Coming Out

„Malý zázrak, přelomový film dané doby, zcela výjimečný, ve své době naprostá senzace“, půjčil jsem si některá slova z předchozích recenzí. Film starý čtvrt století jsem viděl až dnes 27.1.2015 a jsem v šoku, jak je stále aktuální a dobu, kdy vznikl, bych nedal jako mínus, ale naopak, jako plus, a proto přidávám jeden bodík za příběh a naprosto přelomové zpracování . Dýchla na mě doba konce doby DeDeRonů, a to jak stylem, oblékáním (ženy vypadaly kolikrát jako strašidla do zelí z dnešního pohledu s těmi naondulovanými vlasy a s vycpávkami, kdy ramena měly širší jak muži), vybavením „socialistických“ pokojů a při záběrech z ulic jsem se před obrazovkou dusil z výfuků dvoutaktních trabantů a wargburgů. Ale to nejdůležitější – ten úžasný příběh, který se ve filmu řeší v roce přelomových evropských změn, mě úplně odzbrojil. Matthiasovi Freihofovi to v té době moc slušelo a film si zlatě zarámuji a uložím na přední místo ve svém seznamu … A také by stálo doplnit zde info o filmu o velmi dobrý slovenský dabing. (12.01.2022)

V roce 1989 vznikl ve východoněmeckém státním filmovém studiu DEFA snímek Coming out, oceňovaný jako ojedinělý zjev socialistické filmové produkce. Myslím, že jsou možné dva pohledy na tento film, pričemž není vyloučeno, že tvůrci mezi oběma záměrně manévrovali. Podle prvního z nich jde o odvážné dílo, které na svou dobu nezvykle otevřeně a civilně řeší homosexuální téma. Vyznění či poučení, se kterým se budeme moct i dnes identifikovat, může být něco ve stylu - přiznej, že jsi telpej, ať neskončíš jako ten ve filmu. Podle pohledu číslo dvě se jedná o OFICIÁLNĚ pokrokové dílo socialistické kinematografie, odpovídající dobově tolerovanému postoji ke queer menšinám s různými stereotypy a předsudky. Z tohoto hlediska je homosexuál v podstatě nešťastný a psychicky nevyrovnaný člověk, který dělá nešťastným i svoje okolí. Filip si nechce přiznat svoji sexuální orientaci. Zlomí srdce mj. citlivému mladíkovi Mathiasovi, který se pokusil zabít, protože je gay a to je tragédie. Snad aby zapomněl na svoje hrátky s klukama, ožení se Filip s kolegyní ze školy a nakonec ji i oplodní (?). To je tragédie snad ještě větší, protože - jak říká Mathias - homosexuálové přece netouží po rodině. Největší tragédie je ale to, že Filip je učitel a není přesvědčený, že se svojí "diagnózou" může pracovat ve škole. Ve filmu jsou přitom jen drobné náznaky toho, že by na tragickém životním pocitu hrdinů mělo podíl jejich okolí nebo společnost. Ostatní jsou často až překvapivě tolerantní a i proto je záhadou, proč se Filip nepokusí situaci nějak smysluplně řešit. Vždyť jiné buzny se tu baví a užívají života, jako kdyby je netrápilo nic. Je to snaha o pozitivní zobrazení menšin nebo propaganda (Filip je černá ovce, jinak se "jim" u nás žije dobře)? Této nejednoznačnosti nebo spíš neochotě zaujmout konkrétní stanovisko nahrává i trucovitě otevřený závěr. Osobně se v hodnocení přikláním k možnosti B. Ať tak nebo tak, film zůstává od začátku do konce značně konformním. Příběh je dosti předvídatelný, v jeho konstrukci je až moc do očí bijících "náhod" (způsob seznámení Filipa s budoucí manželkou, setkání s bývalým milencem nebo setkání s Mathiasem v opeře), publikum emocionálně vede trudomyslná hudba atd. Odvaha východoněmeckých tvůrců navíc bledne s ohledem na dobu vzniku filmu. V roce 1989 se už přece jenom dala točit i senzačnější témata. (26.07.2011)

