á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN

Před začátkem projekce řekl režisér Jan Bušta, že nám z filmu bude nepříjemně. A ono opravdu bylo. Bylo mi nepříjemně z toho, jak neskutečně pomalu film ubíhal, bylo mi nepříjemně z toho, jak byl monolog dvojzvučný a jak celý film nebyl vůbec zajímavý. Experimentální filmy umí být zajímavé a mít smysl, ale tohle nesplňovalo ani jedno. Tvůrcům doporučuji, aby příště vytvořili podcast nebo rozhlasovou hru, když budou chtít podobný projekt opět udělat, protože obraz u tohoto projektu vůbec nebyl za potřebí. Věřím, že scénář mohl být zajímavý, ale provedení se prostě absolutně nepovedlo. Milý Státní fonde kinematografie - prosím, podporuj dobré filmy, co mají smysl, ne filmy tohoto typu, které tvůrci dělají, protože prostě chtějí. [LFŠ 2023] (06.08.2023)

á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN je celovečerní experimentální snímek Jana Bušty, který se věnuje tragédii v Jonestownu - největší masové sebevraždě v historii světa. Jan Bušta přistoupil k látce velmi nezvykle a proto se zcela jistě nejedná o snímek pro běžné publikum, kvůli čemuž se také promítal jen v několika kinech v republice. Zajímavé je, že film je i dost nezvyklý pro různé festivalové poroty, protože na Ji.hlavě, kde měl premiéru, získal cenu jen za střih, ovšem myslím, že střih je pouze jednou z mnoha složek, které přispívají k výsledné podobě tohoto, podle mě vyjmečného díla.  Film pracuje s velmi nezvyklým vyprávěcím stylem, a snad neprozradím moc, když napíšu, že ústřední část tvoří rekonstrukce tzv. death tape - pásky smrti, na které je zaznamenáno poslední kázání Jima Jonese. Zajímavé je, že na začátku vidíme Jonese pouze v úzkém ohraničení a slyšíme pouze jeho proslov. Autor takto diváka mučí dlouhé minuty, a až téměř po 15 mnitách pásky se konečně začne ohraničení uvolňovat, a my vidíme i něco jiného. Autor tak pomyslně přenáší utrepní lidí v Jonestownu, kteří když toto kázání slyšeli tak věděli, že brzy zemřou, na diváka, který 15 minut hypnotizuje na plátně chlapíka, který vám káže o lidských právech, rasové rovnosti a proč pro ně musíte zemřít. Celé je to pak ještě umocněno tím, že v obraze vidíte i odpočet, kolik pásky ještě zbývá a vy tak plně víte, kolik toho ještě budete muset přetrpět. Samozřejmě toto utrpení během filmu opadá s tím, jak děj postupuje a autor nám ukazuje víc a víc z prostředí, kde se děj odehrává. Nelze se také obávat toho, že je to něco nestravitelného, co nikdo nepochopí a člověk odchází z kina zdeptán. Právě naopak, to co výše nazývám utrpení, by se dalo také nazvat jako práce s diváckým očekáváním, což je něco, v čem tento snímek opravdu vyniká. Prace s tím co vidíme, nevidíme, co si domyslíme, nebo nepochopíme, toto všechno je něco, co podle mě dělá z á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN jedno z nejzajímavějších pojetí tohoto tématu. Praví cinefilové, kteří milují netradiční pojetí filmového jazyka budou z tohoto filmu nadšeni. Je ale možné, že vás nezaujme a rozhodnete se opustit sál (k čemuž vás autor konec konců sám na začátku vyzývá) :-). (29.01.2024)

á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN bude již za pár dní k vidění na filmovém festivalu v Jihlavě. (A pak asi jen v odvážnějších kinech.) Viz trailer zde. ___ Jde o nejlepší film, co jsem letos viděl. Experiment, koncept... mimořádně působivý jako fikce nejsouc zcela fikcí, jako pohlcení prostřednictvím zcizení, jako rekonstrukce reality skrze rozbíjení reprezentace, jako vyprávění formy spíše než vyprávění příběhu. ___ Nejslavnější hromadná sebevražda v moderních dějinách je Janem Buštou interpretovaná dětmi v tělocvičně a komplexními vzorci inscenování, snímání, střihu i zvuku. Dalo by se to vyjádit ecovským 'vidíme svět jako v pokřiveném zrcadle, jako v hádance'. ___ Podle mého nejodvážnější český film za desítky let, který se přitom svou experimentálností, zapouzdřováním do série sebeuvědomělých úvodů i závěrů či suverénním dohledem nad každým jedním detailem stylu zdaleka nepodobá jiným českým experimentům. ___ Není přitom možné rozpoznat, zda členitá parametrická forma filmu využívá ke svému vývoji námětu jonestownské sebevraždy, anebo snaha adaptovat jonestownskou sebevraždu motivuje využití právě této formy. I to je součástí hry. ___ Film á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN bude jistě mnohé své diváky - s prominutím - srát, protože na ně klade jako dílo extrémní nároky. A to je podle mě moc dobře. Oboje. (14.10.2022)

Za mě rozhodně nejhorší snímek festivalu. Říkám si, že jsem měl opravdu poslechnout 60 vteřinovou výzvu na odchod 😄. Ze začátku se dokument tváří jako jiné pojetí slavné sekty, pak jako nějaký vtip, abychom sledovali něco humorného a nakonec se to zvrhne v něco mnohem ploššího a nezajímavějšího. U každého snímku oceňuji snahu, jak jinak by se asi na MFDF dostaly, ale že toto trvalo 10 let vytvořit??? To asi muselo být s hodně pauzami přinejmenším. Chybou dokumentu je především repetetivnost, pustost jednoduchých záběrů a frází, které se mluví ustavičně jedním pomalým hlasem, a nekonečnost, které způsobí jedno a jediné: diváka unudí, a pak bylo vskutku obtížné při sledování neusnout. Rozhodně toto velkolepé téma mohlo být pojaté zdárněji, s větším citem a myšlenkou. Ne prostým kopírováním stejně položených záběrů a nijakých frází až do úplného konce. (13.11.2022)

Jestli máte nějaká očekávání od tohoto filmu, tak je nemějte. V prvních minutách se rozbíjí a divák může být zmatený, na jaký film se to vůbec začal koukat. Film je emočně dost náročný. Autoři diváka velkým způsobem manipulují, pro účel a vyznění je to ale naprosto příznačné. Zmatek, zděšení, šílenství, rozruch, překvapení - takové pocity se mi během zhlédnutí vynořily a zůstaly tam ještě několik dní poté. Čtyři hvězdy dávám za originální nápad a dopad na diváka, považuji to za velké umění,  jednou ale stačilo a nějaké horlivé doporučování všem se taky nekoná. (27.02.2023)