Utečenci

Uprchlíci jsou asi na místní databází nejlépe hodnocený film s Pierrem, ale já s ním mám menší problém. A asi jsem konečně pochopil jaký...  Pierre si ve svých autorských filmech občas vybral nějákou vlastnost (roztržitost - Roztržitý,  smůlu - Život plný malerů, nesmělost - Jsem nesmělý, ale léčím se), na kterou se nabaloval humor a až pak ve druhém plánu se nenásilně trochu více zkoumala (filozofování nad slovem roztržitý v Roztržitem.) I mistr Veber si ve předchozích filmech s Pierrem a Depardieum, vybral téma (Kopyto - opět smůla, Otec a otec - otcovstí), na které se nabalovalo humorné dění...a až ve druhém plánu se pak zajímavě mísil humor s trochou sentimentu  a přesahem do života  (v Kopytu - víra ve štěstí a smůlu...smůla na konec hlavní dvojku dovedla až k úspěchu...V Otci a otci se řeší úloha otcovství, pan Pignon je psychicky nemocný člověk trpící depresemi, který možná svého syna vyloženě  potřebuje apod.) V Uprchlícíh mi příjde, že je tohle všechno převracené...nebo to tam ani není. Dojemná historka o chudém tatínkovi a jeho nemluvné holčice je sice možná pěkná a musím říct, že dříve mě (bez nějakých dalších větších filmových zkušeností) i skutečně hodně dojímala....Ale tady se nic  moc se nezkoumá, na trochu smutný příběh a pár vážnějších scén  se teprve nabaluje pár humorných scének (přepadení banky...a hlavně skvělý veteřinář Carmet a přestrojení za matku.), a v prostředku jako by se pan Veber pokoušel o vyloženě sociální rovinu...Ale bez většího nadhledu. Ty předchozí filmy mi zkrátka přišly přirozenější a k vážnějším tématum se teprve propracovávaly postupně v na první pohled ryze humorném balení..zde jako by se nás pan Veber pokoušel i trochu citově vydírat a nedívím se, že zrovna tento film se dočkal amerického remaku v jeho vlastní režii (neviděl jsem.) Oproti předchozím filmům (i dalšímu skvostu, byť taky vážnějšímu - Hračce, kde ale taky funguje humor, vážná linka i sentiment dohromady) pro mě krok stranou a s větší vážností, určitě ne více výzralý kus, spíš více podbízívý, ale sám v některých ohledech poněkud naivní a nedotažený. Myslím si prostě, že tohle pan Veber tak nedotáhl.  I navzdory té oblibě filmu u dalších fanoušků francouzských komedíí a Pierra Richarda. Tady jdu překvapivě trochu proti proudu a musím říct, že k mým nejoblíbenějším filmům s Pierrem Uprchlíci už určitě nepatří. Dneska už osobní přenos tohoto filmu shledávám především prvním zhlédnutím a těm pár komediálním momentům...jak říkám, hlavně Carmetovi a převleku Pierra (:D). Ale  pan Veber ať si z toho nic nedělá. Tohle určitě není zdaleka tak slabá chvilka jako měl osm let předtím, jistý pan Oury.:o (15.07.2022)

Kdykoliv vidím pokusy udělat něco, co se kdysi povedlo znovu (v tomto připadě spolupráce dvojice Richard-Depardieu) už dopředu doufám, že to nedopadne katastrofálně, ale bohužel ve většině případů to tak je. Jak se mi ulevilo, že u Uprchlíků to vyšlo. Po úspěchu Kopyta z r. 1981 se také tato komedie kvalitně povedla a byla to zase neskutečná zábava. (10.12.2009)

Tuto opravdu podařenou komedii s velkym "K" jsem poprvé viděl velmi dávno o dost mladší. Po dokoukání mě napadlo, že jsem se smál nejen jako blázen, ale i snad nejvíckrát během filmu. O hodně let později jsem si to pustil znovu a ze zvědavosti si dělal čárky. Co čárka, to smích. Výsledek byl 7 čárek u upřímného dlouhého zasmání, 10 čárek u krátkého nenuceného zasmání. Buď jsem dosud nedospěl a proti infantilnímu humoru této komedie nejsem imunní, nebo zkrátka mi je tento druh humoru nejblíže a nemám potíže to přiznat. Excellent fun! Jsem zvědavý, jestli toto skóre někdy nějaká komedie přebije. Dosud se to nestalo! Duo Richard-Depardieu neporazitelné. (20.03.2011)

Tahle komedie se sice neřadí mez ty nejlepší francouzský, ale to neznamená, že to neni zábavný, ba naopak, zábavný to je dokonale, dvojice Depardieu, Richard funguje výborně a vytváří spoustu vtipnejch situací a závěrečných 15 minut, kdy je Pierre Richard převlečen do ženských šatů prostě nemá chybu. Ale na 5* to neni (06.05.2006)

Jeden z těch filmů, ke kterým se lze opakovaně vracet a pořád se člověk skvěle baví. Nevím, zda je tento efekt způsoben čistě nostalgickým působkem, ale mám prostě pocit, že podobně jednoduše a přitom geniálně vystavěné snímky se dnes už netočí. Pierre Richard svou zbrklou komikou  od začátku lechtá bránici a Depardieu v nejlepších letech jej skvěle doplňuje. Jakmile se  pak objeví malá  Jeanne jde sice ztřeštěnost stranou, ale zůstává milá a prostá citová ždímačka, které se není proč vzpírat. Závěr je pak už sice možná až moc pohlednicový,  tedy i doslovně, ale co jinde působí lacině, sem patří.  Bez výhrad. (25.12.2021)