat atmosféru" příliš dlouhými záběry a více času věnovat samotným postavám... Možná je taková forma uchopení v jádru tísnivého a tragického příběhu jednoduše nefunkční. 6.5/10 (22.01.2024)

Tenhle netradiční film je pro mě takovým dotykem léta, líné ospalé nálady typické pro letní dovolené. Takového toho, když můžete všechno a nemusíte nic, kdy se jen tak poflakujete, spíte, sníte, opalujete se, jíte, hrajete hry, jste s tím, koho máte rádi. Chvílemi jsem při sledování Aftersun skoro sama cítila horké paprsky slunce na tváři, písek mezi prsty, slanou mořskou vodu na jazyku.. Zároveň je vám jasné, že tu není něco úplně v pořádku, že něco bobtná pod povrchem a dřív nebo později asi vybouchne. Takže je to i přes tu letní ospalost vlastně místy takové příjemně-nepříjemně napínavé, probouzí zvědavost. Proč jen tři hvězdy? Když to hodně zjednoduším, tak asi hlavně proto, že to nakonec (alespoň v mých očích) tak úplně "nevybouchlo", těch otázek bez odpovědí, neuzavřenosti, možných interpretací tam na můj vkus bylo až moc. Film bych ale nezatracovala, řadě lidí může podle mě sednout a když si na něj např. zajdete s někým, kdo rád o filmech diskutuje a přemýšlí nad nimi, můžete z určité počáteční nevýhody filmu udělat výhodu a společnými silami hledat odpovědi na nedořešené otázky, pátrat po smyslu celého toho díla. V Aftersun může každý podle mě vidět něco (úplně) jiného, takže věřím, že se vám tak nashromáždí spousta různorodých i třeba hodně protichůdných vysvětlení, která vás předtím ani nenapadla (ozkoušeno). A budete zase mít o čem přemýšlet dál. Může to asi být i fajn film pro opakovaná zhlédnutí. Tedy pokud se smíříte s tím, že možná nikdy nebudete mít stoprocentní jistotu, co tím dílem chtěl básník říci. Plusem jsou příjemné přirozené herecké výkony ústředního otcovsko-dcerkovského dua - musím se přiznat, že Paul Mescal, do kterého do budoucna vkládám velké naděje, byl také hlavním důvodem, proč jsem Aftersun chtěla vidět:) 60 %. (27.05.2023)

Film u ktorého sa nečudujem, ak niekto dá 1* a ani ak niekto 5*. Dej je banálny až nudný. Sledujete dovolenku otca s jeho 11 ročnou dcérou v Turecku. Nič viac nič menej. Váľajú sa u bazénu, na pláži, chodia na výlety, potápajú sa, sedia u jedla či pitia. A len občas tam vidíte nejaké podivné reakcie. Záblesky niečoho znepokojujúceho. Herecky je to zvládnuté veľmi dobre, takže tie dialógy, pohľady, reakcie sú uveriteľné a nesilené. Čím viac sa dovolenka blíži koncu, tým viac je hmatateľný ten smútok. Pocitový film, ktorý si Vás buď niečím zaháčkuje, alebo sa pronudíte. Ja som zostal tak niekde uprostred. (21.01.2024)

Dovolená otce a dcery (rodiče jsou rozvedení) v tureckém letovisku v době, kdy ona se pomaličku dostává do věku, kdy se „odděluje“ a stává se z na rodičích závislé dívenky svou vlastní osobou. Ale pořád má před sebou kus cesty, než bude otci lépe rozumět. Nicméně teď jsou tady a spolu, procházíme s nimi rutinními činnostmi, ať už jde o dovádění v bazénu, sezení nad zmrzlinou, bahenní koupel. Je to o detailech, o autenticitě, o občasných třecích plochách. Ale i o tom, zda to bude divákovi stačit. Komorní melancholické drama táhnou nahoru herci stejně jako hlubší smysl jednotlivých prvků. Tam náznak, tam pocit, tam symbol, a celkově nic pro diváka, který očekává nějaký košatý děj. (02.03.2023)