Coming Out jakožto jediný snímek z východoněmecké produkce, který otevřeně tematizuje homosexuality, na první pohled zaujme svým příběhem a snahou zobrazit tehdejší poměry a nahlížení na sexuální menšiny. Částečně se to filmu daří, ale na mnoha místech působí rozpačitě a nejednoznačně - tak jako hlavní postava Philippa, který se musí najednou vyrovnat sám se sebou. Snímek působí svým zpracováním spíše televizně, a i když jde o průlomový snímek, tak mi přišlo, že se z toho dalo vytřískat o něco víc. Na druhou stranu musím podotknout, v pozitivním slova smyslu, že místy byl děj i humorný - jestli to byl však záměr, kdo ví. Jeden z mezníků na poli německé kinematografie, na němž se za ta léta bohužel zub času už poněkud podepsal, ale i tak si zaslouží diváckou pozornost. (10.03.2019)

Malý zázrak, dalo by se říct. První a zároveň jediný film s homosexuální tematikou natočený v bývalé Německé demokratické republice těsně před pádem berlínské zdi ani po 25 letech neztratil nic ze své nadčasovosti. Je paradoxní, že zatímco v západní - hlavně v anglosaské - tvorbě v 80. letech jsou homosexuálové spojováni hlavně s nemocí AIDS a virem HIV, tak ve východoněmeckém Coming Outu nic takového nenajdeme. Proto by příběh středoškolského učitele Phillippa mohl s jistými výhradami fungovat i dnes (nesouhlasit by se dalo s tvrzením Matthiase, že homosexuálové nechtějí mít rodinu - dnes je žít v páru a vychovávat děti poměrně běžné). Kdo by zde hledal nějakou senzaci, tak má smůlu; Coming Out je jen prostý milostný příběh s přesvědčivými hereckými výkony, skromným režijním přístupem (zapomeňte na jakékoli exhibice, ať už si pod tímto slovem představíte cokoli) a z dnešního pohledu je výtečnou dokumentární výpovědí té doby. Film měl premiéru přesně v době zmíněného pádu berlínské zdi (9. října 1989) a v následujícím roce získal na Berlinale cenu Teddy pro nejlepší queer film. Mohl bych vytknout snad jen trudný hudební doprovod, který naštěstí nemá vliv na celkové vyznění filmu a objevuje se jen v několika pasážích. (18.04.2014)

(NNF) COMING OUT je považován za průkopnický, protože jde o jediný film s otevřeně homosexuální tematikou, který vzniknul ve Východním Německu před pádem zdi. Na kultovnosti přidávají ještě historky o tom, že se jednalo o státem podpořený projekt, který financovalo studio Defa, jež se později od filmu distancovalo, a konání premiéry přesně v ten den, kdy došlo k pádu Berlínské zdi. Obstojí ale režijní počin Heinera Carowa, když se odhlédne produkčně-recepčních historek, které ho provázejí? Na to je obtížné odpovědět, protože atmosféra ve společnosti měla nepochybně vliv na výslednou podobu. Nabízí se srovnání s o devět let "starším" TAXI ZUM KLO, které vzniklo v Západním Německu: v obou případech se zápletka točí kolem hlavní mužské postavy, která učí ve škole a je "closed homosexual", oba sdílejí snahu pojmout dané téma co nejkomplexněji, takže nechybí otázka homosexuality a nacismu, akce skinheadů proti homosexuálům a spojení homosexuality a pedofilie, zatímco je nám představen život dané komunity/subkultury (a je jedno, jestli jsme na drag plese či v gay baru). Výrazně se ale liší v pojetí, protože pionýrské dílo NDR tíhne k většímu realismu a výrazně se v závěru odklání ze zavedených vypravěčských norem, kdy si drze dovolí nezodpovědět všechny otázky, a tak je na divákovi, jestli konec bude považovat za šťastný (přijal svou identitu), či ne (přijal svou identitu, ale ví, co ho čeká - ztráta místa). Zatímco v NSR mohlo být již na počátku osmdesátých let zpracována homosexuální tematika, která sklidila úspěchy u diváků a kritiků, teprve na konci osmdesátých let se němečtí homosexuálové v NDR dívali nejistě do budoucnosti. (02.01.2011)