Anatómia pádu

Potřebuji víc než jen dobře hrající herce v adekvátním scénáři. Ten každopádně také není nikterak zázračný, protože celý je vlastně obtočený kolem nedůvěryhodně napsané postavy zázračného slepého (ach jo) cca desetiletého mladíka, který je ve zvyku obvyklých klišé nepozornější, nejvnímavější a nejartikulovanější z celé zdejší menažerie. Pokud se mi prokáže teorie o tom, že film je vlastně metafikcí na Shining, která se věnuje tomu, co by dnes následovalo poté, kdyby se Wendy s Dannym rozhodli zbavit Jacka dříve než to úplně rozpoutá, budu smířlivější, nyní se mi nechce. Mimo jiné i proto, že dle současného francouzského trendu substance over style, je film poměrně ošklivě natočený. Kamera působí roboticky, místy se zvláštně trhá, jindy je zase nepřirozeně plynulá. Ve filmu jsou dohromady tři strašně agesivní "jakoby omylem" švenky, ale působí, že se tam ocitly z ničeho nic, protože film jinak nějakou ostrou paradokumentární formu nenásleduje. Scénář a herce můžete obdivovat v divadle. Tohle je film a já chcu víc. (20.10.2023)

Každoročně se objeví nějaký evropský (asijský) zástupce, kterého provází pověst události, kterou je třeba vidět jako součást popkulturního přehledu. Loni to byla kupříkladu satira na soudobou společnost Trojúhelník smutku nebo válečné drama Na západní frontě klid, o nějaký ten rok dřív pak nepředvídatelný a žánrově rozmanitý Parazit. Tentokrát je oním nejchválenějším evropským filmem Anatomie pádu. Nálepku „nejlepší“ bych mu ale rozhodně nedával. Spisovatelka Sandra, původem Němka, manžel v krizi středního věku, se kterým odešla na odlehlou chatu ve francouzských Alpách. A jedenáctiletý syn Daniel, který před lety prodělal vážný úraz. Právě on najde po příchodu z procházky se psem otce bezvládně ležet před domem. Nešťastný pád z okna? Sebevražda? Nebo to bylo úplně jinak? Právě syn (svými postřehy a inteligencí patří už někam na střední školu) je u soudu vystaven spoustě detailů z disharmonického soužití rodičů, navíc jeho obtížně čitelná a chladná matka místy neobratně zahlazuje určitá ale. Výsledek mi ale nestačil. Než se dostaneme k soudu, mohli jsme pár minut postrádat. Ten je pak jedním velkým divadlem, ve kterém soudkyně jedná podivně, mnozí svědci zrovna tak, a třeba takový psychiatr tu při líčení není za odborníka, ale za dalšího žalobce. Snad každý ví, že pracuje výhradně s pohledem pacienta (v tomhle případě mrtvým manželem), který je logicky jednostranný. Za mě dost nezvládnutý moment. Divák je tu nicméně za člena poroty, ale celkově chybí nějaký prvek překvapení, dramatické momenty (návrat k hádce manželů) na mě nefungovaly. Nejednoznačné postavy jsem viděl jinde a bylo mi s nimi mnohem líp. A obrat „jít do hloubky“ si taky prostě představuju jinak. Asi si to zaslouží spíš čtyři hvězdy, ale s ohledem na to očekávání mně ty tři sedí víc. (28.12.2023)

Original Title: Anatomie d’une chute. Odkedy som vyšla z kina, premýšľam a hlavu si lámem nad tým, ako to vlastne bolo?! Hmh, asi si má každý vytvoriť vlastný názor. Bola to nešťastná náhoda, bola to samovražda, vražda? Aj napriek týmto nejasnostiam (otvorené konce veľmi nemusím a ja osobne sa asi najviac prikláňam k vražde) je Anatómia pádu veľmi dobrý film. Tento rok sa Sandre Hüller naozaj darí. Skvelý herecký výkon. Detský herec Milo tiež super. Bonus je zasnežené prostredie francúzskych Álp, aj keď to, čo sa deje na plátne je tak pútavo natočené, že prostredie tu nezohráva dôležitú rolu. Film na zamyslanie a premýšľanie, jeden z tých, ktorý tak rýchlo z hlavy nevyšumí, len keby som vedela ako to vlastne bolo. [KINO ATLANTIS]. 75%. (14.11.2023)

Už od začátku pěkný exkurs do vyšetřování včetně ukázaní různých typů rekonstrukcí nebo dvou znaleckých posudků z nichž každý tvrdí něco jiného. Mám docela rád ve filmech soudní prostředí. Toho je tady taky docela dost. Líčení u soudu, kde se postupně odkrývají tajnosti okolo charakteru hlavní postavy a jejího vztahu s mrtvým manželem byly taky celkem pozoruhodné. Je to silné, když syn postupně zjišťuje, že by matka mohla být mostrum. Scéna přehrávání  nahrávky je tady nejeemotivnější a Sandra se v ni ukáže vážně jako zaškplá  intelektuáýla. Vlastně je toho v tadytom filmu hodně zajímavého a hodno (i pro mě chvály), i tak se zatím nemůžu rozhodnout pro subjektivní čtvrtou hvězdu. Párkrát jsem u toho (já barbar) zaklinbal. Je pozdě a přišlo mi to  trochu  neúměrně roztáhlé do dvou a půl hodin (!), a místy tak civilně a věčně natočené, až se mi to zdálo až chladné včetně samotných postav (snad až na možná až moc přemýšlivého synka, který byl ale jinak fajn.) To hlavně v první půlce, v té druhé soudní je to takový kolotoč dialogů a psychologie, že to i tak svým způsobem strhne a u závěru mi zase přišlo, že tak nějak vyšuměl do ztracena, ale svým způsobem to tak mělo být. Možná jsem to ani správně nepochopil. (24.10.2023)

Anatomie píči. Opět tu máme (pokolikáté už?!) studii chladnokrevné, bezohledné lidské svině (hraniční psychopatky), která nebere za žádnou cenu zodpovědnost za svoje jednání, ba naopak, hraje oběť. Oslavuje se tu výkon německé herečky, ale do jaké míry to jako žena musela hrát? Režisérky sterilní konverzační nuda plná klasických psychologických blábolů. Rozbředlý pozérský film, který jsem protrpěl stejně jako ten pes, který hrál ze zúčastněných vlastně nejlíp. Overhype roku. (05.05.2024)