Zásah šťastím

Krásné zakončení kariéry, po kterém si může Allen užívat zaslouženého důchodu. Hodně mě překvapilo, že je to natočené ve francouzštině, to bych nečekal, a zajímalo by mě, co k tomu Allena vedlo a jak to fungovalo na place, protože Allen podle mě francouzsky neumí (nebo o tom aspoň nevím). Z herců mi tam moc nesedl Niels Schneider, přišel mi pro tu roli příliš starý (ačkoli ve skutečnosti ho od Lou de Laâge - která mi btw. strašně připomínala Emmu Smetanu - dělí jen 2 roky, jak jsem teď zjistil), naopak filmoví manželé Lou de Laâge & Melvil Poupaud mi to bohatě vynahradili a koukalo se na ně skvěle, a zbytek castu je tam prakticky jen do počtu. Ještě bych dodal, že k tomu hraje fajn soundtrack, a celou dobu jsem se nemohl ubránit dojmu, že sleduji film Clauda Chabrola, byť samozřejmě podobnost s Allenovými staršími filmy a opakování jeho oblíbených motivů jsou zde nepřehlédnutelné - na rozdíl od některých jeho filmů z posledních let to zde ale nepůsobí dojmem vyčpělosti a vykrádání sebe samého, ale jako příjemná a důstojná tečka, které člověk leccos odpustí, protože je trochu naměkko z toho, že se uzavřela jedna éra. Mistře, klaním se a budete mi chybět - díky za všechny ty skvělé filmy. (05.05.2024)

Dvanáct let to je, co jsem viděl poslední film Woodyho Allena. A vlastně jsem jich ani neviděl moc - jen šest (nejnovější byl Match Point). Na tomto posledním (prý doslova posledním) allenově filmu mě zaujalo hodnocení v červených číslech na ČSFD, francoužština a z fotografií svěže vypadající hlavní hrdinka. Podíval jsem se na to bez detailnějšího čtení komentářů, recenzí a nejsem sklamán. V první části mě bavila ekvilibristicky-allenovsko povrchní společenská konverzace, uprostřed až sympatický cynizmus a chladnokrevný děj, který plynul podle "plánu", na konci nečekaně bizarní rozuzlení (přiznávám, název filmu se dá vyložit různě, já ho pochopil jinak a čekal jiný a možná cyničtější "happy end"). Když to shrnu, tak: 1) Příjemně přirozeně vypadající herecké výkony - až tak , že mi trochu vadila francouzština, neboť jsem musel sledovat i titulky a ne pouze tváře, 2) výborná režie a kamera, 3) naprosto dokonale padnoucí hudba. ■ Maximum nedávám, protože jsem ho nedal Purpurové růži z Káhiry, tak nemohu ani tomuto. ■ P.S. SPOILER !!! Čekal jsem, že vše projde a na konci bude hlavní hrdinka se svým manželem spokojeně žít dál, doslova "zasažena" masou životního štěstí. (08.05.2024)

Včera jsem to viděl podruhé v kině- v Ponrepu se tentokrát dokonce i tleskalo na konci. Woody je neuvěřitelný filmař a takových moc není. Žeru to, že umí odvyprávět film v 90 minutách (má pár výjimek ale jinak obvykle ano). Když jsem ten krásný mix deketivky, noir (James Hadley Chase by měl z tohoto filmu radost), drama a komedie, viděl poprvé tak jsem si říkal "úžasný, hned chci další." Co budu dělat když se nebudu moct jednoho dne těšit na další film (nebo povídku)od Woodyho? Kdo umí tak krásně psát lidské  postavy, a mít je naprosto odkoukané- jejich manýry a myšlenky? Woody je jeden z nějvětších vlivů na mne a jeden z mých největších idolů. Doufám, že ještě nám něco odvypráví. Tohle byl o překvapivě na Woodyho optimistické což je dobrá změna.  Nenechte si tohle v kině ujít- at' už Woodyho tvorbu znáte a milujete a nebo jí teprve nakoukáváte. (04.02.2024)

Tak nám 88 ročný Woody Allen predviedol úžasný šprint. Film má šialené tempo - a to sa zo začiatku tvári ako nudná konverzačka. Všetky zvraty a dejové zmeny sa dejú v podstate okamžite. Hlavná postava je veľmi rýchlo neverná a jej manžel veľmi rýchlo na neveru príde. A hoci film hovorí o zložitých životných situáciách, dokonca aj o zločinnom konaní, stále si drží istú grotesknosť a je nad vecou. Je to najlepšie využitých 90 minút vo filme, čo som za ostatný čas videl. Záver je v štýle "kto druhému jamu kope, sám do nej spadne" - mohli by to premietať ako šablónu deťom na prvom stupni základnej školy... Ale to neuberá snímke na kvalite, len podčiarkuje jej grotesknosť. (11.01.2024)

Sympatická Francouzska si žije na vysoké noze, má kariéru o které vždy snila a pohybuje se mezi smetánkou. Má to však drobný háček – nejen že jí nepřijde divné, že po několika letech v manželství vlastně netuší, čím se její chlap živí, ale on je navíc neskutečná „stíhačka“ a svou ženskou neustále pronásleduje. Proto není divu, že jakmile narazí na bývalého spolužáka, zatouží po nějakém tom vzrušení a úniku ze stereotypu. Woody pro mě bohužel v posledních filmech sklouzl do průměru (možná lehkého nadprůměru) a nejinak je tomu i v případě téhle tragikomedie, která koukatelná rozhodně je. Avšak nevidím důvod se k ní ještě někdy v budoucnu vracet a raději z jeho tvorby krimi/mystery zvolím opět Scarlett/Cassandru. Odnáším si z toho dva poznatky - romantická první polovina mě zde bavila a seděla více než ta druhá detektivní. A nikdy nevěřte dospělým lidem, kteří si ještě hrají s vláčky. ■ AnanAss‘s Score: 5/10 ■ (09.05.2024)