Utečenci

Richard/Depardieu jsou legendární...a vždycky jim to spolu skvěle hrálo. Tento film patří mezi mé nejmilejší francouzské komedie, skvělý humor a gagy v podání neodolatelné dvojice, dojetí (holčička byla skvělá), Jean Carmet ve vedlejší roli...a skvělé finále - vždycky mám záchvat smíchu, když vidím Pierra v ženském převleku s tou dementně trčící parukou, kterou přejel kamion....a Gerarda, jak se jí snaží urovnat. :) Pospěšte si žena rodí....Pierre: Co mám teď dělat? Porodit? Francouzi ty komedie prostě uměli...bylo by zajímavé spočítat, kolikrát řekne Gerard v jakémkoliv filmu s Pierrem - To je vůl :) (02.06.2012)

Jeden z těch filmů, ke kterým se lze opakovaně vracet a pořád se člověk skvěle baví. Nevím, zda je tento efekt způsoben čistě nostalgickým působkem, ale mám prostě pocit, že podobně jednoduše a přitom geniálně vystavěné snímky se dnes už netočí. Pierre Richard svou zbrklou komikou  od začátku lechtá bránici a Depardieu v nejlepších letech jej skvěle doplňuje. Jakmile se  pak objeví malá  Jeanne jde sice ztřeštěnost stranou, ale zůstává milá a prostá citová ždímačka, které se není proč vzpírat. Závěr je pak už sice možná až moc pohlednicový,  tedy i doslovně, ale co jinde působí lacině, sem patří.  Bez výhrad. (25.12.2021)

Uprchlíci jsou asi na místní databází nejlépe hodnocený film s Pierrem, ale já s ním mám menší problém. A asi jsem konečně pochopil jaký...  Pierre si ve svých autorských filmech občas vybral nějákou vlastnost (roztržitost - Roztržitý,  smůlu - Život plný malerů, nesmělost - Jsem nesmělý, ale léčím se), na kterou se nabaloval humor a až pak ve druhém plánu se nenásilně trochu více zkoumala (filozofování nad slovem roztržitý v Roztržitem.) I mistr Veber si ve předchozích filmech s Pierrem a Depardieum, vybral téma (Kopyto - opět smůla, Otec a otec - otcovstí), na které se nabalovalo humorné dění...a až ve druhém plánu se pak zajímavě mísil humor s trochou sentimentu  a přesahem do života  (v Kopytu - víra ve štěstí a smůlu...smůla na konec hlavní dvojku dovedla až k úspěchu...V Otci a otci se řeší úloha otcovství, pan Pignon je psychicky nemocný člověk trpící depresemi, který možná svého syna vyloženě  potřebuje apod.) V Uprchlícíh mi příjde, že je tohle všechno převracené...nebo to tam ani není. Dojemná historka o chudém tatínkovi a jeho nemluvné holčice je sice možná pěkná a musím říct, že dříve mě (bez nějakých dalších větších filmových zkušeností) i skutečně hodně dojímala....Ale tady se nic  moc se nezkoumá, na trochu smutný příběh a pár vážnějších scén  se teprve nabaluje pár humorných scének (přepadení banky...a hlavně skvělý veteřinář Carmet a přestrojení za matku.), a v prostředku jako by se pan Veber pokoušel o vyloženě sociální rovinu...Ale bez většího nadhledu. Ty předchozí filmy mi zkrátka přišly přirozenější a k vážnějším tématum se teprve propracovávaly postupně v na první pohled ryze humorném balení..zde jako by se nás pan Veber pokoušel i trochu citově vydírat a nedívím se, že zrovna tento film se dočkal amerického remaku v jeho vlastní režii (neviděl jsem.) Oproti předchozím filmům (i dalšímu skvostu, byť taky vážnějšímu - Hračce, kde ale taky funguje humor, vážná linka i sentiment dohromady) pro mě krok stranou a s větší vážností, určitě ne více výzralý kus, spíš více podbízívý, ale sám v některých ohledech poněkud naivní a nedotažený. Myslím si prostě, že tohle pan Veber tak nedotáhl.  I navzdory té oblibě filmu u dalších fanoušků francouzských komedíí a Pierra Richarda. Tady jdu překvapivě trochu proti proudu a musím říct, že k mým nejoblíbenějším filmům s Pierrem Uprchlíci už určitě nepatří. Dneska už osobní přenos tohoto filmu shledávám především prvním zhlédnutím a těm pár komediálním momentům...jak říkám, hlavně Carmetovi a převleku Pierra (:D). Ale  pan Veber ať si z toho nic nedělá. Tohle určitě není zdaleka tak slabá chvilka jako měl osm let předtím, jistý pan Oury.:o (15.07.2022)

"Nechceš ho radši nechat utratit ??" ;) Když se hrdina francouzské komedie, v případě Francise Vebera jako scénáristy s nekompromisní jistotou, jmenuje Francois Pignon, můžete předem počítat s tím, že to bude idiot či přinejmenším ten největší smolař, jakého jste kdy viděli, a nejinak je tomu i tentokrát, když Pignona hraje, často tak přesvědčivě, že by jeden spíš řekl, že spíš hraje sám sebe, potrhlý Pierre Richard, který se zde znova setkává s velkým Gérardem.. Uprchlíci jistě platí za velmi příjemný snímek, nicméně silně nevyrovnaný, který je navíc rozhodně spíš dojemný než vtipný, k čemuž bohužel ještě používá poněkud laciných prostředků, ačkoliv ta maličká v podání uhrančivé Anais Bret opravdu dokáže okouzlit.. Geniální Francis Veber, tentokrát myšleno jako režisér, nedokáže udržet nastavené tempo, po němž ke konci už není ani stopy, namísto své nejsilnější zbraně, totiž precizních dialogů, rozehrává typickou taškařici, která však postupně zcela uhýbá naivnímu dramatu se spoustou hluchých míst a na sílu, nejspíš kvůli Richardovi, křečovitě naroubovaných gagů beze smyslu či funkce.. Za skutečnost, že celý film nakonec má jisté kouzlo i sílu, výhradně vděčí legendárnímu Victoru Cosmovi a jeho znovu famóznímu soundtracku !! Nejsem si jist, do jaké míry zdejší hodnocení ovlivnila nostalgie uživatelů, mě osobně však Francis Veber tentokrát silně zklamal, a neomlouvá ho ani ten neskutečně bizarní fakt, že se žonglujíc s tématem "dorimejkoval"až k bezchybné variaci téhož v hitu Drž hubu!, kde už Gérard Depardieu předvádí vedle Jeana Rena toho nejskvostnějšího pitomce své kariéry.. (31.01.2015)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $9,000,000║ Francis Veber je v takýchto zamotaných príbehoch o zlodejov úplne doma. Dokáže z nich vyťažiť takmer  možné maximum zábavnosti a ešte k tomu okolo toho vystavať príbeh, ktorý strhne a dokonca aj dojme. Tá malá bolo roztomilá. Richard a Depardieu ako utrhnutí z reťaze valili kiksy. /80%/ (05.04.2010)